Článek
Po prolomení švédské „protipožární zdi“ nová vláda Umírněných s podporou do té doby odmítaných Švédských demokratů nastoupila v makroekonomicky velmi nepříjemné situaci. Za celý rok 2022 sice švédská ekonomika ještě tabulkově rostla, ale ze zjevných důvodů v roce 2022 začaly „zajímavé časy“, jež dopadly i na Švédsko a přinesly s sebou inflaci, drahé energie, (dočasný) pokles HDP a s tím spojené problémy a sociální dopady, přičemž problémy trhu s bydlením a rostoucí zadlužení domácností existovaly již před nástupem Kristerssonovy vlády (a společně se zhoršující se bezpečnostní situací se podepsaly na pádu předchozí vlády Sociální demokracie). V roce 2026 je situace podstatně lepší, inflace je hluboko pod 2%, úrokové sazby centrální banky se snižují a ekonomika roste. K tomuto stavu přispívají daňové úlevy, investice a rostoucí obranné výdaje, ačkoli poměr dluhu vůči HDP je výrazně nižší než třeba v ČR (cca 36% oproti 42%). Určitou slabinou je přetrvávající nezaměstnanost ve výši 8,5%, jež souvisí s nesouladem v požadovaných a dostupných kvalifikacích, tj. dlouholetý přísun převážně nekvalifikovaných migrantů ji nepřekvapivě nezlepšil.
Pravice dělá pořádek
Vláda vykazuje pokrok i v řešení bezpečnostní situace, zejména v kontextu organizovaného zločinu a válek gangů. V roce 2022 Švédsko zaznamenalo 391 případů ilegálního použití ručních palných zbraní, v roce 2025 již „jen“ 158. Od ledna do srpna 2026 bylo zaznamenáno pouze 39 případů. Podobný trend lze sledovat i u pumových útoků. V roce 2023 bylo zaznamenáno 396 takových útoků, v roce 2024 pak 377, v roce 2025 došlo k poklesu na 158 případů a v letošním roce „pouhých“ 68. Vláda tento vývoj prezentuje coby výsledek zpřísnění trestní legislativy (snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let, zpřísnění trestů u závažných zločinů, omezení pravomoci soudů ukládat domácí vězení nebo alternativní tresty) a rozšíření pravomocí policie (zřízení tzv. bezpečnostních zón, v nichž policie bez dalšího může provádět namátkovou kontrolu osob a vozidel).
Významnou roli též hraje agenda migrace, v níž se činnost vlády změnila od vítání migrantů k důrazu na regulaci, kontrolu a návratovou politiku. Podle údajů zveřejněných na začátku roku 2026 klesl počet žadatelů o azyl v roce 2025 meziročně o 30 % a dosáhl nejnižší úrovně od roku 1985 a v posledních letech byla celková imigrace do Švédska dokonce nižší než emigrace (viz zde a zde). Paralelně byly zpřísněny podmínky pro slučování rodin a zpřísněny podmínky pro pracovní migraci, například prostřednictvím vyšší minimální mzdy pro pracovní migranty, což zkomplikovalo dovoz nekvalifikované pracovní síly, při němž zúčastněné firmy si privatizují z toho plynoucí výhody, zatímco negativní dopady takové migrace přenáší na celou společnost. Vládě se též podařilo prosadit přísnější požadavky na získání švédského občanství, včetně jazykových testů ze švédštiny, znalosti švédské společnosti a delší požadované doby pobytu v zemi, což dosud od budoucích „Švédů“ nebylo vyžadováno.
A levice vyhrává – český vzor
Nicméně důsledky zmíněného ekonomického oživení se projevují pomalu, takže navzdory výše popsaným úspěchům reálně hrozí, že i ve Švédsku se bude opakovat klasický model, kdy pravicová vláda zdědí bordel v ekonomice i jinde, situaci se jí začne postupně dařit zlepšovat, ale levicová opozice spustí povyk o „asociální vládě“ či „okrádání důchodců“ a začne slibovat ve stylu „zařídíme kratší čekací doby u lékaře“, že poskytne všechno všem. S tím vyhraje volby a následně si ty pozitivní výsledky přivlastní, případně ty ideově nevhodné zruší.
Nápadně se to podobá situaci u nás v roce 2025, kdy ekonomické indikátory během roku jasně ukazovaly zlepšující se kondici ekonomiky, což se ale nestihlo před volbami dostatečně projevit v každodenním životě voličů (blíže viz zde). Takže levicová opozice mohla naříkat o strádajících občanech a náhle pár týdnů po volbách, ještě před ustavením nové vlády, už najednou „bylo líp“ a nastupující ministryně financí hrdě hlásila: „Je skvělé sledovat, jak se Česká republika po 4 letech zase nadechuje. Levnější energie, daňová stabilita, vyšší platy i poptávka, boom veřejných i soukromých investic.“ Předchozí vláda se horko těžko pokoušela o (mírné) snížení rozpočtového schodku, zaplatila za to politickou cenu a schytala za to kritiku ze všech stran (že je to příliš přísné i že je to příliš mírné) a nastupující levicová vláda to obratem využila k rozjetí rozpočtového mejdanu podle hesla: „Naše zadlužení je o hodně nižší, než je průměr EU, tak to musíme napravit.“
Sociální demokracie na švédský způsob
Ve Švédsku má tedy k vítězství našlápnuto Sociální demokracie, která v klasickém stylu nabízí mimo jiné: vyšší dětské přídavky, růst penzí, levnější léčiva a odstranění karenční doby pro první den pracovní neschopnosti. Zároveň se však očividně poučila od sociálně demokratické strany v Dánsku. Ta dlouhodobě vystupuje proti migraci a důsledně tlačí na asimilaci (nikoli pouhou povrchní integraci) migrantů, a proto dokázala odvrátit propad, který postihl podobné strany v řadě evropských zemích (socialisté ve Francii, Labour Party ve Velké Británii a SPD v Německu). Proto švédská sociální demokracie slibuje pokračování tvrdého postupu proti gangům, byť v kombinaci s posílením sociálních služeb a školních podpůrných týmů.
V otázce zastavení šířícího se islamismu navrhuje zákaz náboženských škol a školek, národní evidenci náboženských předškolních zařízení a vytvoření společných kapacit školských úřadů a bezpečnostní služby Säpo pro boj s extremismem. Naopak v kontrastu s levicovými stranami v české vládě podporuje též pokračování zvýšených investic do obrany.
Možné vítězství švédské Sociální demokracie, jejíž předsedkyně Magdalena Anderssonová patří v rámci strany k ideologicky méně vyhraněnému křídlu, tedy ve světle výše uvedeného nepůsobí tak hrozivě. Ovšem zásadní roli bude hrát vliv budoucích koaličních partnerů.
A její spojenci
Jedním z nich je Strana středu. Pokud vládní Liberálové jsou švédskou obdobou TOP 09, tak Centre vykazuje překvapivou podobnost s hnutím STAN. Také se orientuje převážně na městské liberály, ale zároveň se úspěšně prezentuje jako strana starající se o venkov a malá města a na místo hlášení se k pravici deklaruje středovou orientaci, což se v praxi projevuje zejména její výrazně větší ochotou podporovat levicově progresivní koncepty zaměřené na „přestavbu společnosti“ a „sociální spravedlnost“.
Dalším jsou Zelení, kteří nepřekvapivě zastávají podobně extrémní postoje jako jejich český protějšek. Kromě odporu vůči jaderné energii nepřekvapivě prosazují s maximálním důrazem boj s klimatem, a to i na úkor obranyschopnosti. Ukázkou toho je jeich touha po budování větrníků u východního pobřeží, kde by však narušovaly radarové pokrytí. Z jejich pohledu tedy válka na Ukrajině představuje „otravnou lapálii“, kterou by bylo nejlepší vyignorovat. Tím plně souzní se svými souputníky v jiných evropských zemích, například v Německu, kde navzdory ostentativnímu pózování v Kyjevě tamní Zelení zabránili poskytnutí pokročilých střel Taurus a navýšení prostředků na obranu skrze prolomení proslulé německé „dluhové brzdy“ podpořili pouze výměnou za přesměrování podstatné části těchto peněz na klimatické projekty (blíže viz zde a zde). Tomu odpovídá i jejich postoj vůči NATO. Zatímco čeští Zelení si odpracovali své po boku komunistů v legendárním boji proti radaru v Brdech, tak švédští byli jako jediná významná strana v roce 2022 proti vstupu do NATO, kdy i dokonce tamní protějšek komunistů (Levice) o tom jen požadovala referendum. A stejně jako jejich čeští souputníci mají i svou dávku sympatizantů s islamisty (viz zde).
A právě Levice, která je něco jako kříženec Pirátů a KSČM, představuje hlavní kámen úrazu. Kromě výrazně většího důrazu na levicová opatření v ekonomice (vyšší zdanění, regulace, role státu atd.) přichází právě s propojením progresivismu a islamismu, které se úspěšně etabluje i v západní Evropě (ve Velké Británii ve spolupráci se Zelenými, ve Francii ve spolupráci s komunistickou France insoumise).
Progresivně-islámský háček
Ukázkou toho byl případ, kdy novináři odhalili přibližně dvě desítky kandidátů Levice v komunálních volbách (ty probíhají současně s parlamentními a krajskými), kteří na sociálních sítích či veřejných akcích oslavovali teroristické útoky, šířili antisemitské výroky, popírali nebo relativizovali holokaust a vyjadřovali podporu Hamásu či jiným teroristickým organizacím. V reakci na tato zjištění stranické vedení z kandidátních listin odstranilo 24 osob. Při tom je nutno vzít v úvahu, že švédský mainstream (mediální i politický) je oproti českému nastaven daleko víc propalestinsky a tedy ochota přehlížet násilí a ideologii palestinských „bojovníků za svobodu“ je tam dosti vysoká. A přesto se Levici podařilo i tam překročit přijatelnou úroveň.
Další pochybnosti vyvolaly informace o ujednání mezi palestinskými organizacemi blízkými PLO a místní organizací Levice ve městě Helsingborgu, jehož smyslem mělo být zařazení několika představitelů palestinského hnutí na stranickou kandidátku. Vedení Levice existenci závazné dohody popřelo a zdůraznilo, že odhalené postoje odporují oficiálním hodnotám strany. To však nepůsobí příliš věrohodně, jelikož následovalo odhalení, že několik poslanců Levice se v rámci kampaně solidarity s palestinskými vězni zapojilo do zasílání podpůrných dopisů osobám odsouzeným za teroristické útoky, které mají na svědomí desítky životů. Stranický aparát to následně „vysvětlil“ tvrzením, že došlo k pochybení v prověřování adresátů (viz zde a zde).
V takovém kontextu nebylo překvapivé, že aspirující premiérka Anderssonová byla nucena čelit nepříjemným otázkám, s kým hodlá vládnout a jaké ústupky a komu za tímto účelem hodlá učinit. Z taktických důvodů se pokoušela mlžit, ale nakonec o předsedkyni Levice uvedla, že ji nevidí jako vhodnou kandidátku na ministryni, a obecně k Levici se vyjádřila v tom smyslu, že jí čeká ještě dlouhá cesta před tím, než se bude moci stát partnerem Sociální demokracie. Zůstává otevřené, jaký efekt to bude mít ve volbách, jaký manévrovací prostor bude strana mít s dosaženým výsledkem a jaké důsledky to bude mít pro samotou Anderssonovou, která má ve své straně též progresivní křídlo (byť dočasně zatlačené do pozadí).
Výše nastíněné téma představuje šanci pro vládní strany, jak se pokusit stáhnout náskok opozice. Ale vládní strany mají svou vlastní slabinu, která podkopává jejich pozici. Jak to tedy dopadne?
Uvidíme již brzy…
