Článek
Před měsícem jsem se s přítelem Markem přestěhovala do našeho prvního společného bytu. Je to nový bytový komplex, plný mladých lidí jako my, a komunita se zdála být velmi přátelská. Náš byt je v budově v zadní části komplexu, s balkonem orientovaným do parkoviště. Přímo naproti nám stojí jiná, paralelní budova. A právě tam se odehrává zdroj mého znepokojení.
Včera večer (v pondělí) u nás byli na večeři moji rodiče a kamarádka se psem. Než rodiče dorazili, seděli jsme s přítelem a kamarádkou na balkoně a povídali si. Všimli jsme si dvou mladých mužů na balkoně naproti, kteří na nás několikrát pohlédli, ale nevěnovali jsme tomu pozornost. V posledních týdnech jsme si všimli větší skupiny mladíků, kteří se potloukali po parkovišti. Pár z nich nás dokonce na začátku týdne žádalo o pomoc s otevřením místnosti pro vyzvedávání balíků, což jsme samozřejmě odmítli.
Vrátili jsme se dovnitř, dorazili moji rodiče, užili jsme si večeři a všichni jsme se dívali na televizi.
Kolem půl desáté večer se ozvalo hlasité zaklepání na naše dveře. Podívala jsem se kukátkem a uviděla jsem mladého muže, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Otevřela jsem, očekávajíc, že si soused stěžuje na příliš hlasitou televizi. Ten muž se zdál být trochu mimo a řekl, že je v sousedství nový, a zeptal se, jestli by se mohl jít dovnitř dívat na televizi, protože on „ještě žádnou nemá“.
Naštěstí má záchrana byla vysvětlení, že máme na návštěvě rodiče, takže dnes večer to nepůjde. Zeptala jsem se ho, jestli je z tohoto patra, a on mi řekl své jméno a že je ve skutečnosti z budovy B (idiot mi dal i přesné číslo bytu). Klidně odešel a já jsem si to spojila, že je pravděpodobně z té skupiny mladíků. Moje matka se vrátila z balkonu, kde telefonovala, a já jsem jí všechno vysvětlila. Ona mi na to řekla, že slyšela někoho běžet přes parkoviště do naší budovy a jak při tom křičel na někoho jiného: „JSOU U NÍ RODIČE!!!“
V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách. Ten vzkaz změnil všechno. Nebyl to jen podivín, byl to někdo, kdo si ověřoval situaci. Zřejmě si mysleli, že jsme v bytě jen já a moje kamarádka.
Následující hodinu jsme viděli, jak nás ta skupina pozoruje přes žaluzie přímo na nás a opakovaně vychází na balkon jako skupina a zírá na náš byt. Tak jsme zatáhli žaluzie a snažili se to ignorovat. Můj přítel v jednu chvíli vyšel ven a oni se ho snažili volat, aby upoutali jeho pozornost, ale on je ignoroval.
Tohle jsou pravděpodobně jen hloupí kluci, kteří si myslí, že já a moje kamarádka tady bydlíme samy, a snaží se nás sbalit, ale mám z toho být v klidu? Přijde mi zvláštní, že se cítili tak sebejistě, že zjistili, které dveře jsou naše, přešli přes budovy a požádali, aby mohli vstoupit do NAŠEHO prostoru, zvláště když věděli, že tu máme hosty. Nemyslím si, že to vyžaduje eskalaci na správu budovy, ale nejsem si jistá, jestli bych to neměla nahlásit, protože teď vědí, na které dveře zaklepat, pokud se rozhodnou to zkusit znovu.
