Článek
Generál Petr Pelz přirozeně není jediný proruský propagandista, ale vyniká mezi nimi vytrvalostí a svou snahou působit „seriózně a nezávisle“. V tom se schovává za své bývalé pozice generála (která se za roky jeho mediální prezentace stala jeho alternativním „křestním jménem“) a velvyslance, ačkoli je zjevné a prokázané, že hodnost vojenská či úřednická u svého držitele negarantují ani schopnosti ani morální integritu. Aby tuto skutečnost zamaskoval, snaží se Pelz prezentovat svou agendu v širokém obsahovém záběru. Její základní teze jsou však prosté:
- „Rusko je mírumilovné (a důvěřivé, laskavé, upřímné, dobrotivé, velkorysé atd.) – z toho vyplývá: Není důvod se Ruska obávat, Rusko to myslí dobře, nikomu by neublížilo (kdo by si to nezasloužil, například tím, že se Rusku staví na odpor), jeho požadavky jsou oprávněné, legitimní a umírněné. Proto je nutno Rusku ve všem vyhovět, přimknout se k němu a hledat u něho ochranu.
- „Rusko je neporazitelné (a vojensky silné, zkušené, brilantně plánující, technicky vyspělé atd.)“ – z toho vyplývá: Nemá smysl se Rusku stavět na odpor a kdo to zkusí, ten bude po zásluze rozdrcen. Proto je nutno Rusku ve všem vyhovět, přimknout se k němu a hledat u něho ochranu.
- „Rusko má jaderné zbraně a těmi může zničit svět (viz neporazitelnost) a je k tomu kvůli nepřátelským provokacím plně oprávněno, ale dosud to neudělalo (viz mírumilovnost)“. – z toho vyplývá: Tedy skutečnost, že jsme všichni dosud nezahynuli v jaderné apokalypse, je pouze ruská zásluha. Proto je nutno Rusku ve všem vyhovět, přimknout se k němu a hledat u něho ochranu.
Fakticky se tedy z pelzovského tlampače stále dokola ozývá klasická výzva: „Vzdejte se, nic se vám nestane.“, doplněná ve smyslu „Stejně nemáte jinou možnost, protože Rusko nevyhnutelně zvítězí.“
Navíc ke každé tezi Pelz samozřejmě pohotově doplní zrcadlově obrácený obraz představovaný Západem/NATO. Ten je v jeho pojetí agresivní, lživý, imperialistický, zlý, sobecký atd. (viz č. 1), slabý, hloupý, zaostalý, zkorumpovaný atd. (viz č. 2) a chystá se ve snaze o ovládnutí světa proti Rusku bezohledně zahájit jadernou válku (viz č. 3) - podrobné příklady pelzovské prezentace těchto tezí, včetně zdrojových textů, viz v těchto odkazech: mírumilovnost, neporazitelnost, jaderná válka. To však nijak nevyniká z běžné aktivity ruských propagandistů. Snaživý Pelz se ovšem snaží zvýšit svou věrohodnost předstíráním erudice širokém spektru vědních oborů a v těchto oborech „kreativně“ hledá argumenty pro výše uvedené teze.
Generální „expert“ Pelz neusíná na vavřínech, protože dobře ví, že Rusku se čas krátí a v roce 2025 začne ztrácet svou materiální převahu, jež je nezbytným předpokladem jeho případných úspěchů na bojišti. Proto je zásadní přesvědčit Západ, aby už konečně přestal podporovat Ukrajinu a nechal Rusko vyhrát (viz hlavní teze výše). Neúnavný generál je však vždy připraven bojovat za svůj tým, a proto v kostýmu „renesančního člověka“ po svém mnohočetném odhalení v oblastech strategie, demografie, logiky, mezinárodních vztahů a geopolitiky obohatí ještě své posluchače ve vybraných oblastech ekonomie, statistiky, práva, sociologie, politologie, etnografie i historie. Tato odhalení jsou, podobně jako to bývá u Pelze obvyklé a jako to bylo i v předchozích případech, spíše zběžná, což má maskovat jejich faktickou i logickou nesmyslnost. Bylo by však škoda, kdyby tyto vzácné květy pelzovské kreativity zůstaly nepovšimnuty, a jejich připomenutí je věnován tento text, jenž bude rámcově rozdělen podle jednotlivých oborů generálské expertizy.
V první fázi je však nutno se prokousat skrze všudypřítomnou přísadu, kterou představuje „univerzální generálova omáčka“ (používaná podobně jako proslulé UHO v socialistickém stravování) v podobě exkurzů do vojenské taktiky a válečného umění (samozřejmě ruského). Tato zálivka má sice též své nedostatky, ale díky své zdánlivě vyšší „generálské“ věrohodnosti je hojně používána překrývání více exotických nesmyslů. A občas se ji generál pokouší servírovat i s vojenskohistorickou příchutí.
Proslulá ruská pružnost
V duchu klasické bajky o kyselých hroznech tedy generál stále oddaně recykluje moskevskou propagandu vyvrácenou již na jaře 2022 (například viz tato prezentace z dubna 2022), tj. že ruský výjezd ke Kyjevu nebyl míněn vážně (blíže viz v odkazu k mírumilovnosti výše). A zároveň Západ v pelzovském pojetí na Rusko „agresivně a sebevražedně“ (protože je samozřejmě slabší než skvělé Rusko) útočí, ale má to marné, i když se dokonce chystá rozpoutat jadernou válku. Ve světě generála Pelze totiž Rusové „vynikají ve vedení války tím, že mají velice pružný přístup, a velice úzce koordinují mezi vojáky na frontě, mezi generalitou, generálním štábem a vojenským průmyslem. Oni se strašně rychle dokážou přizpůsobovat dění v této válce.“
Když je někdo generál, tak samozřejmě „musí“ být vojenský expert. Tedy ukázkou této ruské a pelzovské „pružnosti“ byl zjevně onen „pružný“ ústup od Kyjeva na jaře 2022, „pružný“ ústup od Charkova na podzim 2022. Podobně například při ukrajinské ofenzívě v létě 2023 byla ruská obrana vyloženě „pružná“, neplýtvala silami při statické obraně první linie a při ukvapených protiútocích, nalákala Ukrajince do nitra svých hluboce členěných pozic a pak masivním protiútokem připravených záloh odřízla celý útočný klín a zničila v něm nasazené ukrajinské jednotky, což vedlo k rychlému zhroucení příslušného úseku ukrajinské fronty. Stejně tak se ona „úzká koordinace“ zjevně projevuje velmi mobilním stylem válčení, kdy ruská armáda neplýtvá silami při pomalém dobývání opevněných pozic čelními útoky, nýbrž je „pružně“ vymanévruje, obklíčí a rychle zlikviduje, aniž by to výrazně zpomalilo její postup. Ukázkou toho je „bleskové“ dobytí Bachmutu v zimě 2022/2023 či Avdiivky o rok později. Tyto operace Rusko samozřejmě „pružně“ zvládá i ve větším rozsahu, jak ukazuje elegantní odříznutí celého severodoněckého výběžku „úzce koordinovanými“ synchronizovanými údery z jihu (Popasna) i severu (Bilohorivka) v květnu 2022, které „šlo podle plánu“. A samozřejmě odříznutí celé donbaské fronty, které bylo od začátku základem ruského „pružného“ plánu, je už na spadnutí.
Ruská neporazitelnost v historické perspektivě
Aby toho nebylo málo, tak samozřejmě Rusové ve vedení války (mírumilovné, jak jinak) „vynikají“ nejen teď, ale ve světě generála Pelze v tom „vynikali vždy“. Proto se dozvídáme: „Rusové v tomto lidském podnikání, to je válka, vždycky docela vynikali, takže nevím, jak si vůbec někdo mohl myslet, že by těch 20 miliónů proti 160 milionům mohlo uspět.“ Kromě demografické vložky (podrobněji v tomto textu)s netradičním porovnáním počtu obyvatel Ukrajiny a Ruska, mají posluchači páně generálových školení pochopit a přijmout za své sdělení ve smyslu: „Rusko vyhrává, protože vždycky vyhrávalo.“ Tedy v pelzovském pojetí i sama historie stojí na straně Ruska, tj. jedna se o variaci na klasické marxistické rčení „Stojíme na té správné straně historie.“
Odhlédneme-li od takových drobných lapálií jako byla ruská válka v Afghánistánu a první čečenská válka, nabízí se v přehlídce ruského válečného umění připomenout například krymskou válku (1853-1856), rusko-japonskou válku (1904-1905), první světovou válku (1914-1918), rusko-polskou válku (1919-1921). O nich z nějakého důvodu od generála Pelze nic neslyšíme, protože patrně v jeho světě neexistovaly.
To je škoda, protože ukazují zajímavou korelaci: Pokud ve válce padne méně než 200 tisíc Rusů, tak to z hlediska moskevské vlády není žádný problém a „vše jde podle plánu“ (výjimkou může být souběžné zničení většiny válečného loďstva jako v roce 1905). Teprve pokud je tato hranice překročena, tak to může (ale nemusí – v případě krymské války bylo nutno aspoň 500 tisíc) báťuška z Moskvy vzít na vědomí a začít vážněji uvažovat o (dočasném) utlumení svých imperiálních choutek. Je signifikantní, že generál Pelz má k ruským ztrátám stejný postoj jako aparátčíci v Moskvě, tj. kašle na ně, případně popírá jejich existenci řečmi o ruském „humánním a promyšleném“ způsobu boje a dále jede svůj kolovrátek o ruské „neporazitelnosti a nevyhnutelnosti konečného vítězství“.
Editační poznámka: Přímé citace páně generála a vyjádření z rozhovoru s ním jsou kurzívou. Samotné uvozovky označují jiné citáty, parafráze, specifické termíny či prostou ironii.
