Článek
Dlouho jsem si myslela, že když je přátelství dost silné, přežije všechno. Změny práce. Vztahy. Děti. Stěhování. Že opravdové vztahy se jen přizpůsobí a jdou dál.
Realita je méně romantická.
Některá přátelství byla postavená na tom, kým jsme byly v určité fázi života. Na stejném tempu. Stejných starostech. Stejném způsobu, jak jsme trávily čas. A když se jedna z nás posunula jinam, vztah zůstal stát.
Pamatuji si, jak se to začalo dít. Já jsem řešila jiné věci než dřív. Odpovědnost, únavu, plánování. Ona mluvila o svobodě, spontánnosti, možnostech. Nešlo o to, že by jedna cesta byla lepší. Byly jen jiné.
Zpočátku jsme se snažily. Naslouchaly jsme si. Smály se stejným historkám. Ale něco bylo jinak. Některá témata už neměla pokračování. Některé vtipy nedávaly smysl. A některé pocity nebylo komu říct.
Začala jsem si hlídat, co říkám. Nechtěla jsem znít unaveně. Ona si zase dávala pozor, aby nevypadala nezodpovědně. Mezi námi se objevil filtr. A s ním opatrnost.
Neřekly jsme si to nahlas, ale obě jsme cítily, že se míjíme. Když jsme se viděly, bylo to milé. Jen už ne přirozené. Jako by každá z nás musela na chvíli hrát roli, která k té druhé pasuje.
Jednoho dne jsem si uvědomila, že už se netěším. Ne proto, že by mi na ní nezáleželo, ale proto, že setkání vyžadovalo energii, kterou jsem neměla. A ona to cítila podobně.
Nikdy jsme se nepohádaly. Nikdy jsme si nic nevyčetly. Prostě jsme se přestaly ozývat tak často. Ne z lhostejnosti, ale z respektu k tomu, kde každá z nás je.
Dlouho jsem to brala jako selhání. Jako důkaz, že jsem špatná kamarádka. Že jsem něco zanedbala. Až časem mi došlo, že některá přátelství nejsou celoživotní. Jsou etapová.
Byla důležitá tehdy, když jsme se potřebovaly. Podržela nás v určité fázi. A pak se přirozeně rozplynula, aniž by ztratila hodnotu.
Dnes, když ji potkám, usmějeme se. Zeptáme se, jak se máme. Je v tom klid. Ne výčitka.
Ne všechna přátelství přežijí změnu životní etapy.
A neznamená to, že nebyla opravdová.
Znamená to jen, že lidé rostou různými směry. A někdy je největším projevem zralosti umět vztah pustit bez hořkosti.
