Článek
Hned po gymplu jsem se dostal na prestižní technickou univerzitu v Brně. Známky jsem sice neměl nic moc, ale na přijetí to stačilo. Jenže místo abych se učil, většinu času jsem trávil po hospodách a na večírcích. Nějakým zázrakem jsem prolezl prvákem, ale ve druháku už to nešlo. Chodil jsem za školu, na seminárky jsem kašlal. Známky byly příšerné a z pár klíčových předmětů mě vyhodili. V půlce třeťáku jsem to vzdal, sekl se školou a šel pracovat do zahradnictví.
Rok jsem ryl záhony, sekal trávníky a tahal těžké pytle s mulčovací kůrou. A došlo mi, že tohle fakt dělat nechci. Začal jsem litovat, že jsem se na školu víc nesoustředil. A tak jsem si řekl, že to zkusím. Že budu žádat o práci, na kterou bych normálně potřeboval ten titul, co bych měl, kdybych nebyl idiot. Vždyť jsem na té škole strávil skoro tři roky, nějaké znalosti jsem měl a hlavně jsem dokázal, aby to v životopise časově sedělo.
Obor, do kterého jsem se snažil dostat, je dost konkurenční a trvalo mi pár měsíců, než mi vůbec někdo odpověděl. A pak přišel pohovor. Do obrovské, mezinárodně uznávané firmy v energetickém sektoru. Byl jsem v šoku, že mě vůbec pozvali. Jedním z požadavků na dokumenty byl i výpis známek a kopie diplomu. Pár hodin ve Photoshopu a měl jsem „důkaz“ o absolvování. Odeslal jsem papíry spolu s ostatními požadovanými informacemi a čekal, kdy se ozvou, že je s mými záznamy nějaký problém. Nikdy se neozvali. Prošel jsem třemi koly pohovorů, a nakonec jsem tu pozici dostal.
Už v téhle firmě pracuju skoro pět let. Poskytli mi všechna potřebná školení a nikdo se nikdy neptal na mé vzdělání. Nastoupil jsem s platem 60 000 korun měsíčně a každý rok mi ho zvyšují. Při nástupu mi řekli, že na vedení jsem udělal obrovský dojem a že obvykle přijímají jen uchazeče s minimálně magisterským titulem.
První měsíce, během pohovorů a školení, jsem se strachy skoro po… no, víte co. Ale teď? Teď už na to skoro nemyslím. Nikomu z mých přátel z vysoké jsem neřekl, že jsem si diplom zfalšoval. Jediní lidé, kteří vědí, že jsem to udělal, jsou moji rodiče.
Takže tak. Žiju si svůj sen, který jsem si postavil na jedné velké, drzé lži. A víte co? Ani toho moc nelituju.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
