Článek
Moje sestra svou hloupostí zničila celou naši rodinu. Vzala si auto rodičů, když byli pryč. Bylo jí sedmnáct a zrovna dělala autoškolu, takže za volantem mohla sedět jedině s instruktorem. Přesto nechala řídit svého kluka, kterému bylo teprve šestnáct. A on to naboural.
Na místě zemřel. Moje sestra Lucka byla vážně zraněná. Prý měla při nárazu nohy na palubní desce. Teď je ochrnutá od krku dolů.
Pro nás to byl začátek pekla. Pojišťovna rodičů od všeho dala ruce pryč, protože Lucka vzala auto nelegálně. Rodina toho kluka naše rodiče zažalovala. Naši se je snažili zažalovat zpátky, protože řídil on, ale soud to okamžitě smetl ze stolu. Museli jsme prodat náš dům a přestěhovat se do malého bytu v paneláku, protože jsme si ho už nemohli dovolit. Každý den je vidím brečet. Slyšel jsem mámu, jak říká, že ani osobní bankrot je nezbaví dluhů z téhle žaloby. Právníci jim řekli, ať se zkusí dohodnout mimosoudně, protože u soudu to na sto procent prohrají.
Sestra musí být natrvalo v ústavu, protože potřebuje péči 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Pamatuje si úplně všechno, mozek nemá nijak zasažený. Účty za její léčbu a pobyt v tom zařízení jsou astronomické. Naši prarodiče se nám snaží pomáhat, ale všichni už jsou v domovech důchodců a moc peněz nemají. Viděl jsem plakat i je.
Vím, že sestra je už potrestaná dost. Že je skoro kompletně ochrnutá. Ale já se na ni přesto nedokážu ani podívat, protože zničila úplně všechny kolem sebe. Zničila celou naši rodinu, naše životy, naši budoucnost. A já nevím, jestli jí to dokážu někdy odpustit.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
