Článek
Šéf Ligové fotbalové asociace (LFA) v nedávném komentáři zmínil, že prioritou LFA je kultivace. Souhlasím a konkrétními činy podepisuji toto prohlášení každý den. Má to však jedno úskalí. Subjektivnost. A proto se ve svém komentáři budu zabývat hlavně jedním ukazatelem, který je měřitelný a dovede nás ke stejnému výsledku, navíc s přidanou hodnotou.
S profesionalizací řízení soutěže, o které jsem psal minule, přichází vytyčení cílů, tzv. KPI’s. Klíčových ukazatelů výkonnosti, které vás směřují k vytvoření ještě lepšího produktu a současně sledují dopad jakékoli vaší aktivity v čase. Ať už je úspěšná nebo ne, je potřeba ji vyhodnocovat. Proč? Pro fotbalové kluby a stejně tak samotné soutěže platí daleko více než kdekoliv jinde, že musí umět fungovat ve velmi konkurenčním prostředí. Abychom obstáli, musíme k fotbalu přistupovat jako k byznysu. Každý profesionální klub takto funguje. Dohromady pak utvářejí mozaiku úspěšnosti celé ligy. Neměla by však LFA mít nastavený tento přístup i sama za sebe? Samozřejmě, že ano.
Nemám teď na mysli sportovní cíle, jako je umístění v tabulce či účast v evropských pohárech. Ty nechme klubům. Existují i jiné metriky, které ukazují, zda klub funguje dobře. A ty pak zajímají fanoušky, partnery, akcionáře a vypovídají o tom, zda svou práci děláte správně. Mezi tyto ukazatele řadíme tržby z prodeje vstupenek, klubového merche, příjmy ze sponzoringu nebo mediální zásah. Tím nejvíce klíčovým je však již zmíněná návštěvnost. Ta dělá celkový zážitek a ovlivňuje dojem ze zápasu nejen přímo na místě, ale také pro ty, kteří klání sledují na dálku. Plné stadiony. Jasný cíl, který má mít naprostou prioritu. V očích každého z klubů už se tak stalo, ale co na to přitlačit i v rámci asociace.
Z tohoto pohledu má za sebou česká liga úspěšnou sezonu. Průměrná návštěvnost se vyšplhala na 5 528 diváků za zápas. Když se podíváme na srovnání čtyř lídrů této kategorie, tedy Slavie, Sparty, Plzně a Baníku, působí číslo nevýznamně, ale. Není to důvod ke chvástání nás „úspěšných“. Je to signál, že zabrat musí celá liga. S blížícím se startem nové sezony je vidět, že prací velké čtyřky se inspirují i ostatní. Po vzoru našeho přístupu vznikají nové fanzony, zlepšují se služby, zvelebuje se prostředí pro domácí i hostující fanoušky a stoupá snaha se marketingově zviditelnit více, než jen těch devadesát minut na hřišti. Vzpruhou by měly být i nové stadiony v Pardubicích a Hradci Králové. Mohli bychom si říkat, že je vše na dobré cestě, ale pozor. Reálný posun nastane jen tehdy, když bude chtít LFA.
Pozitivním úkazem je například pracovní skupina LFA pro fanoušky na výjezdech. Tady je jasně vidět, že když všichni chtějí a jsou nastavené jasné cíle a strategie, jak jich dosáhnout, i to, co dříve nešlo, najednou jde. Co se stalo poté, co jsme v Edenu sundali plot a zlepšili podmínky pro hostující fanoušky? Vyšší návštěvnost na výjezdech k nám než kdy jindy. Stejně tak stoupá kvalita servisu na Baníku nebo v Plzni. Prostě venkovní zápas už nemůže mít parametry toho, že vás někdo zavře do klece a v excesech typu Budějovice vás zmlátí pořadatelská služba. Výjezd musí být zkrátka stejně atraktivní jako domácí zápas. Pokud bude tento trend pokračovat, máme velkou šanci, že z venkovních zápasů se stanou výlety, kam můžete vzít děti i celou rodinu. Stejně systematicky a cíleně by měla být nastavena politika zlepšování servisu i pro domácí fanoušky.
Je vidět, že na straně LFA pozorujeme zájem a vůli se na zvyšování návštěvnosti a celkové konkurenceschopnosti českého fotbalu podílet, což je dobře. Co ale nevidíme, je koncepční přístup tak, jako tomu je v případě samotných klubů. Slyšíme o potřebě kultivace prostředí a větší otevřenosti k fanouškům. Bylo by však dobré nastavit si konkrétní a také transparentní cíle, protože i pro fanoušky může být tato částečná gamifikace českého fotbalu motivací k návštěvě. Přijdou s cílem přispět k tomu, aby byl fotbal zase v kurzu. Věřím, že střednědobým cílem LFA v horizontu budoucích 3-4 let bude alespoň v průměru o tři tisíce diváků více oproti loňské sezoně. Zní to na první pohled ambiciózně, ale jen vysoké cíle nás donutí něco dělat. Samozřejmě si zde neodpustím poznámku, že dostat tolik lidí na zápas v prosinci nebo únoru je prakticky nemožné, ale o tom někdy jindy.
Jaký je závěr? Plné stadiony jako priorita. Každý víkend a pro všechny. Včetně LFA. Protože přestože na hřišti jsme každý za sebe, v budování lepší značky českého fotbalu musíme táhnout za jeden provaz. Pokud se nám vše zmíněné povede, splníme tím zároveň jeden velký cíl. Navíc není žádný jiný signál tak jasným projevem úspěchu kultivace prostředí, než když máme každý víkend vyprodáno a z fotbalového zápasu se stala nejen sportovní, ale také kulturní a plnohodnotná společenská událost.
