Článek
Stydím se tak moc, že jsem se skoro nemohla přinutit to sem napsat. Ale touha po internetové karmě je má paní a já musím poslechnout její sladké volání.
Včera měla moje sestra Anička narozeniny. Pracuju na noční směny, takže jsem se zrovna probouzela z hlubokého, mrtvolného spánku, když se do mého pokoje vpotácela moje náctiletá sestra, aby se hrdě pochlubila svými nabytými poklady.
„Podívej, co mi dala máma,“ řekla moje ubohá sestra, netušíc, co se za chvíli stane, a vložila mi do dlaně hezký malý zlatý prstýnek s kamínkem podle jejího znamení.
Musím zdůraznit, že to, co se stalo potom, netrvalo déle než zlomek vteřiny. Podívala jsem se na ten prstýnek v mé ruce a v hlavě se mi objevil obraz, jak zakloním hlavu a spolknu tu zatracenou věc jako nějaká kreslená postavička z Looney Tunes. Můj primitivní opičí mozek řekl: „Vtipný fór!“
Tak jsem to udělala.
Myslím, že to bylo v dalším zlomku vteřiny, když jsem uviděla hrůzu v očích své sestry a ucítila, jak mi prstýnek klouže hltanem, kdy jsem si uvědomila, jakou strašlivou chybu jsem udělala.
Moje sestřička s křikem vyběhla z mého pokoje. Já jsem se vypotácela za ní, s hlavou sklopenou v pokání a očima plnýma hanby, a přiznala jsem, že já, dvacetiletá dospělá žena, jsem spolkla prstýnek své malé sestry. Ne, nevěděla jsem, proč jsem to udělala. Ano, jsem idiot. Nikdo se nebavil a všichni byli velmi naštvaní, což je naprosto pochopitelné.
Takže krátká přestávka v oslavě narozenin mé sestry a rychlý výlet na pohotovost. Tam můj příběh opět nikomu nepřipadal vtipný a setkal se buď s přísným odsouzením, nebo s pozoruhodným pocitem pasivity. Bylo jim na očích vidět, že už viděli nekonečné sračky a pro ně jsem byla jen prostá kapka v oceánu lidské blbosti.
Udělali mi pár rentgenů a asi osm hodin jsem se poflakovala po pohotovosti, než mi oznámili novinu, že budu žít (k velkému zklamání mé matky), a poslali mě domů čekat, až si příroda poradí.
Dnes ráno jsem ten prstýnek vykadila.
Všechno nejlepší, ségra.
Udělali jste někdy něco naprosto iracionálního a hloupého, jen protože vám to v tu chvíli přišlo jako dobrý nápad? Podělte se o své příběhy o totálním selhání mozku na pribehy.kral@seznam.cz!
