Článek
Žádné fráze o „pružnosti“, žádné výčty kurzů, které jsem si pustila na pozadí při vaření. Místo toho jsem napsala, co mě skutečně formovalo: že jsem dva roky žila v maringotce, že jsem organizovala komunitní festival bez rozpočtu, že jsem pracovala jako kavárenská baristka i učila angličtinu v uprchlickém táboře. Ne, nebyl to typický korporátní profil. Ale byl to můj příběh.
První reakce? Ticho. Pak přišel ten e-mail:
„Děkujeme za váš zájem, ale pro tuto pozici hledáme kandidáta s konzistentnějším profesním pozadím.“
Jinými slovy: „Jste příliš jiná.“
Ten e-mail mě tehdy zamrzel víc, než bych si chtěla přiznat. Měla jsem chuť předělat CV tak, aby působilo uhlazeněji. Místo „neziskového festivalu“ tam dát „event management“. Místo „život v komunitě“ napsat „dlouhodobý projekt v alternativním prostředí“.
Ale pak jsem si řekla: ne. Pokud mám někde pracovat osm hodin denně, nechci tam chodit v převleku. Nechci si hrát na někoho jiného. A tak jsem svůj životopis nechala tak, jak byl. Možná trochu neučesaný, ale skutečný.
Trvalo to pár měsíců. A pak se něco změnilo.
Ozvala se mi firma, která právě hledala lidi schopné pracovat v nejistém prostředí. Kteří umí improvizovat. Kteří nejsou zvyklí jen plnit tabulky, ale dokážou komunikovat s lidmi napříč světy. Chtěli mě kvůli tomu, co jsem dělala mimo „normální“ kariéru. Ne navzdory tomu, ale právě díky tomu.
Brzy se přidala další nabídka. A pak další. Recruiter, který mě původně odmítl, mi po roce napsal zprávu na LinkedIn:
„Dneska bych vás poslal do výběrka rovnou. Tenhle typ zkušeností je teď zlato.“
Nechci se vysmívat jeho dřívějšímu rozhodnutí. Chápu, že jsme tehdy neseděli do jeho tabulky. Ale právě to je pointa: někdy nesedíte do tabulky, protože přicházíte s úplně novým listem.
Dnes vedu malý tým lidí, jejichž životopisy by dřív většina personálek rovnou smazala. Lidi, kteří prožili kus života mimo „běžný“ rámec. Ale mají nápady, odvahu a schopnost přizpůsobit se. A to je přesně to, co dnešní svět potřebuje víc než dokonalé kolonky.
Závěr?
Nemusíš se ohýbat, abys zapadl. Možná jen hledáš dveře, které se zatím neotevřely. Ale jakmile to udělají, tvoje „jinakost“ bude to, co tě dostane dál než ostatní.
Citát na závěr:
„Buď sám sebou. Všichni ostatní už jsou zabraní.“ – Oscar Wilde
