Utekl do Argentiny, nebo zemřel v bunkru? Odtajněné spisy považují první verzi za nedůvěryhodnou

Oficiální verze historie hovoří jasně: 30. dubna zde nacistický vůdce spáchal sebevraždu. Přesto se po celá desetiletí vynořují teorie, živené kusými informacemi a později i odtajněnými spisy, že všechno mohlo být jinak. Utekl Hitler spravedlnosti a dožil v anonymitě, například v Argentině?

Poslední dějství v berlínském podzemí

Svědectví těch, kteří byli Hitlerovi v posledních hodinách nablízku, a následná vyšetřování vykreslují ponurý obraz konce Třetí říše. Hitler, stále více odtržený od reality, se 16. ledna 1945 uchýlil do svého bunkru. Zde, zatímco se sovětské jednotky blížily k Říšskému kancléřství, se 29. dubna oženil se svou dlouholetou partnerkou Evou Braunovou.

Následující den, 30. dubna 1945, se manželé Hitlerovi odebrali do svých soukromých komnat. Podle většiny svědectví, včetně Hitlerova osobního komorníka Heinze Lingeho a adjutanta Otto Günscheho, si oba vzali život. Eva Braunová pozřela kyanidovou kapsli, zatímco Hitler si měl kromě kyanidu vpálit kulku do pravého spánku. Jejich těla byla následně vynesena na zahradu kancléřství, polita benzínem a spálena, zatímco sovětské dělostřelectvo ostřelovalo okolí.

Vědecké potvrzení z Moskvy

Sovětské jednotky, které bunkr dobyly, nalezly ohořelé ostatky. Klíčovým důkazem pro identifikaci se staly Hitlerovy zubní záznamy. Již v květnu 1945 potvrdili kolegové Hitlerova zubaře Huga Blaschkeho pravost zubních pozůstatků držených Sověty.

Po desetiletích spekulací přinesla další potvrzení moderní věda. V roce 2018 publikoval tým francouzských vědců pod vedením Philippa Charliera studii v časopise European Journal of Internal Medicine. Po analýze fragmentů Hitlerových zubů a lebky, které jsou uloženy v ruských archivech, dospěli k jednoznačnému závěru: zuby jsou autentické a Hitler zemřel v roce 1945. Analýza potvrdila i Hitlerovo často zmiňované vegetariánství a našla na zubních protézách namodralé usazeniny, které by mohly naznačovat chemickou reakci s kyanidem. Fragment lebky vykazoval otvor odpovídající střelnému poranění.

Stín pochybností: Teorie o útěku a odtajněné spisy

Navzdory zdánlivě jasným důkazům se teorie o Hitlerově útěku nikdy zcela nevytratily. Paradoxně k tomu přispěla i sovětská strana, která krátce po válce šířila dezinformace o možném Hitlerově úniku, a sám Stalin na Postupimské konferenci naznačil, že Hitler může být naživu ve Španělsku či Argentině.

Tyto spekulace v průběhu let živila různá údajná svědectví a později i odtajněné dokumenty FBI a CIA. Tyto spisy, zpřístupněné veřejnosti zejména díky zákonu Nazi War Crimes Disclosure Act z roku 1998, obsahují záznamy o vyšetřování mnoha hlášení o Hitlerově spatření v Evropě, Jižní Americe, a dokonce i v USA. Například dokumenty FBI z roku 2014 naznačovaly, že Hitler mohl po pádu Německa uprchnout do Jižní Ameriky, a dokonce i tehdejší šéf FBI J. Edgar Hoover v jednom memorandu uvedl, že americké armádní složky v Německu nenalezly Hitlerovo tělo a nemají spolehlivý zdroj potvrzující jeho smrt.

V posledních letech tyto teorie oživil například bývalý agent CIA Bob Baer, který tvrdí, že nově odtajněné dokumenty z Argentiny by mohly zpochybnit oficiální verzi Hitlerovy smrti. Poukazuje na možné únikové cesty nacistů, tzv. „krycí linky“ (ratlines), vedoucí přes Španělsko a Itálii do Jižní Ameriky, a na údajnou podporu, kterou uprchlým nacistům poskytovaly některé argentinské vlády, včetně té Juana Peróna. Některé zprávy dokonce zmiňují archeologický nález odlehlého komplexu v argentinské provincii Misiones s nacistickými artefakty.

Jistou kontroverzi vyvolal i DNA test fragmentu lebky, údajně patřícího Hitlerovi, provedený v roce 2009, který naznačil, že lebka patřila ženě mladší 40 let. Tento nález však byl později zpochybněn s tím, že spolehlivost určení pohlaví z takového fragmentu je omezená.

Co tedy spisy skutečně odhalují?

Je pravda, že odtajněné spisy potvrzují, že západní zpravodajské služby braly možnost Hitlerova přežití vážně a prošetřovaly různá hlášení. Nicméně je důležité zdůraznit, že tyto dokumenty často pouze zaznamenávají přijatá tvrzení, aniž by je potvrzovaly nebo jim přikládaly vysokou důvěryhodnost. Například CIA některé zprávy o Hitlerově životě v Kolumbii v 50. letech odmítla jako nedůvěryhodné.

Nedávný nález (oznámený v květnu 2025) rozsáhlého archivu nacistických dokumentů v suterénu argentinského nejvyššího soudu může vnést více světla do aktivit nacistů v Jižní Americe, jejich finančních sítí a propagandistických snah. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by tyto dokumenty přímo potvrzovaly Hitlerův osobní únik.

Závěrem: Mezi fakty a fascinací

Přestože konspirační teorie o útěku Adolfa Hitlera do Argentiny či jiných koutů světa stále přitahují pozornost a jsou živeny selektivní interpretací odtajněných dokumentů, drtivá většina historických, a především vědeckých důkazů – zejména detailní analýza jeho zubních pozůstatků – ukazuje na jeho smrt v berlínském bunkru 30. dubna 1945.

Fascinace otázkou „co kdyby“ a přetrvávající hrůza z jeho činů však zřejmě nedovolí, aby záhada kolem jeho konce zcela zmizela. Odtajněné spisy nám sice ukazují, že mocnosti neponechávaly nic náhodě a prověřovaly i nepravděpodobné scénáře, ale zároveň potvrzují, jak obtížné je někdy uzavřít temné kapitoly dějin, zvláště když se týkají tak monstrózní postavy. Možná je v lidské přirozenosti hledat složitější vysvětlení tam, kde realita, byť hrůzná, je nakonec prostší.

Zdroje: