Článek
Včera večer jsme s přítelkyní Eliškou trochu víc popíjeli. Byla to skvělá noc plná smíchu a zábavy. Ráno jsem se probudil s lehkou kocovinou, ale jinak v pohodě. Otočil jsem se na Elišku, která už byla vzhůru, a s úsměvem jsem jí popřál dobré ráno.
Podívala se na mě s takovým tím zvláštním, pobaveným výrazem a zeptala se: „Pamatuješ si, co se stalo v noci?“
„Jasně,“ odpověděl jsem bezstarostně. „Byla to super pařba!“
Zavrtěla hlavou. „To sice ano. Ale já myslím potom. Asi si nepamatuješ, jak jsi mě počůral, co?“
Zůstal jsem na ni zírat s otevřenou pusou. V hlavě mi šrotovalo. Počůral? Jako, počůral jsem se do postele? To je trapas, ale tak stane se…
„Ne, bylo to horší,“ pokračovala s kamennou tváří, i když v očích se jí už začínaly rýsovat jiskřičky smíchu.
A pak mi to dovyprávěla.
Někdy uprostřed noci se probudila a šla na záchod. Asi minutu poté, co si sedla na mísu, jsem se prý do koupelny vpotácel já. Úplně na mol, v polovědomí.
Postavil jsem se před ni a bez jediného slova nebo náznaku, že ji vnímám, jsem ji prostě začal počůrávat. Přímo tak, jak seděla na tom záchodě.
S každým jejím slovem jsem se propadal hlouběji a hlouběji do spirály studu a hrůzy. Vůbec nic si z toho nepamatuju. Absolutní okno.
Zeptal jsem se jí, co dělala. Čekal jsem křik, facku, cokoliv.
Ona jen pokrčila rameny. „No co. Vzala jsem tě, osprchovala, odtáhla zpátky do postele a šla spát.“
Díval jsem se na ni, na tu nejúžasnější a nejtrpělivější bytost na planetě. A pak se začala smát. A já, i přes tu neskutečnou ostudu, jsem se začal smát s ní.
Takže tak. Mám zřejmě tu nejlepší přítelkyni na světě. A taky bych asi měl příště trochu míň pít.
Co nejhoršího jste kdy provedli v opilosti své drahé polovičce? Podělte se o své nejvtipnější historky z probuzení po kalbě na pribehy.kral@seznam.cz. Aspoň se ujistíme, že v tom nejsme sami!
