Článek
V uplynulých dnech bylo napsáno mnoho článků na téma činnosti Trumpova týmu, ať už v souvislosti s drsným budíčkem v Mnichově, anebo v souvislosti s prvními kroky ve vyjednávání s Ruskem, které z klasického vyjednávacího arzenálu „cukr a bič“ pro Rusko zatím obnáší jen ten cukřík. Výsledný dojem je přirozeně dosti depresivní a pro Ukrajinu působí vyloženě nebezpečně. Ale nejsmutnější není to, co řekne (nebo neřekne) Trump a jeho parťáci. Hlavní problém spočívá v tom, že Evropa je na tom závislá. Kdyby Evropa byla silná, nemusela by to tolik řešit.
Evropské priority
Realita je taková, že Rusko na Ukrajině je problém více pro Evropu než pro USA. Ale EU má bohužel jiné priority, nikoli boj s Ruskem, nýbrž boj s klimatem, tj. Green Deal a stavbu větrníků, odpojování jaderných elektráren atd. A to se netýká pouze Německa. Příkladem jsou aktuální obstrukce proti výstavbě jaderných elektráren, včetně těch u nás, kdy se možná zvládnou Dukovany, ale dostavba Temelína či dokonce výstavba dalších jsou „ve hvězdách“. Ilustrativní k tomu jsou podmínky a omezení, které si Evropská komise klade k Dukovanům, a také personální sestava aktuální Evropské komise, kde se vyskytuje mnoho bývalých (snad) protijaderných aktivistů a aktuálních fanoušků boje s klimatem, a to na postech týkajících se průmyslu a energetiky (viz například zástupci Dánska, Španělska a Francie). V tomto duchu také probíhá agitace v „liberálních“ médiích, včetně těch, jež verbálně podporují Ukrajinu jako například časopis Respekt, kde se průběžně objevují články ve smyslu, jak jsou jaderné reaktory zbytečné, drahé a nebezpečné a jak by bylo lepší místo nich více větrníků a solárních panelů (to není nic nového – viz například progresivní bingo z roku 2023).
Výstižně je tento stav popsán v rozhovoru nazvaném „Evropa je v zoufalém stavu. Je čas přestat si lhát.“ s Jakubem Landovským, což není žádný „protievropský“ radikál, nýbrž bývalý (do 2024) velvyslanec při NATO za ČSSD (nyní SOCDEM), ale z prozápadního křídla strany (a po převládnutí maláčovské kliky pokoušející se přimknout ke komunistům své členství ukončil). Landovský v něm popisuje vztah USA a EU takto:
„Je to něco, jako kdybyste nechali děti v domě, aby si dělaly, co chtějí. Postavily by si krásnou ekologickou zahrádku a radovaly se z toho. Ale zapomněly by na to, že dům má díry v plotě a že za něj platíte hypotéku. Rodiče by jim tedy řekli: „Ano, všechno je hezké, ale stojí to peníze. Není to jen o tom, jak to vypadá uvnitř, ale také o ochraně, o plotě kolem.“ A hrozili by, že ten dům nechají „napospas“ a uvidí, jak si s tím děti poradí. Samozřejmě, berme to jako přirovnání, ale v dospělém světě bychom se měli chovat dospěle. To, že Ursula von der Leyenová teď mluví o zrušení restrikcí na výrobu zbraní, je opravdu šokující – po třech letech války najednou zjišťujeme, že zbraně opravdu potřebujeme.“
Bohužel přesně tak se na nás Američané dívají, jako na nesvéprávné děti. A mají k tomu dobrý důvod. Dokonce i Trump. Ten sice často dříve mluví, než myslí, ale stejně má důvod se na nás dívat svrchu. A všimněme si, že v rozhovoru Landovský říká, že Leyenová „mluví o zrušení restrikcí“. Mluví. Tedy zdaleka není jisté, jestli to myslí vážně. A pokud ano, tak jestli se to opravdu udělá. A pokud ano, tak kdy. Protože holt to celé ty tři roky, navzdory všem řečem o podpoře Ukrajiny, nebyla priorita. A pořád patrně není, ve srovnání s bojováním proti klimatu.
Například EU v březnu 2023 bombasticky slíbila pro Ukrajinu do roka 1 milion dělostřelecké munice. V avizovaném termínu byla dodána polovina (a celé množství až v listopadu 2024). Netroufám si však odhadnout, kolik z toho bylo v onom roce skutečně vyrobeno a kolik pocházelo ze skladů či bylo koupeno ze zahraničí. Mimochodem to je i problém naší muniční iniciativy, tj. že jde jen o nákup a tedy dočasné řešení. Určitě tato iniciativa pomohla, a to v době, kdy tato pomoc byla na ukrajinské straně hodně potřeba v souvislosti s tehdejším pozastavením americké pomoci kvůli tahanicím v Kongresu. Nicméně ve své podstatě jde o získání času, který ale EU zjevně dostatečně nevyužila.
Slova a realita
Styl komunikace staronového amerického prezidenta funguje tak, že Trump dělá silácká a bizarně působící prohlášení a sonduje terén. Pokud narazí na silnou odpověď, tak svou pozici „pružně“ přehodnotí. A pokud narazí na slabost, tak zkusí ještě přitvrdit. Správnou reakcí by bylo oznámit a rychle provést radikální přitvrzení ve zbrojení a v podpoře Ukrajiny, aby bylo vidět, že Evropa chce hrát silnou roli.
A jaká byla a je reakce EU a „liberálů“ ve skutečnosti? Plno ostentativního pohoršování se nad nereálnými pseudoproblémy typu, jestli je Musk nacista a jestli Trump napadne dřív Grónsko nebo Kanadu, plus prohlašování z Bruselu, jak EU „necouvne“. Tím je samozřejmě míněno, že necouvne od dosavadního směru, tj. prioritou je Green Deal, a ekonomické slábnutí má napravit větší míra dotací a přerozdělování zaměřených na podporu obnovitelných (občasných) zdrojů energie. Plus k tomu spousta dojímání se a prázdných slibů. Příkladem toho byla po mnichovské konferenci Macronova show v Paříži, jež předvedla evropskou nejednotnost a impotenci.
Ilustrativní ukázkou těch prázdných řečí je pokrytec Scholz (viz třeba tento příklad, jak přistupoval k podpoře Ukrajiny v roce 2022), který se z Paříže kasal, jak Ukrajinu podporuje, ale přirozeně nezmínil, že vzhledem ke své kapacitě a ekonomické síle německá pomoc, například ve srovnání s pobaltskými zeměmi, není žádná hitparáda a že ono v článku zmiňované prolomení dluhové brzdy údajně za účelem zbrojení je v Německu dlouhodobě prosazováno za účelem udržování a zvyšování dotací při prosazování iracionální (nástrojem k jejímu původnímu prosazení byla fukušimská hysterie) Energiewende.
A v článku zmíněná výzbroj představuje lehká obrněná vozidla, což zjevně není vojenská technika, kterou Ukrajina potřebuje nejvíce, a dále tanky Leopard 1 a bojová vozidla pěchoty Marder. Již není zmíněno, že se jedná primárně o repasované exempláře verzí 1A5 a 1A3, které pocházejí ze sedmdesátých a osmdesátých let, tj. ekvivalent sovětských skladových zásob, z nichž hojně čerpá Rusko. Navzdory jejich stáří poskytlo Německo souhlas s jejich poskytnutím Ukrajině teprve v roce 2023 a činí tak postupně a po malých dávkách. A není náhodou, že ten samý Scholz byl v „proevropských“ médiích v roce 2021 halasně oslavován jako ta nejlepší volba díky své podobnosti s tamtéž zbožňovanou Angelou Merkelovou (podrobněji viz zde). Ale jeho „Zeitenwende“ (balík peněz pro Bundeswehr dramaticky oznámený v roce 2022) se ukázala být prázdným gestem (podrobněji zde anglicky a zde česky). A moderní střely s plochou dráhou letu, které mohly sundat krymský most už před ofenzívou v roce 2023, kdy to ještě dávalo logisticky smysl, Scholz odmítá dodat dodnes (a nutno dodat, že když se o tom v roce 2024 hlasovalo, tak to navzdory všem řečem o podpoře Ukrajiny odmítli i Zelení a FDP, blíže zde).
Poučení?
Takže poučením ze současné situace není se pohoršovat nad tím, co plácá Trump, ale přiznat si, že tohle je výsledek dosavadní evropské politiky. A hlavně to vzít v úvahu, až se budou ozývat hlasy (zastupované primárně Piráty či Stanisty), že řešením na všechno je „více Evropy“, tj. euro co nejdříve, společná evropská armáda, více pravomocí pro Evropskou komisi, zrušit veto jednotlivých států v zahraniční politice, předat obranu do Bruselu atd. Mimochodem stojí za povšimnutí, že ani bruselský a prozápadní Landovský se v tom výše citovaném rozhovoru k myšlence společné evropské armády staví dost skepticky. Asi ví proč.
Zároveň si pozorný čtenář může sám zodpovědět otázku, zda pravděpodobně nadcházející Babišova vláda hodlá jít spíše ve stopách Trumpa nebo Scholze. Nechme stranou plané řeči, Scholz má plná ústa toho, jak je přísný na migranty a jak přitvrdil v deportacích, Babiš zase vykládá, jak „zruší“ Green Deal. Ale hodlá ANO reagovat na oprávněné výhrady Trumpa a USA, a tedy aktivně podpořit, aby Evropa převzala větší díl odpovědnosti za svou bezpečnost a za zadržování agresivního Ruska? Anebo hodlá „scholzovat“ prázdnými řečmi, zatímco se reálně bude snažit (jako Německo) podlézat Putinovi, protože má jiné priority, ať už to je „boj s klimatem“ nebo „důchody pro naše lidi“?
