Článek
S Tomášem jsme spolu osm měsíců a jsem nejšťastnější holka na světě. Já studuju práva, on medicínu. Oba jsme z našich rodin první, kdo se dostal na vysokou. Jsme tým, parťáci, nejlepší přátelé. A pak je tu Izabela.
Izabela je Tomášova spolužačka. Chodící definice dokonalosti. Nejlepší v ročníku, budoucí světová kapacita, jak se o ní říká. A k tomu je neuvěřitelně krásná. Čistá desítka. Zpočátku jsem ji znala jen z Tomášova vyprávění, prý mu občas pomáhala s učením. „Kdo by odmítl pomoc od někoho tak chytrého,“ říkával.
Poprvé jsem ji potkala, když jsme si s Tomášem zašli na jídlo. Zrovna vešla se svými kamarádkami. Začali se bavit a ona se zeptala, kdo jsem. Tomáš se rozzářil tím svým úsměvem, který tak miluju, a řekl: „To je moje přítelkyně Veronika.“ Izabelina odpověď? Pohrdavý pohled a věta: „Aha. Myslela jsem, že máš na víc.“
Byla jsem zaskočená a raněná, Tomáš zmatený. Ale oba jsme to hodili za hlavu.
Další setkání bylo o měsíc později. Byli jsme u Tomáše na bytě, koukali na film. Najednou mu zazvonil telefon. Volala Izabela, brečela, že ji vyhodili z klubu, protože byla sjetá, a jestli by u něj nemohla přespat. Tomáš chtěl říct ne, ale já jsem nechtěla nechat holku v takovém stavu na ulici.
Když dorazila, byla úplně mimo. Zfetovaná, opilá, smála se jako šílená a páchla trávou. Oblečení měla zničené od politého pití. Pomohla jsem jí, dala jí své náhradní tričko a tepláky, které si s sebou vždycky beru. Místo poděkování jsem si vyslechla, že nosím „laciné hadry z tržnice“ a že v tom by ji neviděli ani mrtvou. Pak se začala posmívat mému přízvuku. Svedla jsem to na alkohol a drogy.
Od té doby se jí Tomáš začal vyhýbat. S učením mu ještě občas pomohla, ale nic víc. To skončilo, když mu řekla, že mu bude dál pomáhat, jen když s ní půjde na rande.
Poslední kapka přišla nedávno. Byli jsme v klubu. Tomáš to přehnal s pitím a bylo mu zle na záchodech, sotva stál na nohou. Najednou k nám přišla jedna z Izabeliných kamarádek a oznámila mu, že viděla, jak se líbám s jiným klukem.
Tomáš, úplně zmatený a v emocích, tomu málem uvěřil. Trvalo mi věčnost, než jsem ho uklidnila a přesvědčila, že je to lež. A kdo se u něj v tu chvíli zjevil, aby ho „utěšil“? Samozřejmě Izabela. Tehdy mu to došlo. Zařval na ni, ať nás nechá na pokoji. A ona? Rozbrečela se a běžela za ochrankou, že jsme na ni agresivní. Vyhodili nás oba.
Od té doby byl klid. Vánoce jsme strávili každý se svou rodinou, ale na Silvestra jsme byli spolu. Po půlnočním ohňostroji jsme se chumlali v posteli. A pak to přišlo. Tomášovi pípnul mobil. Zpráva na Instagramu. Od Izabely.
Poslala mu několik fotek s nově obarvenými vlasy a popiskem: „Nový rok, nové já.“ Řekněme, že ty fotky odhalovaly mnohem víc než jen novou barvu vlasů.
Tomáš vybuchl. Zasypal ji nadávkami a okamžitě si ji všude zablokoval. To je sice fajn, ale co bude, až se vrátíme do školy? Pořád bude v jeho ročníku. Pořád bude chodit na stejná místa jako my. Co ji zastaví, aby to nezkusila znovu?
On s ní nechce mít nic společného. Ale ona to zjevně vidí úplně jinak.
Museli jste se někdy bránit proti někomu, kdo se snažil zničit váš vztah? Jak jste to zvládli? Podělte se o své příběhy a rady na pribehy.kral@seznam.cz. Vaše zkušenost může inspirovat ostatní.
