Článek
Vždycky jsem svého bratra Davida miloval. Byl to můj nejlepší kamarád, dokud jsem nepřišel na druhý stupeň a nezačali jsme se odcizovat. Byl to tichý, plachý kluk, a já absolutně netuším, kde se stala chyba. Myslím, že to začalo, když mu bylo tak třináct. Přestal se smát, ztratil tu svou veselost a nasadil permanentně zasmušilý výraz. Už od deseti let se mě ptal, jak si najít holku a jak být oblíbený. Ale postupně se to začalo propadat do temnoty. Začal mluvit o tom, že on z nás dvou schytal „ošklivé geny“, že ho holky ve škole „nerespektují“, i když se k nim chová jako „gentleman“, a že se cítí jako „incel“.
Jsem z něj upřímně vyděšený. Sám jsem si v pubertě prošel obdobím, kdy jsem se chytil špatné party, a teď si strašně vyčítám, že jsem tu pro něj nebyl, když mě potřeboval. Chci se s ním znovu sblížit, ale bojím se, že ten bratr, kterého jsem znal, je navždy pryč.
Před covidem si našel dva kamarády a já měl radost, že se zase začíná smát. Jenže poslední dobou je to ještě horší. Vůbec nevychází z pokoje. Myslel jsem si, že si tam povídá sám pro sebe, dokud mi nedošlo, že s někým neustále telefonuje. O naprosto pomatených myšlenkách, o tom, jak funguje společnost a podobně.
A pak jsem slyšel to nejhorší. Začal fanaticky blábolit o tom, že chce znásilnit jednu holku ze školy. Fantazíroval o tom, jak by ji držel v našem sklepě. Ztuhla mi krev v žilách. Co mám sakra dělat? Snažil jsem se o něm mluvit s našima, ale ti jen mávnou rukou, že je to „ztracený případ“ a že ho v osmnácti vyhodí z domu.
Cítím se za to zodpovědný. Kdybych se mu víc věnoval, možná by takhle neskončil. Teď jsem na to sám. Na jedné straně je bratr, kterého miluju, ale kterého se teď upřímně bojím. Na druhé straně je dívka, která je v obrovském nebezpečí. A já jsem jediný, kdo o tom ví.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
