Článek
Hnutí STAN se po úspěšném vytěžení Pirátů v roce 2021 etablovalo jako samostatná strana, což byl výsledek jeho, poněkud zakřiveného, „dlouhého pochodu“ (blíže viz předchozí článek). V následujících volbách v roce 2025 nepropadlo a dokonce obhájilo třetí místo. To je výsledek šťastných okolností i lišácké taktiky. Jsou však jeho základy opravdu pevné? A jakým směrem se hodlá vydat?
Rakušanova rošáda
Do loňských voleb STAN nastoupil s třetím nejsilnějším poslaneckým klubem (po ANO a ODS) a ve snaze udržet co nejvíce z předchozích zisků zvolil předseda Rakušan ambiciózní strategii útoku na dvou frontách. Hodlal využít skutečnosti, že disproporční díl nespokojenosti voličů dopadl na premiérskou koalici SPOLU, zatímco STAN si navzdory své pozici ve vládě dokázal pěstovat téměř opoziční image (viz Rakušanovy proslulé hovory z šatny, první a druhý). Proto vsadil na to, že původní centrističtí voliči z venkova či z malých měst (viz například „jeho“ Kolín, kde byl v letech 2010-2019 starostou) mu své hlasy ze setrvačnosti odevzdají čistě jen pro onu původní a fakticky již vyprázdněnou image „umírněných neideologických starostů z malých měst, co je zajímají hlavně chodníky a vývoz popelnic a jsou tak *normální* oproti Pirátům“ a že tedy zároveň bude moci své úsilí i program fakticky zaměřit více progresivním a eurooptimistickým směrem a přebrat tak Pirátům co nejvíce jejich voličů z velkých měst. Jednalo se tedy fakticky o pokus v rámci volební ofenzívy pronásledovat zároveň dva voličské zajíce běžící každý jiným směrem, což obvykle nedopadá dobře ani v politice, ani jinde (viz třeba příklad z historie, kdy v roce 1941 jiný sebevědomý vůdce hnal své armády ve stejnou dobu na Kavkaz a zároveň ke Stalingradu a neuspěl ani v jednom směru).
Tento riskantní útok na dvou frontách však v roce 2025 skončil relativním úspěchem a lze jej shrnout asi takto: „U STANu je vlastně průšvih ten název. Když se něco jmenuje Piráti nebo Progresívne Slovensko, tak každý zhruba ví, kam si to zařadit. Tady pod maskou bodrých venkovských starostů kandiduje čistokrevná woke parta. Drtivá většina lidí sleduje politiku velmi povrchně, nedojde jim to.“
Piráty se sice nepodařilo zcela vysát, ale přesto skončili s 9 procenty, zatímco STAN s 12 procenty, čímž byl obrácen jejich dřívější poměr sil. Předseda Rakušan před volbami lišácky deklaroval, že za úspěch bude považovat dvouciferný výsledek, což se mu splnilo, dokonce s bonusem, že STAN se mohl nadále prezentovat jako třetí nejsilnější strana. Ovšem reálně to znamenalo pokles z 33 poslanců o třetinu a v procentech pak sotva polovinu toho, co získal druhý nejsilnější subjekt (SPOLU), a to poněkud neladí s deklarovanou ambicí „postavit se do čela“.
Kroužkovací karma
Ilustrativní byl tento vývoj i v případě pana předsedy osobně, jenž sice nepřekvapivě obhájil mandát, ale oproti rekordnímu počtu 59 792 preferenčních hlasů z předchozích voleb jich v roce 2025 získal jen 18 400. Tím se ani zdaleka nepřiblížil vítězům v této disciplíně Babišovi (ANO, 72 119) a Lipavskému (SPOLU, 62 728), ale nechali jej za sebou i relativně „slabší kusy“ jako Karel Havlíček, Alena Schillerová, Petr Fiala či Hayato Okamura. Zdá se, že tak dlouho úspěšně využívaná image „prostého starosty z Kolína“ zjevně narazila na své limity, nelze z ní žít věčně a naopak jeho vehementní snaha stát se „ministrem virtue signallingu“ (zosobněná demonstrativním pohoršováním se nad neschválením Istanbulské úmluvy, proslulým multikulturním tweetem „na dobrou noc“ a v širším měřítku ostentativní „Dobrou kampaní“) nebyla tak přínosná, jak by se mohlo zdát při exhibování na twitteru či z oslavných článků ve spřízněných médiích.
Podstatnější je skutečnost, že i v případě STAN kroužkování v minulých volbách proběhlo do značné míry rovněž „v pirátském duchu“ (odkaz), kdy základní kvalifikací bylo mládí či pohlaví, byť zatím v menším rozsahu. V Královéhradeckém kraji STAN ztratil hned dva mandáty a předseda poslaneckého klubu, Josef Cogan, tam byl poslán mimo Sněmovnu poté, co jej přeskočil mladší a progresivním stereotypům více vyhovující Matěj Hlavatý, ačkoli ten má za sebou alespoň dlouhé působení v komunální politice. Oproti tomu v Pardubickém kraji nuceně skončili další dva poslanci a z pátého místa je přeskočila „studentka magisterského oboru“.
Pyrrhova vítězství
Typické však je, že Rakušanova strategie preferující více progresivní voliče měla dopad především v Praze a Středočeském kraji. Její efekt byl vidět zejména v Praze, která dlouhodobě představuje nejsilnější pozici Pirátů. V roce 2017 tu byl volební výsledek 17,59 procent (a pět mandátů) pro Piráty a pouhých 5 procent (a jeden poslanec) pro STAN. V roce 2021 z toho byl součet 22,64 procent a opět šest mandátů (z toho, díky kroužkování, čtyři pro STAN). Volby v roce 2025, kvůli vládní nespokojenosti dopadající nepoměrně na SPOLU, v Praze přinesly tedy dokonce sedm poslanců progresivních stran. Z nich STAN dokázal ulovit tři, zatímco volební výsledek, 16,9 procent Piráti a 13,4 procent STAN, jasně ukazuje, že Rakušanovo manévrování přináší své ovoce. Ale ne pro každého.
V Praze byl bývalý ministr pro evropské záležitosti, Martin Dvořák, přeskočen dvěma kolegyněmi, z nichž jej na pozici jedničky takto vystřídala další studentka a nejmladší zvolená poslankyně. Sám „lídr“ tak skončil na třetím místě a těsně do Sněmovny proklouzl. Ve Středočeském kraji tamní lídr, sám Vít Rakušan, se na pozici jedničky (byť s náskokem méně než pět tisíc preferenčních hlasů z celkových cca 103 tisíc hlasů pro STAN) udržel, ovšem na úspěšné kroužkování další mladé ženy z šestého místa na třetí doplatil mimo jiné i tehdejší poslanec, Martin Exner. Je zajímavé, že oba pánové, Exner i Dvořák, se dlouhodobě snažili být velmi „pokrokoví“, horlivě dávali najevo svůj eurounijní optimismus (viz zde například Dvořák k tématu změn pohlaví u nezletilých), byli velmi aktivní na twitteru, včetně obligátních duhových vlajek, ale nic z toho jim nebylo platné.
Nicméně v zájmu objektivního posouzení je nutno uznat, že u STAN kromě věku a pohlaví fungují i další kritéria, například starý dobrý klientelismus. V předchozích volbách roku 2021 byla zvolena a na pozici „hvězdy pro mladé a hlasu pro ženy“ pasována Rakušanova asistentka, Barbora Urbanová (jež svůj první krok do politiky učinila v Dolních Břežanech za starosty Věslava Michalika). A v roce 2025 byla zase zvolena (jako úspěšná skokanka ve Středočeském kraji, viz předchozí odstavec) pro změnu její asistentka Adriana Chochelová. A, jelikož se jedná o ženu a ještě navíc mladou, v daných podmínkách ji bezpochyby čeká světlá budoucnost.
Závěr – Kam Ikaros doletí
Z výše popsaného je vidět, že v roce 2025 byl „rekordní“ samostatný výsledek STAN (oproti předchozímu samostatnému z roku 2017 ve výši 5,17 procenta) dosažen z velké míry právě díky přebrání progresivních a levicově liberálních voličů od Pirátů či od jiných vládních stran. Navíc v povolebním období ODS zavrhla SPOLU jako „příliš liberální“ a pokouší, pod vedením Martina Kupky nepříliš věrohodně „vracet ke kořenům“ a „budovat značku“, zatímco TOP 09 s nástupem nového předsedy definitivně přestala předstírat pravicovost a přeřadila do plně progresivního módu, což vedlo v obou případech k voličským přelivům, na nichž STAN profitovalo se svou image „nové, pokrokové a rostoucí klidné síly“. V důsledku toho se stanisté mohou opájet přetahováním se s oslabenou ODS ve volebních průzkumech o pozici nejsilnější opoziční strany.
Tento úspěch však bude mít svou cenu a je otázka, na jakých stojí základech. Jeho podstatu shrnul jeden anonymní uživatel twitteru takto: „Zatímco Piráti a Zelení jsou jasní na první pohled a z logiky věci je volí jen ti, kdo souzní s jejich pohledem na svět, hnutí STAN vytváří dojem, že jde o starosty malých měst, které má přece každý rád - ti žádnou ideologii nemají, chtějí jen lepší chodníky a dostupnost lékařů na malých městech, přitom je to ta nejhorší progresivistická sběř, zastávající radikální názory v každé oblasti, od federalizace EU přes migraci po bioetické otázky. Ale většina voličů sleduje politiku povrchně, a tak jim to nedojde, protože… Bartoš měl přece dredy (takže jasná anarchofetka, voliči vystrašeni), zatímco pan Rakušan je takový uhlazený tatík od tradiční rodiny z Kolína, to chceme.“
V tomto kontextu je výstižné varování, které pronesl jeden aktuální neochotný (stále ještě) pirátský volič: „Snad si Hřib uvědomuje, že Piráti nejsou zpátky na koni, ale v podmínce.“ Je sporné, zda toto varování bude v Pirátské straně vyslyšeno, ale podstatné je, že totéž je relevantní i v případě STAN. Nicméně vzhledem k dlouhodobému postoji jeho vedení a sklonům k přehnanému sebeuspokojení je šance, že by bylo toto varování vzato úvahu, ještě menší. Zde je závěr výše citovaného shrnutí: „Je to geniální marketing a tyhle (2025) volby to voličům ještě nedojde. Ale časem se STAN sám bude i veřejně prezentovat víc a víc progresivně, protože to prostě nevydrží nedělat a bude to víc a víc prosakovat i k normálním lidem až to skončí pádem podobně jako u Pirátů.“
A právě proto bude nad Rakušanovým týmem viset jako Damoklův meč neustálá obava, zda setrvační voliči z menších měst postupně neprohlédnou a nepochopí, že místo těch „bodrých starostů“, kteří kdysi tvořili více konzervativní křídlo kolem „pražské a kavárenské“ TOP 09, už volí někoho úplně jiného.
Letošní volby to, vzhledem k jejich specifikům, asi ještě nebude. Ale do roku 2029 je ještě daleko…
