Článek
Naopak, do dalších let by si kluby první i druhé nejvyšší soutěže měly vytyčit cíle, které český fotbal posunou blíže těm nejvěhlasnějším ligám Evropy. Jaké by to mohly být? To se pokusím popsat v sérii letních komentářů.
První z nich popisuje krok směrem ke stoprocentní profesionalizaci, kdy se do modelu řízení pouze kluby zapojí také nový ne-klubový management. Motivace je jednoduchá. Budování atraktivního produktu. Pro fanoušky, obchodní partnery a samozřejmě i pro kluby samotné. Funkci každodenní exekutivy a byznysového řízení by zkrátka měli provádět lidé, kteří sledují zcela zásadní ukazatele pro budování sportovního lovebrandu. Návštěvnost, sledovanost a výnosnost obchodních či marketingových práv a aktivit. S jasnou vizí, strategií, měřitelností v čase a výsledkovou odpovědností. Na konci by pak měl být v ideálním případě firemní model, který bude klubům dělat radost primárně z pozice akcionáře.
Tuto filozofii přijali například v Anglii. Pochopili, že k úspěchu na poli kvality produktu a potenciálu jeho dalšího rozvoje vede cesta maximální profesionalizace. Nikdo nechce klubům sebrat podíl na utváření LFA, ani nemůže, LFA rovná se kluby, nicméně myšlenka delegovat exekutivní role na manažery mimo klubové struktury mi připadá správná. Ti nutně nemusí mít zkušenost s profesionálním fotbalem, ale podmínkou je excelentní ovládání procesů řízení, které sledují výše popsané ukazatele. Inspirace a koneckonců i vysněný cíl nemůže být menší, než právě směrem k anglické Premier League.
Ta se vydala cestou velkých amerických lig, ať už hokejové NHL nebo basketbalové NBA, kde „vládnou“ komisaři, jejich management a kluby jsou jejich byznysovými partnery. Zároveň pochopili, že je potřeba do svého prostředí přivést lidi, kteří mají zkušenosti s budováním silných značek. O fungování tamní ligy se tak starají například bývalí top manažeři bank a dalších korporací, jako Proctor & Gamble či Marks & Spencer. Premier League samotnou pak vede jedna z nejzkušenějších obchodních manažerek na ostrovech Alison Brittain, bývalá ředitelka Loyds Banking Group nebo nadnárodní společnosti Whitbread, kde měla na starosti například prodej společnosti Costa Coffee firmě Coca-Cola.
Řídit LFA jako prosperující společnost. Výhodou tohoto modelu je každodenní práce pro ligu na sto procent. Stávající nastavení, kdy se na exekutivním řízení podílí zástupci klubů, je totiž nešťastné zejména v tom, že se svěřené pozici nemohou věnovat naplno. V profesionalizované LFA by jen sledovali, jak zájem lidí o jejich akcionářský produkt roste. Neberte to prosím jako jednostrannou kritiku. Nicméně v současném nastavení zasedají v rámci LFA buď přímo majitelé nebo členové představenstva klubů. Jejich rolí by opravdu neměla být exekutiva, ale spíše kontrolní role managementu v pozici dozorčí rady. Budou mít více času na klubovou činnost a ve výsledku i na LFA, která může v 21. století fungovat na čistě elektronickém modelu interakce ve formě exekutivního managementu a ligových celků jako akcionářů. Zároveň to může být šance i pro současné manažery v čele s Tomášem Bártou, který potřebné zkušenosti i tah na branku má a při rozšířeném mandátu by mohl být schopen implementovat pozitivní změny daleko efektivněji.
O přesné podobě bychom měli ještě diskutovat, ale myslím, že nastal čas naši ligu posunout o úroveň výš. A kdy jindy, když ne teď? Příští jaro končí mandát současnému vedení a jelikož by s tímto přístupem nastaly i změny ve strukturách vedení, měli bychom ještě letos zřídit pracovní skupinu a začít na maximální profesionalizaci pracovat. Nutně navíc nemusíme vymýšlet nic nového. S klidem můžeme okopírovat některý z již fungujících modelů. Pozvedneme tím nejen hodnotu ligy, ale i její image.
