Článek
Přišel jsem z fitka. Den nohou. Předtím celý den v práci. Práce v pohodě.
Doma šťastné děti. Žena odvádí skvělou práci v tom, že je udržuje naživu. Je nejlepší.
Musím si dát sprchu, než půjdu spát.
Žena říká, ať si pospíším, protože je unavená.
Snažím se o empatii. Říkám, že si pospíším, protože já jsem taky unavený.
Špatný nápad.
Žena mi obratem vysvětluje, že ona je ta nejvíc unavená, protože děti.
Neprotestuju. Nejsem úplný idiot. Děti jsou vyčerpávající, ale stojí za to. Říkám jí to.
Ona je nejvíc unavená. Já jsem jen trochu unavený.
Nestačí to.
Ona je unavenější. Souhlasím, abych zmírnil napětí.
Neúspěšně.
Právě jsem ji totálně odpálil tím, že jsem měl tu drzost říct, že jsem unavený.
Není úniku.
Jsem v háji.
A víte, co je na tom nejlepší? Celé tohle drama jsem psal na záchodě, pět minut předtím, než jsme se tomu oba začali smát. Moje žena je nejlepší na světě. A dneska jdeme na rande, abychom si u skleničky vína mohli číst bláznivé rady z internetu od lidí, kteří by zjevně nepřežili ani týden našeho normálního, šťastného života. Musím jít, beru si čisté trenky!
Šlápli jste taky někdy v komunikaci s partnerem na podobnou nášlapnou minu? Pošlete mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená manželská strategie přežití je nejlepší strategie!
