Článek
V roce 2021 byl tehdejší předseda České pirátské strany, Ivan Bartoš, v liberálních médiích v jednu dobu prezentován jako budoucí premiér. Ambiciózní volební projekt Piráti a Starostové však dopadl jinak, než se čekalo, STAN pobral naprostou většinu získaných mandátů a Pirátům zbyl jenom čtyřlístek pro útěchu. Tedy jednou z otázek těchto voleb bylo, zda STAN tentokrát přeci jen dostihne karma a zda Piráti dosáhnou odvety.
Podmínky k tomu byly příznivé a nejen proto, že Piráti stihli včas a vcelku logicky odejít do opozice (ostatně opoziční image si poněkud paradoxně zvládl i při účasti vládě pěstovat také STAN). Zejména však zklamaní vládní voliči chtěli dát najevo svou nespokojenost, kterou zacílili na hlavní vládní stranu, ale zároveň nechtěli otevřeně přejít do Babišova bloku, ale ani mezi nevoliče. Takže své hlasy „logicky“ hodili „menším“ vládním stranám, aniž by výrazněji přihlédli ke skutečnosti, že tyto strany nejsou vždy malé (viz STAN s 33 poslanci) a že jejich priority byly ve vládě prosazovány více, než by se z jejich pozice „menších“ koaličních partnerů na první pohled zdálo.
Výsledek byl takový, že Piráti přežili, ale odvety překonáním „přátel“ ze STAN nedosáhli. Nicméně primární byla po pádu Ivana Bartoše otázka přežití, a proto divoké nadšení v pirátském volebním štábu z devíti procent získaných hlasů nebylo až tak nepochopitelné. S tím se pojí též znásobení počtu poslanců, i když z předchozího extrémně nízkého počtu čtyř osob byl při v podstatě jakémkoli překonání pětiprocentní hranice prudký nárůst mandátů fakticky nevyhnutelný.
Zelená záchrana
Piráti si dali pozor, aby se kroužkovací masakr neopakoval, a proto se v zájmu sebezáchovy spojili pouze s menším partnerem, stranou Zelených. Ta se svou relativně malou oblibou u voličů dosahující sotva ke dvou procentům se nezdála být hrozbou a zároveň v kritický moment spolupráce s ní pomohla odlepit pirátské preference od pětiprocentní hranice do bezpečného pásma o něco výše. Navíc se Piráti postarali, aby na kandidátních listinách zástupců Zelených nebylo mnoho a aby se nevyskytovali na vyšších pozicích. V žádném kraji se nebyli výše než na pátém místě a v Praze, jež nabízí největší rezervoár jejich cílových, celkově spíše menšinových, progresivních voličů dostali až dvanáctou pozici. Tento přístup hezky kontrastuje se situací SPD, kde Tomio Okamura byl nucen svým „spojencům“ (kteří mají podobnou sílu jako Zelení) rozdávat pozice krajských lídrů (odkaz). Kromě toho se Zelení pod pirátskou vlajkou vyskytovali jen v 9 ze 14 krajů, i když to možná bylo méně kvůli neochotě Pirátů a více kvůli neschopnosti Zelených se včas zapojit do vyjednávání a do sestavování kandidátních listin (viz příslušná část zde).
Navzdory tomu i ve prospěch Zelených zasáhl kroužkovací trend mezi pirátskými voliči a dvě jejich zástupkyně se tímto způsobem po dlouhých letech v politické bezvýznamnosti (do níž se Zelení dostali vlastním přičiněním – viz nechvalně proslulá Demokratická strana zelených a jejich angažmá po boku komunistů a Paroubka za svržení vlády a proti radaru v Brdech) do Sněmovny Šlo o skok ze sedmého místa na druhé v Jihomoravském kraji a z dvanáctého na třetí v Praze. Dva mandáty z osmnácti získaných, to se zdá být vcelku malá cena a výrazný pokrok oproti roku 2021. Tedy si Piráti výsledek oficiálně pochvalují a dali se slyšet, že obě Zelené poslankyně budou „pevnou součástí“ pirátského poslaneckého klubu.
Tento výsledek je indikativní i ohledně budoucího směřování Pirátů. Vyplývá z něho, že v aktuálních celoevropských úvahách, zda Green Deal opravdu nebyl poněkud přehnaný, příliš radikální a ve svých důsledcích kontraproduktivní, budou mít Piráti ideologicky pevnou pozici. A podobně v otázkách, zda mají být zdroje investovány do další výstavby větrníků a solárních farem (a do dotací pro ně) či do obrany, ať již ve formě zbrojení či podpory Ukrajině, mají zjevně jasno, na které straně barikády budou (bez ohledu na verbální pózy) reálně stát, až nevyhnutelně dojde na určování priorit při „lámání chleba“ a rozdělování peněz.
Kroužkovací masakr - verze 2025
Ačkoli dvě místa z osmnácti se nezdá být dost k vyvozování výraznějších závěrů, kroužkování u Pirátů udeřilo daleko více ve vnitrostranické rovině (výsledky a původní pořadí). Viz toto shrnutí: „9 ze 14 krajských lídrů (mužů) bylo vykroužkováno ve prospěch žen. Preferenční hlasy rozhodly o 12 z 18 mandátů u Pirátů/Zelených. Piráti jsou jediná strana, která má poměr 5 zvolených žen na pouhého jednoho muže.“ (následně se pak jedna ze zvolených poslankyň vzdala mandátu ve prospěch náhradníka). Například v Praze se obětí kroužkování stal hlavní ekonomický expert Pirátů, Libor Dušek, kterého v kombinaci se zástupkyní Zelených přeskočila místopředsedkyně Mladého pirátstva. To poněkud kontrastuje se snahou Pirátů prezentovat se jako strana nabízející především kompetentní odborníky. Zároveň je ilustrativní, že navzdory obecně rozšířenému a propagovanému kroužkování nedoskočil tamtéž na volitelné místo ani výrazný Jakub Michálek, jenž také zjevně již neodpovídal moderním kritériím.
Zjevně nešlo o náhodu, nýbrž o koordinované úsilí voličů, které zaskočilo i samotné vedení Pirátů, i když samozřejmě takového kacířství, aby si stěžovali kvůli disproporční převaze žen, se nikdo neodvážil veřejně dopustit. Decentní uživatel twitteru shrnul výraz prominentních Piratů takto: „Kandiduju za woke stranu a divím se, že její voliči volí woke.“ Explicitnější shrnutí pak znělo: „"Netušil jsem, že lvi sežerou také MŮJ obličej!“ stěžuje si muž kandidující za stranu Lvi požírající obličeje lidem.“
Přesto tu však máme částečnou výjimku, jejíž autor Patrick Zandl, i přes povinnou zdravici a blahopřání, dává najevo určité roztrpčení: „Na výsledku se podepsala masivní kampaň Kroužkuj ženy, kterou podporovalo i vedení - a co to přinese, ještě uvidíme. Osobně volbě na základě pohlaví příliš nefandím a mrzí mne, že se nedostali lidé jako ekonom Libor Dušek nebo Michal Bláha či Punkie Šmída a musím říct, že tak z poloviny jde o ženy, které jsem ve straně dosud neznal, zatímco ty, jejichž práce byla pro mne viditelná (Nieslerová, Freitas, Šeblová atd) se nedostaly. Musím ještě uvážit, co s tím. Nejde o shodit jako touhu po nových tvářích, protože třeba ani T. Nieslerová nebo Zuzana Freitas poslankyněmi nebyly). Podle dat to vypadá jako touha kroužkovat mladé ženy, protože ani analýza podle oborů ve smyslu dostat do parlamentu více sociální práce nenapovídá, že by se šlo po odbornosti. Čili tu máme volbu, kde kritériem je výhradně věk a pohlaví, což je zajímavá proměna.“
Podstatné je potvrzení, že kritérii pro onu kroužkovací kampaň byly primárně věk a pohlaví, tj. cílem podpory byly mladé ženy, což vyvolává otázku, zda to objektivně představuje ten nejvhodnější způsob pro posouzení kvalifikace kandidátů pro práci v Poslanecké sněmovně. Přirozeně v progresivních a levicových médiích, kde je oblíbenou aktivitou obsedantní počítání u prakticky jakýchkoli skupin či akcí, jaký tam je procentuální podíl žen, to je přijímáno s nadšením, protože z jejich pohledu pohlaví (či gender), spolu ještě s rasovou příslušností, jsou vskutku hlavním ukazatelem vhodnosti na obsazení prakticky jakýchkoli, s výjimkou těch nejvíce neprestižních, pozic (podobnost s principy rasové segregace není náhodná). Odhlédneme-li však od této laciné a předvídatelné chvály, smutnou realitu tohoto progresivního exhibování potvrzuje citované hodnocení, podle něhož se obětmi kroužkování nestali pouze (na poměry České pirátské strany) „staří bílí muži“, ale dopadlo i na kvalifikované ženy, které měly tu „smůlu“, že si ve straně již mnohé odpracovaly a tudíž nebyly považovány za dostatečně „mladé a svěží“.
Pirátstvo nové a lepší?
Z tohoto vývoje tedy lze vyvozovat, že sice konec bartošovské éry vedl k odchodu „komoušského křídla“ (slovy Jana Lipavského), ale to neznamená návrat k původně deklarovanému liberálnímu centrismu. Ačkoli woke vlna v zahraničí pomalu upadá, u nás stále (v souladu s teorií fázového posunu) pokračují snahy o nástup na ní.
V této snaze se již dříve angažovali i Piráti, viz proslulý výrok jejich poslance Ondřeje Profanta (z volebního období 2017-2021), že Poslanecká sněmovna je „plná konzervativních bílých páprdů a velká část inklinuje k fašismu“, jenž byl sice fakticky sexistický, rasistický a politicky šovinistický, ale velmi ilustrativní pro smýšlení „progresivních bojovníků za toleranci a sociální spravedlnost“, kteří se obvykle skrývají za unesený pojem „liberálové“. Není překvapivé, že ve spřízněných médích byl tento jeho projev, navzdory výše zmíněným přívlastkům, spíše zlehčován. Pro ilustraci si můžeme představit, jak by asi vypadaly mediální reakce na podobně laděný povzdech nad složením Sněmovny formulovaný ve stejně explicitním duchu, avšak s opačným obsahem.
Současná Pirátská strana tedy půjde tímto směrem a nikoli od něj, ačkoli sám autor tohoto výroku (kdyby nevypadl ze Sněmovny již v roce 2021) by se prakticky s jistotou sám stal obětí tohoto „pokrokového“ trendu nejpozději v letošních volbách. To by nebylo nijak překvapivé a naopak by to byla taková hezká historická paralela s osudy řady pokrokových představitelů nejrůznějších revolucí od Velké francouzské po Velkou říjnovou, jak by mohli vyprávět například pánové Condorcet, Danton, Zinovjev či Bucharin.
Závěrem lze připomenout další výstižné shrnutí: „Piráty vytáhl Bartoš, Michálek a Ferjenčík. Všichni jsou v hajzlu. Až na Bartoše. Ten ale sedí pod Hřibem.“ Až odezní euforie z úspěšného „přežití“ voleb, bude zajímavé sledovat, jak tento vývoj budou posuzovat voliči.
A možná to bude pro Pirátskou stranu obtížnější, než se nyní zdá, protože ani jejich Nemesis, hnutí STAN, nespí a má v rukávu další překvapení.
