Článek
Snažím se být chápavá a podporující přítelkyně. Aspoň se o to snažím. Byla jsem s přítelem Adamem, když bojoval se závislostí na drogách, když měl problémy na vejšce, i když se rozhodl přestoupit na jinou fakultu.
Poslední měsíc trávil Adam hodně času s mou nejlepší kamarádkou Bárou. Psali si, posílali si memes a ona o něm věděla stejně tolik jako já, ne-li víc. Nejsem přehnaně žárlivá, ale začalo mi být nepříjemné, když jsem zjistila, že spolu tráví hodiny, jen oni dva.
Samozřejmě jsem je s tím konfrontovala. Oba mě ujistili, že o nic nejde. Během téhle doby Adam také začal mluvit o tom, že „potřebuje svobodu a nezávislost a soustředit se na kariéru,“ i když věděl, že jsem ho vždycky podporovala a nikdy bych mu nestála v cestě.
Nedávno mi řekl, že je ve škole ve velkém stresu a není si jistý, jestli dokáže věnovat našemu vztahu dostatek úsilí. Řekla jsem mu, že si můžeme dát pauzu, aby si ujasnil, co chce. Dohodli jsme se, že nebudeme chodit s jinými lidmi. I přes pauzu jsme se stále vídali a nebylo mezi námi nic zlého.
Včera na oslavě Bářiných narozenin, zatímco jsem byla uvnitř, za mnou přišla kamarádka a řekla mi, že Bára má nohy v Adamově klíně a on jí masíruje horní část stehen.
Samozřejmě jsem se snažila zůstat v klidu, ale šla jsem se podívat, co se děje. Viděla jsem je sedět velmi blízko u sebe, s jeho rukou hodně vysoko na jejím stehně. V okamžiku, kdy mě uviděl, stáhl ruku, jako by se spálil. Bylo to tak trapné, protože jsme spolu byli den předtím a Adam mi dával najevo, že naše pauza je opravdu dočasná.
Po večírku jsem je konfrontovala. Adam stále opakoval ty řeči o „svobodě“ a „nezávislosti“ a já jsem se s ním tam na místě doopravdy rozešla, protože toho na mě bylo trochu moc. Řekla jsem své nejlepší kamarádce, že mě nesmírně zranila, a odešla jsem. Adam u ní i přesto zůstal přes noc.
Druhý den mi Bára volala. Omlouvala se mi, říkala, že si neuvědomila, že je to tak velká věc, a že si jen tak hráli. Pak mi řekla, že jí Adam přiznal, že se do ní zamiloval. Znovu mě ujistila, že já jsem pro ni nejdůležitější a že s Adamem už nebude v kontaktu, protože se jí nelíbí, a vím, že to je pravda, protože on není její typ.
Ale vím taky, že miluje pozornost, bez ohledu na to, jestli se jí ten kluk líbí nebo ne. Nevěřím jí úplně, protože ho sváděla, i když věděla, jak se budu cítit. Stále mi slibovala, že s ním už nebude mluvit, že mě miluje, ale upřímně, jejich chování zničilo mou důvěru v ně.
Co se týče Adama, nepíšu mu, protože mě vědomě zranil a byl ke mně neupřímný, navzdory všemu, co jsem pro něj udělala. Stále trvá na tom, že ho škola opravdu ovlivňuje a je pro něj prioritou, ale po jeho činech je těžké mu věřit. Viním ho víc, protože si rozhodně uvědomoval, co se děje.
Cítím se kvůli tomu nesmírně vyčerpaná a vysátá. Podařilo se mi před nimi zachovat si sebeúctu a klid, ale uvnitř mě to opravdu bolelo.
Zradil vás někdy někdo, komu jste bezmezně věřili? Partner, nebo nejlepší kamarád? Jak jste se s takovou zradou vyrovnali? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Nejste v tom sami.
