Článek
S přítelkyní Annou jsme na romantickém výletě v Curychu. Dnes je Valentýn.
Přiznávám, že to není úplně můj styl. Jsem spíš na pivo a utopence. Ale řekli jsme si, že si jednou za čas uděláme radost, hodíme se do gala a zajdeme na luxusní večeři.
Už jen degustační menu nás mělo stát majlant. Ale ten pravý průšvih nastal, když přišlo na objednávání pití. Jak se na romantickou večeři sluší, rozhodli jsme se pro lahev vína. Už dávno jsem se rozhodl, že si nebudu hrát na experta, a tak jsem požádal číšníka o doporučení.
Ten přinesl tablet s vinným lístkem a navrhl několik možností, všechny kolem 160 švýcarských franků. To je asi 4000 korun. Snažil jsem se nedat nic najevo, ale vnitřně jsem trochu panikařil. Přišlo mi to trochu moc.
Přejel jsem prstem po obrazovce a našel alternativu za 800. Můj mozek, z neznámého důvodu, udělal chybu v úvaze. Viděl jsem 800, ale v tom přítmí a nervozitě jsem si to zpracoval jako 80.0. Osmdesát franků. Asi 2000 korun. Stále drahé, ale polovina toho, co navrhoval číšník. Připadal jsem si jako mazaný obchodník.
Zeptal jsem se ho: „Je to dobré víno?“
„Ó, to je velmi dobré víno, pane,“ odpověděl se znaleckým úsměvem.
Řekl jsem mu, že si ho vezmeme. Číšník zdvořile přijal objednávku a odešel. Přítelkyně si ze mě následujících deset minut dělala legraci. Myslel jsem, že si mě dobírá, že jsem vybral levnější víno. Dobrá.
Víno nám přinesli a oba jsme se shodli, že je opravdu vynikající.
Ona ale pokračovala v žertování. A pak řekla větu, která mi zastavila srdce: „Doufám, že to stálo osmdesát franků a ne osm set!“
V tu chvíli se mi v hlavě všechno přepočítalo. Podíval jsem se znovu na menu na stole. Nebylo to 80.0. Bylo to 800. Osm set švýcarských franků. Dvacet tisíc korun.
V tu chvíli už jsme měli lahev otevřenou a byli jsme v dobré třetině. Nebylo cesty zpět.
Byl to šok. Ale snažil jsem se to ustát a prostě si to užít. Anna byla taky skvělá, smála se tomu, ale zároveň byla znepokojená tou (pro nás) nehoráznou cenou. Mám to štěstí, že si to můžu dovolit, ale můj bankovní účet dnes v noci rozhodně utrpěl těžkou ránu. Musel jsem se mentálně připravit na chvíli, kdy přijde účet.
Každopádně, jak jsem jí řekl, příštích deset Valentýnů budeme pít jen vodu z kohoutku.
Stal se vám na dovolené nějaký podobně drahý omyl? Špatně jste si přepočítali kurz a málem jste zbankrotovali? Podělte se o své cestovatelské hororové příběhy na pribehy.kral@seznam.cz!
