Článek
Bylo pozdě večer, chystal jsem se do postele, ale ještě jsem si potřeboval dát sprchu. Těsně předtím, než jsem vešel do koupelny, jsem si do pusy hodil jeden extra kyselý cucavý bonbon.
Vlezl jsem do sprchy, a zrovna když jsem zaklonil hlavu, abych si opláchl obličej, ten bonbon mi vklouzl do krku, zasekl se a já se ZAČAL DUSIT.
Uvědomil jsem si to a po pár vteřinách chrčení jsem vyskočil ze sprchy a nahý vyběhl z koupelny do ložnice rodičů – jediného místa v domě, kde byli lidé, kteří mi mohli pomoci.
Vrazil jsem do jejich pokoje, zadek ven, koule se houpou, a pokračoval ve vydávání zvuků topící se velryby. Jejich počáteční reakce byla přesně taková, jakou byste čekali, když vám do ložnice vtrhne váš nahatý osmnáctiletý syn.
Pak si ale uvědomili, že se dusím. Táta vyskočil z postele, popadl mě a začal mi dávat Heimlichův manévr. Řeknu vám, bolelo to jako čert.
Po pár stlačeních ten bonbon z mého krku vystřelil a přistál na koberci.
Já jsem se zhroutil na zem, promočený na kost, s roztaženýma nohama a celou svou chloubou na odiv.
A pak mi došlo, co se právě stalo. Já, osmnáctiletý chlap, ležím nahý před svými VELMI ZNEPOKOJENĚ ZÍRAJÍCÍMI rodiči.
Popadl jsem ten bonbon, který ležel vedle mě, zakřičel „Díky!“ a vystřelil zpátky do koupelny.
Od té doby jsem ani jednoho z nich neviděl. Chtěl bych si zarezervovat let ve tři ráno na Aljašku, kdyby to pro mě někdo mohl zařídit, ozvěte se.
Zažili jste někdy situaci, která byla zároveň život ohrožující a totálně ponižující? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Možná zjistíme, že v tom nejsme sami.
