Článek
Představoval jsem si saunu, vířivku, masáže a hlavně klid a ticho. Konečně čas jen pro sebe, daleko od pracovního stresu. A součástí mého pracovního stresu je jeden konkrétní člověk: můj kolega Luboš.
Luboš je ten typ člověka, kterého prostě nemůžete vystát. Je arogantní, všude byl dvakrát, všechno zná nejlíp a neustále se snaží podkopávat mou autoritu před šéfem. Je to ten nejotravnější člověk, jakého znám.
Cesta do wellness hotelu v horách byla plná mého nadšení a radostného očekávání. Když jsme vešli do luxusní haly, Jana se na mě spiklenecky usmála a řekla: „Mám pro tebe ještě jedno překvapení!“
A v tu chvíli zpoza sloupu vystoupil on. Luboš. S tím jeho samolibým úsměvem.
„Čau, Pavle!“ zahulákal přes celou halu. „To koukáš, co? S Janou jsme si říkali, že by bylo super, kdybychom si udělali takový společný, relaxační víkend! Bude sranda!“
Zůstal jsem stát jako opařený. Podíval jsem se na Janu a v očích jsem měl němou otázku: „Proč?“
Ona, v blažené nevědomosti, mi to hned vysvětlila. „Vím, že se s Lubošem v práci moc nemusíte, ale on je tak fajn! Říkala jsem si, že když se poznáte i mimo práci, v téhle uvolněné atmosféře, že se třeba konečně skamarádíte!“
Můj sen o romantickém víkendu se v tu chvíli rozplynul. Místo toho začal víkend z pekla. Byl jsem v pasti. V pasti s Lubošem.
Celý ten „relaxační“ víkend byl jedno velké utrpení. U večeře jsem musel poslouchat jeho nekonečné historky o tom, jak je skvělý. V sauně jsem se potil vedle něj a musel jsem poslouchat jeho „dobré rady“, jak bych měl dělat svou práci. Ve vířivce se mě snažil přesvědčit o výhodách investování do kryptoměn.
Jana byla nadšená. „Vidíš? Vždyť si rozumíte skvěle!“ říkala mi večer v pokoji, naprosto slepá k mému utrpení.
V sobotu večer jsem to už nevydržel. „Jak jsi mi to mohla udělat?“ řekl jsem jí, když jsme byli konečně sami. „Tohle měl být náš víkend! A ty mě sem dotáhneš, abych musel trávit čas s tímhle idiotem? Ty vůbec nevíš, jaký on doopravdy je!“
Pohádali jsme se. Jana byla přesvědčená, že přeháním. Že jsem jen tvrdohlavý a nechci dát „jejímu kamarádovi“ šanci.
Domů jsem se v neděli vrátil víc unavený a vystresovaný, než když jsem tam jel. Ten víkend mě nestál jen peníze a čas. Stál mě i iluze o tom, že mi moje vlastní žena rozumí.
Někdy to lidé myslí dobře, ale výsledkem je katastrofa. A tohle byl přesně ten případ. Můj vztah s Lubošem se samozřejmě nezlepšil. Naopak. Teď ho nesnáším ještě víc. A ten náš? Ten dostal pořádnou trhlinu.
Takže až vám příště vaše drahá polovička nabídne „víkend plný překvapení“, buďte ve střehu. Nikdy nevíte, jestli za rohem v hotelové hale nečeká váš největší pracovní nepřítel.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
