Článek
Vládní nevýhry
Nepřekvapivě menší vládní strany neuspěly poté, co jim Andrej Babiš nepovolil, aby na podpoře ANO vyvezli do Senátu pár svých kandidátů. Motoristé proto účast preventivně rovnou vzdali, i když porážce se tak úplně nevyhnuli, protože v Praze, původní základně a sídle duchovního otce, jim plakáty s předsedou Macinkou, v magistrátních volbách přinesly slabých 2,91 % (oproti 6,71 % loni do Sněmovny celkově a 5,2 % v Praze). SPD čtyřkoalice to do Senátu zkusila sama, někde společně, někde rozděleně, ale všude shořela jako papír, stejně jako v magistrátních volbách v Praze (letos 3,48 %, loni v Praze5,2 %). Stejně dopadli komunističtí nostalgici zkoušející to pod značkou starou i novou, tj. mohli jsme vidět KSČM i „Stačilo!“ a, jak by řekl klasik: „Stejné chyby, stejné známky.“ Zajímavé je, že „vlastenecká čtyřkolka“ výrazněji nezabodovala ani v těch několika málo obvodech, kde hnutí ANO žádného kandidáta nepostavilo (Strakonice, Žďár nad Sázavou, Frýdek-Místek), a nepostoupila do druhého kola. Vzhledem k předvídatelně nízké účasti jsme mohli pozorovat obvyklý jev, kdy v malém počtu voličů může mít větší efekt semknuté jádro i dosti bizarních kandidátů, kteří by ve více oblíbených volbách byli zanedbatelnou menšinou. Díky tomuto efektu jsme dlouhodobě mohli pozorovat přísun například nepoměrný přísun komunistů či zelených do Evropského parlamentu. A v aktuálních volbách to ilustruje příklad z Přerova, kde kandidát obskurní ČSNS získal pěkných 15,04 %.
Kupodivu toto „obětování slabých kusů“ z vládního tábora příliš nepřispělo ani k očekávanému posílení ANO, které je sice velmi pravděpodobné, jelikož v Senátu obhajuje pouze jediný mandát, ale přesto poněkud se zadrhlo. Má sice 17 z 24 kandidátů postupujících do druhého kola, což není málo, ale z toho pouze ve dvou případech to je postup z prvního místa a naopak ve vícero případech kandidáti ANO na druhých místech výrazně (o 10 či 20 procent) zaostávají. Tedy vyhlídky na druhé kolo nejsou příliš lákavé, čemuž odpovídala i vyjádření ANO.
Opoziční spolupráce a její háček
Tento stav je výsledkem úspěšné koordinace opozičních stran, které se poučily z negativních důsledků tříštění sil v předchozích volbách, a byly schopny se v bezprecedentním rozsahu dohodnout na vzájemné podpoře. Výsledkem tedy byl rekordně nízký počet kandidátů a v mnoha volebních obvodech tak proti ANO stál jediný kandidát mající podporu drtivé většiny opozičních stran (ať otevřeně vyhlášenou, či nepřímou, tj. skrze nepostavení opozičního konkurenta). Výsledkem byl výše popsaný stav, kdy dokonce ve třech (a čtvrtý takový byl ve Strakonicích, kde podobně výrazně obhájil v dresu Kubova Nového Česka další člen senátního klubu ODS) obvodech sjednoceně opoziční kandidáti uspěli již v prvním kole a v pár dalších jim k tomu chyběly jednotky procent. V těchto výsledcích však můžeme pozorovat dva zajímavé jevy, jeden starý a jeden nový a oba se týkají hnutí STAN
Tím starým, je skutečnost, že tato spolupráce není tak harmonická, jak by se z výše uvedeného mohlo zdát, a že, při pohledu do historie předchozích voleb nepřekvapivě (a navzdory mediálním prohlášením o solidaritě), bylo hlavním rušivým prvkem právě hnutí STAN, které drželo své osvědčené zásady pro spolupráci se spojenci – poskytnout jim menší podporu, než jakou od nich dostane.
Základem letošní spolupráce byla zásada, že ostatní opoziční strany se nebudou pokoušet sestřelit obhajující senátory jiných opozičních stran (jde zejména o strany předchozí vládní koalice, nikoli senátory za jiné subjekty). Jelikož STAN obhajuje plných 11 mandátů z celkových 27, které jsou letos k mání, tak přirozeně je tato zásada pro něj nejvýhodnější. Přesto STAN cítil potřebu proti třem obhajujícím senátorům za ODS (z celkových 9) nasadit své kandidáty, a to v Plzni, Zlíně a Brně (zatímco od ODS byla odvetná reakce menší a poskytnutá podpora větší – podrobněji viz zde) Naštěstí se stanistům nepovedlo zopakovat jejich „mistrovské akce“, jako byly případy Kroměříž 2022 a Karlovy Vary 2022, kdy kvůli sólismu STAN se podařilo rozdělit hlasy tehdy vládních stran natolik, že so Senátu proklouzla v prvním případě milovnice Ruska, Zwyrtek Hamplová a v druhém zástupkyně ANO po nečekaném finálovém souboji s SPD. Nicméně jediný senátor za ODS, který je už nyní po prvním kole ze hry venku, je právě ten za Plzeň a nově si toto křeslo hodlá přivlastnit hnutí STAN, které zde nasadilo mediálně známého generála Řehku.
STAN a kouzlo dojmů
Ten představuje těžkou váhu, zejména vůči ODS, jelikož jeho snaha o aktivnější podporu Ukrajině za předchozí vlády narážela na obsesivní buzeraci ze strany ministryně obrany z ODS, Jany Černochové, jež pak z téhož důvodu v roce 2025 dostala od voličů výrazný kroužkovací výprask. Není tedy překvapivé, že Řehka v Plzni koncentroval většinu opozičních hlasů a postoupil se značným náskokem z prvního místa do finále se zástupkyní ANO.
Tento případ je také ilustrativní ukázkou pro fungování STAN založené na dojmech, které úspěšně bojují s realitou. Řehka kandiduje za STAN z prostého důvodu, že jeho manželka je poslankyní za toto hnutí a že Vít Rakušan není tím, kdo by odmítl snadný zisk na základě něčeho tak „banálního“, jako jsou solidarita, loajalita či předchozí dohody. Vítaným bonusem pak je skutečnost, že díky spojení s Řehkou STAN může působit jako strana zvláště oddaná podpoře Ukrajiny, ačkoli realita je odlišná. Generál ve výslužbě si STAN nevybral podle tohoto kritéria a samotná politická pozice STAN je v tomto směru také podstatně bližší evropskému mainstreamu zosobněnému například německými Zelenými, tj. navzdory ostentativním slovům podpory a pózování v Kyjevě soustředit zdroje nikoli primárně na zbrojení, nýbrž na „důležitější priority“, jako je boj s klimatem skrze Green Deal a jeho na dotacích závislou energetiku kombinovanou s deindustrializací.
Opoziční dostihy
A jak to tedy dopadlo konkrétně? V rámci předvolební koordinace a STAN uvolnil Vyškov pro lidovce, lidovci Přerov pro ODS a ODS Prahu 1 pro STAN. Pozice ve volebních obvodech pro druhé kolo jsou rozděleny následovně: TOP 09 chce obhájit dva mandáty, Rychnov (hotovo v prvním kole) a Znojmo. Lidovci usilují o tři, Vyškov (hotovo), Uherské Hradiště a Žďár nad Sázavou, kde však je ve finále čeká exSOCDEM Šmarda.
V případě STAN jeho původní seznam cílů čítal 10 položek (Cheb, Louny, Příbram, Praha 9, Děčín, Česká Lípa, Kolín, Litovel, Trutnov a Frýdek-Místek) a v naprosté většině z nich má našlápnuto (a v Trutnově už hotovo) k úspěšné obhajobě, většinou díky podpoře ostatních opozičních stran, v Litovli pak dokonce i proti této podpoře. Určitá karma jej dostihla pouze v podobě obtíží v České Lípě, kde hejtmanu Půtovi jízdu prvním kolem narušil exsenátor za STAN, který se rozhodl jet sám za sebe, ubral mu část hlasů a přiměl jej tím podstoupit druhé kolo proti zástupkyni ANO, a ve Frýdku-Místku, kde kandidátka STAN čelí silnému lokálnímu soupeři. Kromě toho však má STAN rozehrány proti ODS ještě Plzeň (viz výše), Zlín a Brno.
Navíc probíhá bitva o volební obvod Hradec Králové, kde je cílem nahradit tamního senátora za lokální hnutí a člena senátního klubu Piráti-SEN21. Zde je kandidátem STAN progresivní a euronadšený Martin Dvořák, bývalý ministr pro evropské záležitosti. Ten byl v minulých volbách do Sněmovny, navzdory své ideologické ryzosti, v Praze sestřelen ze své lídrovské pozice, neboť v rámci nového směřování STAN je příliš „starý, bílý muž“. Proto má být vyslán do Senátu a STAN k tomu získal podporu TOP 09, Pirátů, Zelených, LES a Volt, což vypovídá mnohé o ideologickém profilu kandidáta i celého STAN. Do finále Dvořák půjde z prvního místa proti kandidátce ODS podporované lidovci.
Samotná ODS měla v hledáčku sedm primárních cílů - Přerov, Pelhřimov, Strakonice (Nové Česko, již hotovo), Ostrava, Zlín, Brno, Plzeň (již ztraceno). Kromě toho zkouší i tři bonusové. Kromě Hradce Králové, to jsou Praha 5, kde s podporou STAN zkouší nahradit tamního matadora Lásku, a Kladno, kde zkouší štěstí proti senátorce za Piráty, jež je však v silné pozici díky podpoře TOP 09, STAN, Zelení, LES a Volt
Nová síla na vzestupu?
Výše popsané je převážně ukázkou onoho klasického a časem prověřeného rysu STAN založeného na „flexibilním“ přístupu ke spojenectvím (viz tento přehled), ale můžeme tam sledovat i zmiňovaný nový faktor, například v případech Hradce Králové či Kladna. Jeho základem je, už od voleb do Sněmovny v letech 2021 a 2025, díky propracovanému marketingu si udržet centristickou image a s ní původní voliče a zároveň se zaměřit více progresivním a „liberálním“ směrem, což umožní expanzi převzetím voličů od jiných progresivních a euronadšených stran (blíže k proměně STAN zde). Vítězství STAN v Praze, převážně na úkor Pirátů a TOP 09, ukazuje, jakým směrem toto „hnutí neideologických starostů z venkova a malých měst“ hodlá kráčet. Vzhledem k výše nastíněné strategii tedy aktuální úspěch je méně překvapivý, než by se mohlo zdát na první pohled. Ale zároveň v sobě skrývá do budoucna zranitelnost, jež může být fatální, ještě ne nutně v krajských a senátních volbách 2028, ale pravděpodobně ve více důležitých volbách roku 2029 (blíže viz závěr tohoto textu).
Dosavadní zkušenost ukazuje, že strana, pro niž jsou základem úspěchu liberální (a „liberální“) voliči v Praze, obvykle nekončí dobře. Nějakou dobu to sice trvá, ale nutkání pěstovat si pocit „morální nadřazenosti“ a obava „abychom v Bruselu nevypadali hloupě, když bychom s něčím nesouhlasili“ (tzv. Niedermayerova konstanta) jsou návykové a mají tendenci se stupňovat. Tak uvidíme, jak se tento proces bude vyvíjet v případě STAN a kdy začne být více viditelný i pro jeho původní voliče.
