Thajský Rozparovač: Mrazivý příběh Somkida Pumpuanga a selhání systému

Byla uškrcena, její tělo pečlivě zabaleno do deky, svázáno lepicí páskou a nabíječkou k mobilnímu telefonu. Tato scéna nebyla jen izolovaným zločinem; byla to ozvěna minulosti, která vrátila do thajské společnosti strach a připomněla jméno, které mnozí doufali, že už nikdy neuslyší: Somkid Pumpuang, přezdívaný „Thajský Rozparovač“. Šokující zjištění, že podezřelým je muž propuštěný z vězení pouhých sedm měsíců předtím po odpykání trestu za sérii pěti vražd, vyvolalo celonárodní zděšení a spustilo masivní policejní pátrání. Policie ho okamžitě označila za „nebezpečného muže“, varování se šířilo médii a sociálními sítěmi, zatímco národ zadržoval dech.

Hon na Pumpuanga netrval dlouho. Jeho dopadení 18. prosince 2019 bylo stejně dramatické jako zločiny, které páchal. Odehrálo se ve vlaku směřujícím do Bangkoku, na nádraží Pak Chong. Klíčovou roli v jeho identifikaci sehrál mladý pár studentů. Přítelkyně si všimla muže, jehož výrazná jizva nad levým obočím odpovídala popisu na policejních pátracích plakátech. Přestože se Pumpuang snažil maskovat obličejovou rouškou, charakteristický znak ho prozradil. Studenti, překonávaje strach, muže tajně vyfotografovali a snímek okamžitě zaslali policii. Díky jejich statečnosti a rychlé reakci policie byl Pumpuang zatčen bez odporu. Tento pár byl později za svou odvahu oceněn a obdržel finanční odměnu 80 000 bahtů.

Somkid Pumpuang se narodil 7. ledna 1964 v okrese Thung Song v jižním Thajsku. Jeho dětství bylo poznamenáno nestabilitou a nedostatkem rodičovské péče. Když mu bylo pouhých osm let, otec ho opustil a svěřil do péče strýce. Právě v tomto formativním období se u Pumpuanga začaly projevovat první známky delikventního chování – začal krást. Jedním z prvních zaznamenaných incidentů byla krádež kola jeho učitele, což vedlo k jeho vyloučení ze školy. Ve věku 14 nebo 15 let mu strýc našel práci na pile, ale i zde kradl peníze od zaměstnavatele, což vedlo k dalšímu vyhození a návratu k otci. Soužití s otcem bylo plné konfliktů a Pumpuang nadále pokračoval v krádežích, až byl po násilném střetu s místními teenagery nucen uprchnout z vesnice a začal se bezcílně potulovat po zemi. Tento život na okraji společnosti, živený drobnými krádežemi, mohl položit psychologický základ pro jeho pozdější, mnohem závažnější a brutálnější zločiny.

Hrůzná série, která Somkidu Pumpuangovi vynesla přezdívku „Thajský Rozparovač“, se odehrála v první polovině roku 2005. Během necelých pěti měsíců, od 30. ledna do 21. června, zavraždil pět žen napříč několika thajskými provinciemi. Jeho modus operandi byl děsivě konzistentní. Oběťmi byly typicky ženy pracující v zábavním průmyslu – masérky nebo zpěvačky z kaváren a nočních klubů. Vraždy se odehrávaly v anonymitě hotelových pokojů, kam se mu podařilo oběti vlákat. Metody usmrcení byly brutální a osobní: oběti obvykle uškrtil nebo svázal a jejich hlavu držel pod vodou, dokud nezemřely. Po činu systematicky kradl jejich cennosti, nejčastěji mobilní telefony a šperky; například od první oběti, Warunee Phimphabutr, ukradl zlatý náhrdelník, mobil a motocykl. Patcharee Amatanirand byla uškrcena drátem. Konec jeho řádění v roce 2005 přišel jen šest dní po poslední vraždě. Kolem 27. června byl Pumpuang zatčen v provincii Chaiyaphum, když se pokoušel odvést další mladou ženu do hotelu; prozradil ho mobilní telefon ukradený poslední oběti. Byl obviněn z pěti vražd a několika krádeží. Přestože obžaloba požadovala trest smrti za tři z vražd, Pumpuang se přiznal ke čtyřem (popřel vraždu Patcharee Amatanirand), což podle tehdejších thajských zákonů automaticky vedlo ke zmírnění trestu na doživotí.

Po odsouzení k doživotnímu trestu si Somkid Pumpuang ve vězení vybudoval pověst „vzorného vězně“. Tento status, spolu s několika královskými milostmi, vedl k postupnému snižování jeho trestu na pouhých 13 let. Dne 17. května 2019 tak opustil brány provinční věznice Nong Khai jako svobodný muž. Generální ředitel thajské Vězeňské správy, Naras Savestanan, po Pumpuangově dalším zločinu veřejně přiznal závažné chyby v procesu podmínečného propuštění, včetně nedostatečného prověřování žádostí. Poukázal na systémový problém přeplněnosti thajských věznic (s více než 700 000 vězni, trojnásobek kapacity), který znemožňuje efektivní rehabilitaci. Somkidovy původní zločiny naznačovaly psychologické problémy, přesto není jasné, zda byl před propuštěním psychologicky hodnocen, a neexistují záznamy o tom, že by podstoupil specifickou léčbu. „Chyby při prověřování vězňů pro podmínečné propuštění a nedostatečné monitorování po jejich propuštění znamenají, že vrazi a vážní pachatelé jako Somkid zůstávají vážnou hrozbou pro společnost,“ uvedl Savestanan.

Netrvalo ani sedm měsíců a Pumpuang znovu udeřil. Krátce po propuštění navázal kontakt s 51letou Rassamee Mulichan, uklízečkou v hotelu, údajně přes Facebook, kde se mohl vydávat za právníka, aby si získal její důvěru. Dne 2. prosince 2019 se k ní nastěhoval. Večer 15. prosince slyšeli sousedé z jejich domu hlasitou hádku. Následující ráno byla Rassamee nalezena mrtvá. Scéna byla hrůzná: byla uškrcena, její tělo nahé od pasu dolů, pečlivě zabalené do deky a svázané průhlednou lepicí páskou. Kolem kotníku měla omotanou nabíječku k mobilnímu telefonu a kolem krku elektrický drát utažený lepicí páskou. Pitva potvrdila jako příčinu smrti udušení. Během policejního výslechu Pumpuang tvrdil, že se s Rassamee pohádal poté, co si bez dovolení vzal její motorku. Hádka eskalovala, on ji začal škrtit, dokud neomdlela, poté vzal drát a pokračoval, dokud nezemřela. Následně omotal kolem jejího krku lepicí pásku, přivázal jí k nohám telefon, tělo schoval pod matraci a uprchl. Tuto výpověď však později u soudu popřel a trval na své nevině.

Za šestou prokázanou vraždu byl Somkid Pumpuang odsouzen k trestu smrti. Soud konstatoval, že neprojevil absolutně žádnou lítost a představuje trvalou a vážnou hrozbu pro veřejnou bezpečnost, přičemž nenašel žádné polehčující okolnosti. Tento případ vyvolal v Thajsku vášnivou debatu o královských milostech, trestu smrti a selhání justičního systému. Objevily se návrhy na zavedení chemické či chirurgické kastrace pro násilníky, které podpořil i ministr spravedlnosti Somsak Thepsutin, pokud by s tím souhlasila většina zákonodárců a veřejnosti. Tyto návrhy však narazily na kritiku lidskoprávních organizací jako extrémní a nehumánní. Případ také poukázal na širší problémy, jako je prevalence mužského šovinismu a nedostatečný počet ženských policejních důstojnic, což může obětem ztěžovat domáhání se spravedlnosti.

Přestože byl Somkid Pumpuang dvakrát usvědčen, skutečné hlubiny jeho motivace zůstávají neobjasněny. Jeho schopnost manipulace, popisovaná jako „narcistický šarm“ , a naprostá absence lítosti jsou zřejmé. Spekuluje se, že si „vychutnával teror, který způsoboval“ , což by naznačovalo sadistické rysy. Generální ředitel Vězeňské správy oznámil revizi psychologických vyšetření vězňů, přestože Pumpuang sám nikdy nebyl oficiálně diagnostikován s žádnou duševní nemocí vyžadující léčbu. Média mu přiřkla přezdívky jako „Kid Rozparovač“ či „Thajský Jack Rozparovač“, což mohlo přispět k jeho mýtizaci a odvést pozornost od systémových selhání.

Příběh Somkida Pumpuanga je temnou kronikou nejen individuálního zla, ale i systémových selhání. Jeho případ je varováním a zároveň výzvou k neustálému přehodnocování a zlepšování systémů, které mají chránit společnost.