Článek
Když se řekne Karel Gott, každému se vybaví úsměv, perfektní oblek a galantní vystupování. Byl to náš „Božský Kája“, symbol jistoty v nejisté době. Ať se měnily režimy nebo vlády, Karel tu byl vždy pro nás. O to větší šok přišel, když se ukázalo, že i tento zdánlivě nesmrtelný idol svádí boj, který nelze vyhrát. Zatímco na pódiu rozdával energii a zpíval hity jako „Být stále mlád“, v soukromí své vily na Bertramce prožíval peklo. Akutní leukémie, nemoc zrádná a krutá, mu brala síly. Přesto se nevzdal. Kvůli svým dcerám, kvůli své Ivaně a kvůli nám, fanouškům, hrál svou životní roli až do samého konce.
Ivana: Od „zlatokopky“ k andělu strážnému
Málokterá žena v Česku si musela vyslechnout tolik ošklivých slov jako Ivana Gottová. Když si brala našeho národního pokladu, mnozí ji podezřívali z vypočítavosti. Čas ale ukázal, jak moc se mýlili. Byla to právě Ivana, kdo stál při Karlovi, když zhasla světla reflektorů. Byla to ona, kdo se naučil píchat injekce, kdo mu vařil dietní jídla a kdo ho držel za ruku, když bolesti byly nesnesitelné. Z manželky se stala ošetřovatelkou na plný úvazek. Karel ve své autobiografii přiznal, že bez její péče a organizace by tu nebyl tak dlouho. Dokázala vytvořit domov, kde se cítil bezpečně a kde mohl být prostě jen tátou, ne slavíkem.
Dopis na rozloučenou v písni
Asi nejdojemnějším momentem jeho odcházení byla píseň „Srdce nehasnou“, kterou nazpíval se svou dcerou Charlotte Ellou. Když ji slyšíte v rádiu, mrazí vás. Není to jen obyčejný duet. Je to dopis otce, který ví, že mu nezbývá mnoho času. „Až mě tóny nesejmou, až budu se vznášet nad zemí…“ zpívá Karel a dává tím dceři i nám všem sbohem. Richard Krajčo, který píseň napsal, dostal od Karla jasné zadání: Musí to být hit, ale musí to být pravda. Karel chtěl, aby si jeho holčičky pamatovaly, že tu pro ně bude dál, i když ho neuvidí.
Statečnost tváří v tvář smrti
Karel Gott do poslední chvíle věřil. Zkoušel experimentální léčbu, nevzdával se naděje. Ale byl také realistou. Srovnal si vztahy, dopsal knihu a zajistil rodinu. Nechtěl umírat v nemocnici, v neosobním prostředí plném hadiček a cizích lidí. Přál si odejít doma, na své milované Bertramce, obklopen těmi, které miloval. A to se mu splnilo. Odešel ve spánku, v klidu a smířený. Ukázal nám všem, jak vypadá důstojnost. Nekonal se žádný veřejný rozklad, žádné bulvární skandály z úmrtního lože. Jen tichý odchod velikána.
Proč nám tolik chybí?
Dnes, v roce 2026, je to už několik let, co není mezi námi. A přesto se zdá, že to bylo včera. Chybí nám jeho slušnost. V době, kdy na sebe lidé na internetu i v politice jen křičí, nám chybí ten pán, který vždy pozdravil, poděkoval a poklonil se publiku. Karel Gott nebyl jen hlas. Byl to gentleman ze staré školy, jakých už je dnes jako šafránu. Když si dnes pustíte jeho desku, vzpomeňte si nejen na jeho hlas, ale i na to, jaký byl člověk. Že i přes obrovské bohatství a slávu zůstal v jádru tím skromným klukem z Plzně, který si vážil každého potlesku.
Zdroje
GOTT, Karel. Má cesta za štěstím. Praha: Karel Gott Agency, 2020. ISBN 978-80-908221-0-8.
Dokumentární film Karel (2020), režie Olga Malířová Špátová
CNN Prima News
iDnes.cz:
