Článek
Když mi bylo něco ke třicítce, začal jsem jako finanční poradce vydělávat slušné peníze. To mě tak nějak přivedlo do špatné party. Chlast, kokain a poprvé jsem se dostal k morfiu. Během toho všeho jsem se čím dál víc odcizoval svému nejlepšímu kamarádovi, říkejme mu třeba Benda. No a Benda mě pozval na narozeninovou oslavu své čtyřleté dcery. Měl to být takový pokus dát náš vztah zase trochu do kupy.
Ten týden jsem měl v práci šílený stres a na tu oslavu jsem úplně zapomněl, dokud mi nepřišla připomínka na mobil. Zrovna jsem byl se svou „novou“ partou a dělali jsme naše obvyklé věci, když kámoš přinesl nějakou novou lahvičku s roztokem, co se pije. Nikdy předtím jsem to nezkusil. Dal jsem si, ale nic se nedělo. Vygooglil jsem si, že to má najet do hodiny, ale pořád nic, tak jsem si řekl, že to je asi nějaký slabý odvar. Pro jistotu jsem si vzal na oslavu k Bendovi taxíka, nechtěl jsem řídit, kdyby náhodou.
Jakmile jsem dorazil k nim na zahradu, začalo to na mě lézt. Cítil jsem se příjemně a uvolněně, hudba zněla úžasně, znáte to. Musel jsem si jít na záchod, protože to je vedlejší účinek, který na mě morfium mívá. A když jsem seděl na záchodě, tak to udeřilo. Jako by do mě narazil autobus. V puse jsem měl sucho jako na Sahaře a celé tělo bylo desetkrát víc uvolněné. Nebudu lhát, byl to kurva úžasný pocit. V hlavě jsem si opakoval: „to je úžasný, to je úžasný,“ pořád dokola.
Pamatuju si, jak jsem se sesunul z mísy a přistál obličejem na dlaždičkách v koupelně. Netuším, jak dlouho jsem tam ležel, ale pak na dveře zaklepala Bendova žena a ptala se, jestli jsem v pořádku. Řekl jsem jí, že jo, ale i při tom mluvení jsem zněl jako retard. Došlo mi, že už jsem tam podezřele dlouho. Cítil jsem se těžký jako prase a chtěl jsem si jen lehnout a užívat si ten stav. Zkusil jsem se postavit, ale nohy se mi třásly jako osika a měl jsem pocit, že vážím tunu. Po době, která mi připadala jako hodiny, se mi konečně podařilo odemknout.
Vrávoravě jsem vešel do obýváku, kde byli všichni. Pamatuju si ten pohled absolutní hrůzy na jejich tvářích – na Bendově, jeho ženy, jeho rodičů, všech. Sjetý jako doga jsem se zeptal: „Co je?“ Benda procedil skrz zuby: „Vole, zapni si kalhoty, co to kurva děláš?“ Podíval jsem se dolů a stál jsem tam s holým pérem. Jedna z malých holčiček si toho všimla a začala ječet na celé kolo. A já, totálně mimo, jsem na ni zařval: „Drž hubu, ty stará čarodějnice!“ Bylo jí asi pět.
Moc víc si toho nepamatuju. Jen to, jak mě Benda vezl domů, já ho jako malé dítě prosil, aby mi koupil něco v mekáči, a pak jsem brečel a fňukal, když to neudělal. Celou cestu mi dával kázání o tom, jak moc jsem se změnil a jaký je ze mě zdegenerovaný feťák. Cítím se absolutně příšerně, že jsem té holce zničil oslavu, možná traumatizoval bandu dětí a můj nejlepší kámoš se o mě musel starat v den, na který měl vzpomínat v dobrém. Rozhodl jsem se seknout se všemi drogami a zkusit si najít nějaké smysluplnější vztahy. Bendovi jsem se omluvil, ale samozřejmě se se mnou nechce bavit, což naprosto chápu. Připadám si jako ten největší lidský odpad.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
