Článek
Ani nevím, proč sem píšu. Možná jen doufám, že mi někdo řekne, že mám zůstat, i když vím, že musím odejít. Píšu to a tečou mi slzy.
V březnu naší dvouleté dceři Aničce diagnostikovali velmi vzácnou a agresivní formu nádoru na mozku. Říct, že to zničilo náš svět, by bylo slabé slovo. Máme ještě jedenáctiletého syna Lukáše, který sice není biologicky můj, ale jsem jediný táta, kterého kdy poznal.
Seděli jsme oba v nemocnici u Aniččiny postele. Je také diabetička 1. typu a najednou se spustil alarm, že jí klesá cukr v krvi. Sáhl jsem po jejím telefonu, abych ztlumil upozornění, a v tu chvíli jsem to uviděl. Konverzaci s nějakým mužem, který ji žádal o „další fotku“.
Nechal jsem to být, ale sžíralo mě to zevnitř.
O pár hodin později, když moje žena Eva spala v křesle vedle postýlky, ten muž napsal znovu. Tentokrát jsem mu odpověděl já. Napsal, že se omlouvá, jestli to bylo divné, ale myslel si, že on a moje žena jsou „odhaleni“.
Vzbudil jsem ji. Přímo v nemocničním pokoji, vedle naší nemocné dcery, jsme měli obrovskou hádku.
Druhý den nás propustili domů. Sotva jsme dorazili, asi po pěti minutách, volal radiolog. V Aniččině mozku je krvácení. Musíme okamžitě zpátky.
Jelikož já řídím a Eva ne a někdo musel zůstat s Lukášem, jel jsem do nemocnice v jedenáct večer já. Ležel jsem vedle Aničky a na tabletu jsme sledovali Krtečka. Najednou na obrazovce vyskočilo upozornění z Facebook Messengeru. Byl přihlášený na Evin účet.
Byl to on. Ten muž. Odpovídal na zprávu mé ženy. Na zprávu, kterou mu poslala před chvílí: „Manžel není doma. Přijď.“
Nechala naši čerstvě propuštěnou, vážně nemocnou dceru doma a zavolala si k nám svého milence.
Když jsem ji s tím konfrontoval po telefonu, tvrdila, že je závislá a jen si od něj kupuje prášky. Tento problém jsme už v minulosti řešili. Řekl jsem jí, že nenávidím, že ty léky bere, ale pokud mi nebude lhát, pomůžu jí. Ale ona nedělá nic jiného než lže. Přistihl jsem ji při více než dvaceti významných lžích.
Bojím se, že když odejdu, ztratím Lukáše. Miluju ho jako vlastního, ale vím, že u soudu bych neměl šanci.
Co mám dělat v téhle situaci? Jsem v slzách, sedím u postele svého dítěte, které možná umírá, a vím, že moje žena, matka mých dětí, je právě teď doma s jiným mužem.
