Článek
Vždycky jsem si potrpěla na soukromí, a tak když přišlo na porod, vybrala jsem si soukromou kliniku na Praze 6. Chtěla jsem klid a maximální péči. Můj manžel Petr byl zrovna na služební cestě, takže mě do porodnice vezla jeho matka Alena. Už tehdy se urazila, když jsem jí řekla, že u porodu nebude. Pro mě to bylo naprosto nemyslitelné. Radši budu sama jen s doktory než s ní. Očividně si myslela, že když tam není Petr, automaticky zaujme jeho místo. Nezaujala.
Celé těhotenství se mě snažila vyděsit hororovými historkami o porodu. Vyprávěla mi, jaká muka budu prožívat a že budu chtít umřít. Nikdy jsem jí to nevěřila a dobře jsem udělala. Můj porod trval asi čtyři hodiny, což je na prvorodičku opravdu rychlé. Ano, bolelo to, ale zdaleka ne tak, jak líčila. Upřímně, zarostlý nehet na palci, se kterým jsem se trápila před pár lety, bolel víc.
Když bylo po všem a já i malý Adámek jsme byli umytí a v čistém, směla Alena na pokoj. Podezřívavě se rozhlédla, pak se podívala na mě a vypálila: „Tys vůbec rodila?“
Zůstala jsem na ni zírat. „Co je to za hloupou otázku? Sama jsi mě sem vezla. Jasně, že jsem rodila, odkud by se to dítě asi vzalo?“
Změřila si mě pohledem, procedila mezi zuby „No, no…“ a odešla. Na svého vnuka se ani nepodívala. Ale protože byla vždycky trochu zvláštní, prostě jsem to hodila za hlavu.
Druhý den dorazil Petr. Byl šťastný a smál se, až se za břicho popadal. Vyprávěl mi, že mu volala jeho matka s neuvěřitelnou teorií. Prý si je jistá, že to dítě není moje.
Její argumenty, které mu do telefonu přednesla, byly následující: Za prvé, proč soukromá klinika? Protože tam se dá všechno zařídit za peníze a doktoři se dají snadno podplatit. Za druhé, proč ona nesměla na sál? Samozřejmě proto, aby neviděla, že vůbec nerodím! Za třetí, proč mě neslyšela křičet? Která žena u porodu nekřičí? A za čtvrté – nemohla jsem porodit tak rychle. První porod přece vždycky trvá minimálně dvanáct hodin, to ví každý!
Její geniální závěr zněl: „Věř mi, synu, ona si nechtěla zničit postavu. Celou dobu nosila falešné břicho a to dítě si prostě koupila! Ti doktoři ho tam někde měli schované a jen jí ho dali. A navíc ti vůbec není podobný!“
Když jsem to všechno slyšela, nevěděla jsem, jestli se mám smát, zlobit, nebo co. Petr samozřejmě ví, že jsem byla těhotná, viděl mé břicho stokrát a na všech ultrazvucích byl se mnou. Jeho matka se prostě rozhodla, že když její porod byl peklo, musí být peklo i porod všech ostatních žen.
Teď jsem doma s Adámkem a Alenu vůbec nekontaktuju. Petr jí řekl, že dokud bude vymýšlet nesmysly o koupeném dítěti, tak nás nemá co vidět. Její poslední návrh byly testy DNA, které „jasně ukážou, že to není tvoje dítě“. Na takové šílenství teď opravdu nemám čas ani náladu.
Vymyslela si na vás někdy vaše tchyně nebo jiný příbuzný nějakou naprosto bizarní konspirační teorii? Jak jste na takové šílenství reagovali? Podělte se o své nejabsurdnější zážitky na pribehy.kral@seznam.cz!
