Článek
Jmenuju se Eva, je mi devětadvacet. S Honzou (30) jsem chodila asi tři měsíce, než mě nechal a vrátil se ke své bývalce Simoně (taky 30). Hned po rozchodu jsem zjistila, že jsem těhotná, teď jsem ve 24. týdnu. Dala jsem mu to vědět a on byl u vytržení. Ukázalo se totiž, že Simona má problémy s plodností a pravděpodobně nikdy nebude moct otěhotnět přirozeně, a on si vždycky přál být tátou. O tom, že bychom se k sobě vrátili, nemohla být ani řeč, ani jeden z nás to nechtěl, takže je dál se Simonou.
Honza byl se mnou na první kontrole u doktora, kde jsme zjistili, že čekám dvojčata. Podle Honzy se Simona z té zprávy psychicky zhroutila kvůli své neplodnosti a chtěla si se mnou promluvit. Sešli jsme se u nich doma a Simona mi oznámila, že chce být součástí mého těhotenství, protože ona bude přece nakonec macechou těch dětí. Začala mi diktovat, že musím rodit doma, že musím krmit umělým mlékem, aby si mohli brát mimina na polovinu týdne, že chce jednoho kluka a jednu holku, a že děti jí mají říkat „mámo“, protože mně budou říkat „maminko“. Okamžitě jsem ji zarazila, řekla jsem jí, že pro své děti a své tělo udělám ta nejlepší rozhodnutí já, a odešla jsem.
Simona ale ve svém nátlaku pokračovala. Denně mi psala SMSky o tom, co jím, jak cvičím, a stěžovala si, jak jí v práci nechtějí dát mateřskou dovolenou. Na online genetickou konzultaci, kam jsem měla jít s Honzou, se místo něj připojila ona a celou dobu mlela jen o své rodinné anamnéze, což bylo úplně mimo mísu. Když přišel čas na velký ultrazvuk ve 20. týdnu, kam jsem si mohla vzít jednoho hosta, Honza navrhl, abych místo něj vzala Simonu! To jsem samozřejmě odmítla. Nakonec šel Honza a dozvěděl se pohlaví dětí – já jsem to chtěla mít jako překvapení a oznámit to později všem najednou.
Dala jsem si na Facebook oznámení o těhotenství a ona si tam hned dala taky oznámení, že oni s Honzou čekají dvojčata „netradiční cestou“ a jak je požehnaná. Byla jsem naštvaná, ale držela jsem jazyk za zuby. Pak ale Simona udělala velkou parádu na sociálních sítích, kde oznámila pohlaví dětí (které jí Honza samozřejmě vykecal) a tvářila se, jako by byly její. Mě na tuhle její „oslavu“ ani nepozvala! A aby toho nebylo málo, oznámila, že pořádá i velkou oslavu pro miminka.
To už jsem nevydržela. Napsala jsem jí pod příspěvky, ať se ke mně přestane chovat jako k náhradní matce, že ty děti nejsou její a že Honza na ně nemá žádný nárok, dokud se nenarodí. Pak jsem zavolala Honzovi, všechno mu to zopakovala a řekla jsem, že ani jednoho z nich nechci vidět, dokud se nesejdeme u opatrovnického soudu, a že k porodu půjde moje máma. On, Simona a někteří jejich kamarádi a rodina mi teď spílají, že jsem kráva. Simonina matka mi dokonce volala a trvala na tom, abych jí dala jedno z mých dětí, jako bychom byly v nějaké šílené komedii!
Začala jsem mít podezření, jestli to celé nebyl od Honzy plán. Používali jsme kondomy, protože hormonální antikoncepci nesnáším a na zavedení nehormonálního tělíska jsem musela čekat kvůli jiným zdravotním problémům. Možná to sabotoval? Kdo ví.
Každopádně jsem si okamžitě sehnala právníka. Situace se vyhrotila, když Simona, poté co jí někdo poslal můj internetový příspěvek, kde jsem si stěžovala, přišla za mnou do práce – pracuji s dětmi. Poškodila mi auto a rozbila několik oken v kanceláři. Byla zatčena nejen za poškozování cizí věci a neoprávněné vniknutí, ale i za ohrožování dětí, tak doufám, že mi to u soudu pomůže. Křičela na mě, že jsem jí ukradla život a všechno, co mám já, mělo být její. I když jsem se odstěhovala do jiného kraje, abych měla klid a děti se narodily tam, obtěžování pokračovalo. Nakonec jsem na oba získala soudní zákaz přiblížení. Bojuju dál, pro sebe a pro svoje děti.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
