Článek
S partnerem Markem jsme si před čtyřmi lety koupili sen. Starší domek se zahradou na Vysočině. Byl to náš únik z města, naše budoucí hnízdo. Věděli jsme, že dům potřebuje péči. Šetříme na novou střechu a zateplení, a tak jsme se rozhodli, že drobné kosmetické vady nebo menší opravy zatím necháme být.
Dům je naprosto obyvatelný a my jsme v něm šťastní. Tedy, šťastní jsme, dokud nepřijede návštěva. A protože oba pocházíme z jiného koutu republiky, každá návštěva našich rodin trvá minimálně týden. A pro mě je to týden hrůzy.
Mám totiž problém. Starší generace našich rodin se rozhodla, že náš dům budou opravovat oni. Navzdory mým výslovným prosbám a zákazům.
Příklad první: Návštěva tchána a tchyně. Na jedné zdi nám roste břečťan, který už potřeboval trochu zastřihnout. Jenže naše štafle byly zlomené a Marek měl slíbeno, že si za dva týdny půjčí pořádné lešení z práce. Vysvětlila jsem to tchánovi. Poprosila ho, ať na to nesahá, že je to domluvené.
Odešla jsem si dát sprchu. Když jsem se za pár minut vrátila na zahradu, málem mě trefil šlak. Tchán stál na vratké konstrukci, kterou si postavil ze dvou starých beden od jablek a jedné fošny, a s nůžkami v ruce se natahoval k vrcholu zdi. Ta věc se pod ním viklala a já trnula hrůzou, že spadne a přizabije se.
Pětkrát, možná šestkrát jsem na něj křičela, ať okamžitě sleze dolů. Ignoroval mě. Když konečně s úsměvem slézal, vítězoslavně prohlásil: „Vidíš, a nic se nestalo. Ty jsi taková úzkostlivá.“ V tu chvíli jsem byla nepříčetná. Řekla jsem mu, že se na něj zlobím, a on se jen smál. Vůbec to nepochopil.
Příklad druhý: Návštěva mého otce a strýce. Jednou z menších vad našeho domu je slabší tlak vody. Vím přesně, čím to je – kousek starých trubek je potřeba vyměnit, ale jsou na takovém místě, že na to potřebujeme instalatéra. Nijak nás to neomezuje, stačí nepouštět myčku, když se někdo sprchuje.
Tatínek a strýc, dva klasičtí čeští kutilové, se rozhodli, že to spraví. Znovu jsem vysvětlovala, proč to nejde a že je potřeba profesionál. Prosila jsem je, ať se do toho nepouští. Samozřejmě marně.
Než jsem se nadála, zavřeli hlavní uzávěr vody a s hasákem v ruce se pustili do práce. Zkoušela jsem všechno. Stála jsem jim za zády a opakovala, ať toho nechají. Skoro jsem je fyzicky odstrkovala. Nepomohlo to.
Dopadlo to přesně, jak jsem předpovídala. Něco utrhli, něco ohnuli a výsledkem bylo, že jsme museli nechat vodu zavřenou pro celý dům. Byla neděle večer. Pohotovostní instalatér, který přijel až druhý den ráno, nás stál peníze, které jsme měli odložené na tu střechu ze stavebního spoření. A problém s tlakem vody samozřejmě zůstal. Otec se strýcem se ani neomluvili.
Příklad třetí: Tento týden je tu moje matka. Máme nádhernou litinovou pánev, o kterou se starám a „vypaluji“ ji už přes rok. Má krásnou černou patinu, která z ní dělá dokonalý nepřilnavý povrch. Kdo zná, ten ví.
Několikrát jsem mamince vysvětlovala, že ta černá barva je správně, že to není špína. Nevěřila mi. Za mými zády se rozhodla, že mi tu „špinavou“ pánev vydrhne. Vzala drátěnku a písek a celou tu roční práci zničila.
Málem tu pánev nenávratně poškodila. Nechtěla mi věřit, dokud jsem nenašla stránky výrobce a nepřinutila ji přečíst si, jak se o takovou pánev pečuje.
Já jsem od přírody nekonfliktní člověk. Stojí mě obrovské úsilí se jim všem postavit a říct: „Ne, nedělejte to.“ Ale pokaždé to udělám. A pokaždé je to k ničemu.
Jsem si jistá, že je v tom i velká dávka sexismu. Všechny tyto incidenty se staly, když Marek nebyl doma. Jako by si mysleli, že já, mladá ženská, tomu přece nemůžu rozumět. Kdyby byl Marek doma, nikdy by si to nedovolili.
Jsem unavená z toho, jak mě válcují. Jak nerespektují mé slovo v mém vlastním domě. Začínám se těch návštěv upřímně děsit. Už nevím, jak si mám zjednat respekt a klid.
Zažíváte něco podobného s vašimi příbuznými? Jak si ve své vlastní domácnosti stanovujete hranice? Podělte se o své tipy a příběhy na pribehy.kral@seznam.cz.
