Článek
Byl úspěšný podnikatel, přednášel externě strategii a růst. Byl přesně ten typ, který uměl zaujmout: sebevědomý, s ostrým jazykem a spoustou historek o tom, jak se dělá „skutečný“ byznys.
Jednou jsme spolu zůstali po přednášce, protože mě zajímalo, jak rozjížděl firmu. Vyprávěl mi, jak musel „zatnout zuby“, udělat pár „tvrdých rozhodnutí“ a hlavně: nenechat se brzdit emocemi.
„Tvoje nápady jsou hezký,“ řekl mi tenkrát. „Ale jsi moc idealista. Hodnoty jsou fajn na vizitce. V reálném světě tě sežerou.“
Ten večer jsem šel domů s rozporuplným pocitem. Chtěl jsem věřit, že lze podnikat slušně. Že lze platit spravedlivě, být transparentní a zároveň růst. Ale zkušený mentor mi právě naznačil, že to je jen pěkná pohádka pro snílky.
Když jsem o pár let později zakládal svou firmu, jeho věty mi zněly v hlavě. Ne jako inspirace. Spíš jako výzva.
Rozhodl jsem se, že to zkusím jinak.
Malý e-shop s přírodními produkty. Žádná velká revoluce – ale všechno postavené na jednoduchých principech:
- férové smlouvy s dodavateli,
- důsledná udržitelnost,
- transparentní cenotvorba,
- a otevřená komunikace se zákazníky.
První rok nebyl snadný. Všichni okolo radili, ať „přidám slevy“, „zkrátím popis“, „dám produktům větší lesk“. Jenže já chtěl jít opačným směrem. Vysvětlit, proč věci stojí tolik, kolik stojí. Ukazovat reálné lidi, kteří je vyrábějí. A říkat i to, co by jiné firmy raději zamlčely.
Po dvou letech jsme byli v plusu. Po čtyřech jsme se stěhovali do větších prostor. A teď, po šesti letech, máme desítky tisíc zákazníků a roční obrat, který už několikrát překonal ten jeho – tedy firmy mého bývalého mentora.
Zajímavé je, že jsme se potkali na jednom podnikatelském fóru. Přistoupil ke mně, potřásl mi rukou a řekl:
„Jsem překvapený. Ale upřímně – dobře ty. Asi to jde i jinak.“
Nezazlíval jsem mu tehdejší skepsi. On vyrůstal v jiném prostředí, jiném trhu. Ale časy se změnily. Lidé dnes nechtějí jen produkt. Chtějí vědět, co za ním je. Kdo ho dělá. Jak vzniká. Jak se firma chová, když se nikdo nedívá.
Dnes věřím, že hodnoty nejsou v podnikání slabinou – jsou výhodou. Ne hned. Ne snadno. Ale dlouhodobě.
Lidé se k nám vracejí, protože vidí, že sliby plníme. Investoři se přihlásili sami – ne proto, že bychom měli agresivní strategii, ale protože máme stabilní komunitu. A naši zaměstnanci zůstávají roky. Proč? Protože vědí, že nejsou jen „náklad“.
Jsem pořád idealista? Možná. Ale jsem taky podnikatel. A čísla máme černé.
Dnes bych svému tehdejšímu mentorovi řekl:
„Možná jsi měl pravdu – tehdy. Ale svět chce dnes jiný přístup. A ideály nejsou slabost. Jsou směr.“
Závěr?
Pokud někdo říká, že hodnoty do byznysu nepatří, je to možná proto, že s nimi nikdy nezkusil začít.
