Článek
Když mi bylo asi tak třináct, někdy na začátku devadesátek, trávili jsme s nejlepším kámošem celé dny na skejtech a hledali všude možně materiál na stavbu pořádného bunkru. Jednou jsme se odvážili prohledat kontejnery za takovým starým kancelářským komplexem. Dřevo na bunkr jsme sice nenašli, ale narazili jsme na něco mnohem lepšího – na pytle na odpadky plné stíracích losů.
Samozřejmě jsme naložili všechny pytle na skejty a odvezli je k němu do garáže. A teď to přijde: skoro všechny ty losy byly výherní. Všimli jsme si ale, že některé z nich nebyly proděravěné cvakacími kleštěmi, jak se to tehdy dělalo pro znehodnocení. Probrali jsme tisíce losů a zjistili, že zhruba každý dvou setý je netknutý.
Nějakým zázrakem se nám podařilo ukecat jeho tátu, aby nám ty losy zašel proplatit do trafiky. Pamatuju si, jak z toho byl sám docela nadšený. Byl to takový svérázný chlapík.
K tomu samému kontejneru jsme se vrátili ještě dvakrát. Potřetí už na něm visel velký visací zámek.
Myslím, že jsme si to léto každý přišli na několik tisíc korun. Na tehdejší dobu to byl pro nás neuvěřitelný balík. Nová prkna na skejt byla naprostá pecka.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
