Článek
Pokusím se být stručný. Jsem poručík v armádě, pracuji jako pilot. Před pár měsíci mi zemřela jak moje žena, se kterou jsem byl tři roky, tak naše dítě. Oba zemřeli, když rodila. Všichni mi říkají, jak je jim to líto, jak úžasná žena to byla, jak skvělý táta bych byl. Nesnáším to. Nechci slyšet, co jsem mohl být, měl být nebo by byl, protože to už neexistuje.
Můj bratr se na konci léta žení a všichni se na to chystají. Opravdu jim to přeju, jsem za ně šťastný. Navíc to konečně odvedlo pozornost ode mě a všichni se můžou soustředit na šťastnější budoucnost. Samozřejmě jsem měl být jedním z jeho družbů, měl jsem mít projev hned po svědkovi a jen ho tak škádlit před jeho novou ženou a rodinou. Moje žena se na to těšila a všichni ostatní taky. Lidé říkají, že mám dobré projevy, a moje žena vtipkovala, že kdykoliv promluvím, celá místnost ztichne, aby mě všichni slyšeli.
Jen si nemyslím, že jsem psychicky připravený jít na svatbu svého bratra. A nemyslím si, že budu připravený za pár měsíců. Už jsem mu psal, že je pro mě těžké se scházet s ostatními kluky, když plánují věci na svatbu. Naštěstí to chápe kvůli mé práci, ale pravda je taková, že prostě nechci být poblíž. Není to z nenávisti, vzteku nebo zármutku. Já jen opravdu chci být sám a soustředit se na práci. Je to jediná věc, která mě drží nad vodou.
Ten adrenalin, který cítím, když startuju v plné rychlosti a ještě víc zatlačím na plyn, když už stoupám. Kroutit kniplem a tlačit své tělo na hranu, abych něco cítil. Je to jediný pohon, který mě žene vpřed a odvádí mysl od mého mizerného života.
Přemýšlel jsem, že požádám velitele, aby mě poslal na misi nebo na cvičení s jinou letkou přesně v době svatby. Jen doufám, že budu mít platnou omluvenku, proč nemůžu přijet. Slibuju, že bratrovi vzdám hold před svatbou i po ní, klidně za ním přijedu, až budou manželé, a zahrnu je dárky.
Vím, že je hrozné nechtít jít na svatbu svého mladšího bratra, ale já to upřímně nedokážu. Každý den si přeju, aby se mi něco stalo během letu, při cestě do práce nebo aby se mi stal nějaký úraz v práci. Můj bratr si zaslouží lepšího bráchu, který mu neuteče ze svatby, a mrzí mě, že nedokážu být tím silnějším starším bratrem.
Bylo by to opravdu tak špatné, kdybych na jeho svatbu nepřišel?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
