Článek
Pro kontext: mám diagnostikovanou schizofrenii, stejně jako moje matka. Na rozdíl od ní jsem ale vysoce funkční, mám magisterský titul, skvěle placenou práci a nikdy jsem neměla žádné záchvaty. Beru malé dávky léků a jsem v pohodě. S mým snoubencem Robertem žiju dva roky. Náš vztah byl vždy založen na dialogu a respektu, ví o mé nemoci všechno. Aspoň jsem si to myslela.
Problémy začaly asi před dvěma měsíci. Občas jsem v noci zaslechla zvuky, které zněly, jako by Robert vedle mě v posteli onanoval, ale neřešila jsem to. Před dvěma měsíci mě ale probudilo, jak to dělá s takovou energií, že do mě narážel rukou a třásla se celá postel. Dala jsem najevo, že jsem vzhůru, a hned přestal. O pár minut později začal znovu. Řekla jsem mu, že mi to nevadí, ale jestli by to nemohl dělat v koupelně, že se snažím spát. Popřel to a řekl mi, že se mi to zdálo. O pár minut později, do třetice, zase.
Zkusila jsem si o tom s Robertem promluvit. Obvykle jsme mohli řešit všechno, ale tady mě okamžitě utnul. Všechno popřel, včetně toho, že by vůbec někdy masturboval, a pořád opakoval, že se mi to jen zdálo. Když jsem trvala na svém, naštval se tak, jak jsem ho nikdy neviděla, a řekl, že takováhle „obvinění“ tolerovat nebude. Snažila jsem se být chápavá, řekla jsem mu, že pokud je to nějaký jeho fetiš, můžeme to zkusit zapojit do sexuálního života, že můžu předstírat spánek, jestli ho to vzrušuje. Všechno vehementně popřel a odmítl se o tom dál bavit.
Pracuji z domova, takže jsem si mohla dovolit zůstat v noci déle vzhůru a předstírat spánek. Během pár dní se to stalo. Předstírala jsem, že spím, a Robert nade mnou onanoval. Stalo se to několikrát a pokaždé jsem ho konfrontovala. A tehdy začal používat tu nejtěžší zbraň. Začal to svalovat na moji schizofrenii. Tvrdil, že mám bludy, že si to celé jen představuju. Důrazně mi doporučil, abych si nechala zvýšit dávky léků. Opakovaně jsem mu říkala, že vím, co dělá, ať se za to nestydí a přizná to. Vždycky to násilně popřel.
Minulá noc byla nejhorší. Probudila jsem se a Robert klečel na posteli u mého obličeje a dělal si to jen pár centimetrů od něj. Vyděšeně jsem ucukla, ale byla jsem strašně malátná, zmatená, jako bych měla mořskou nemoc. Snažila jsem se vstát a probrat se, zatímco Robert hlasitě opakoval, že se nic neděje a že mám halucinace. Nevím, jak jsem znovu usnula. Probudila jsem se ráno a on už byl v práci.
Nechal mi tu vzkaz. Stálo v něm, že se moje nemoc zhoršuje a že si mám okamžitě zavolat svému psychiatrovi a nechat se znovu vyšetřit. Prohledala jsem jeho věci a našla jsem prášky na spaní, které si pořídil asi před rokem, ale nikdy je nepoužil. Krabička je teď skoro prázdná. Tyhle léky se rozpouštějí ve vodě a Robert má milion příležitostí mi je dát. Začínám si myslet, že mě uspává, aby si v noci mohl dělat, co chce.
Nevím, jestli ho s tím mám konfrontovat. Nedokážu vyloučit možnost, že si to celé nějakým způsobem opravdu jen představuju. Viděla jsem svou mámu přesvědčit samu sebe o těch nejšílenějších věcech. Nechci takhle skončit. Ale zároveň mám pocit, že se nemůžu mýlit. Že tohle jsem si přece nemohla vymyslet.
Co mám dělat? Jsem obětí gaslightingu? Co se to tu sakra děje?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
