Článek
Hnutí STAN přirozeně je i tak daleko slabší než hnutí ANO, avšak má svou tajnou zbraň, která stála u jeho vzestupu z nuzných poměrů, a to schopnost opřít se o podporu spojenců tak, že STAN od nich více podpory dostane, než kolik jim poskytne (TOP 09 i Piráti by mohli vyprávět). Cestou k tomu je pochopitelná snaha opozičních stran čelících masivní převaze ANO netřištit síly, ačkoli tak vzniká určitá ironie, jelikož v minulosti toto tříštění sil s oblibou iniciovalo právě hnutí STAN trpící vysokým sebevědomím a neochotou se dělit (viz tento stručný přehled). Aktuálně STAN obhajuje nejvíce mandátů v Senátu, takže propagovaná zásada, že opoziční strany si navzájem nebudou útočit na obhajující senátory, se mu logicky vyplatí nejvíce.
Není podpora jako podpora
STAN již v únoru 2026 deklaroval ústy svého místopředsedy: „Snažíme se najít společného kandidáta ve všech 27 senátních obvodech. Jsme otevření politické domluvě, abychom udrželi většinu v Senátu. Jdeme do toho vstřícně.“, nicméně každá spolupráce má své meze a ta ze strany STAN zvláště. Když porovnáme v podrobném přehledu kandidátů a podpor týmové nasazení ze strany ODS a STAN, tak uvidíme následující: ODS aktivně podpořila obhajující kandidáty STAN v Chebu, Lounech, Příbrami a na Praze 1, přičemž v posledním případě ani fakticky nejde o obhajobu, nýbrž o mandát, který dosud držela senátorka Němcová za ODS. Nadto ODS poskytla STAN nepřímou podporu, tj nepostavila vlastního kandidáta, v Děčíně a Trutnově. Oproti tomu STAN přímo podpořil kandidáty ODS pouze v Přerově, Pelhřimově a na Praze 5.
Zajímavější jsou však případy, kdy místo podpory došlo k přímé konfrontaci. Hned ve třech případech postavilo STAN své vyzyvatele proti obhajujícím senátorům za ODS, přičemž ani v jednom případě to nebylo v Praze, kde by to šlo ještě částečně omlouvat ve smyslu, že „tam vládní strany stejně nemají šanci“. Konkrétně to bylo v Plzni, Zlíně a Brně. V posledním případě pak STAN dokonce nasadila svého úřadujícího senátora za Vyškov. Ten by tam čelil favorizovanému Janu Grolichovi, a proto jej STAN v rámci „solidarity“ mezi opozičními stranami nestáhl, nýbrž nasadil proti méně známému konkurentovi v Brně. Ovšem neméně „starostovské“ je první jmenované místo, kam STAN nasadil mediálně známého generála Řehku. Předseda Rakušan se následně „michalikovsky“ vykrucoval ve smyslu, že Řehka stejně kandidovat chtěl, tak proč by měl STAN podporovat ODS, když může mít vlastní, mediálně známé, želízko v ohni. Inu, o solidaritě se hezky mluví, ale košile je zjevně bližší než kabát.
Oproti tomu ODS oplatila STANu stejnou mincí na Praze 9, i když tam je to spíše symbolické, jelikož dotyčný senátor se jmenuje Smoljak a má podporu od kdekoho včetně Pirátů a LES, a částečně v Kolíně, ačkoli tam aktuální senátor za STAN již mandát neobhajuje a dokonce v komunálních volbách kandiduje proti Rakušanově Změně pro Kolín, z níž pochází i současný kandidát na senátora za STAN, Michael Kašpar. V kontextu fungování STAN je příznačné, že ten je bývalým zástupcem a následným nástupcem Víta Rakušana na tamní radnici, kde letos rovněž hodlá obhájit funkci, a zároveň je i zastupitelem Středočeského kraje a náměstkem hejtmanky tamtéž.
STAN a jeho „značka“
Z výše uvedených „bratrovražedných“ opozičních bojů vyniká zvláště ten v Plzni, protože tam kromě sólistů ze STAN proti stávajícímu senátorovi stojí ještě lokální kandidátka za PRO Plzeň s podporou lidovců a ještě další kandidát za SEN21, což povede k značnému roztříštění nevládních hlasů, zatímco proti nim nastoupí kromě obligátního ANO i společný kandidát SPD a PRO, což vytváří určitou pravděpodobnost na zopakování modelu Kroměříž 2022, kdy současné opoziční strany měly v prvním kole téměř 15 tisíc hlasů, ale jelikož STAN měl opět nutkání sólo hrabat pod sebe, tak kromě ANO postoupila do druhého kola poněkud bizarní a nemálo rusofilní Jana Zwyrtek Hamplová s pouhými 7854 hlasy, jež se následně stala senátorkou. V Plzni však naštěstí kandiduje i KSČM, takže lze doufat, že odčerpá nějaké hlasy ideově spřízněnému „vlasteneckému“ kandidátovi.
Ostatně tato nenasytnost a solitérství, které mimo jiné málem vedly k jeho vypadnutí ze Sněmovny ve volbách 2016, jsou v případě STAN spíše standardem, než výjimkou. Potvrzuje to i model Karlovy Vary 2022, kde STAN udělal primárky, výsledky se celostátnímu vedení nelíbily a zkusilo protlačit stávajícího senátora, který v nich neuspěl. Ale primárkový kandidát si to nenechal líbit, šel do voleb i tak a oba si rozdělili 8 tisíc hlasů skoro přesně napůl. A do druhého kola postoupila kandidátka SPD, jež jich měla cca 4 500, byť té se nepovedlo napodobit kroměřížský kousek a vítězství získalo ANO.
Podobný případ se odehrává letos v České Lípě, kde tamní dvojnásobný senátor za SLK/STAN, překvapivě neuspěl v primárkách, jelikož se proti němu postavil předseda SLK, Martin Půta (stále ještě pravomocně neodsouzený). Původní senátor si to nenechal líbit, vystoupil z hnutí a kandiduje samostatně. A jelikož se tedy zjevně nejedná o mandát s úřadujícím senátorem opozičních stran, tak se do hry se svým kandidátem přidala i ODS. Opakování modelu Kroměříž 2022 zde snad nehrozí, protože kromě ANO již zde kandiduje pouze KSČM, která to do druhého kola patrně nedotáhne.
Kdo s koho a kde:
1. Hradec, Kladno a pokrok
Vnitroopoziční soupeření se pak projevuje i na dalších místech. Zajímavý je Hradec Králové, kde tamní senátor je v klubu Piráti-SEN21, ale sesadit by jej chtěl velmi progresivní kandidát za STAN, jenž si vysloužil podporu TOP 09, Pirátů, Zelených, LES a Volt a kterým není nikdo jiný než Martin Dvořák, poslanec a bývalý náměstek na MZV a ministr pro evropské zaležitosti. Složení podporovatelů jasně ukazuje jeho ideové zaměření, a nejen jeho, nýbrž celého „středově liberálního“ STAN, což sám Dvořák dává dlouhodobě najevo ostentativním exhibováním na twitteru, vyvěšováním duhových vlajek a pohoršováním se nad neschválením Istanbulské úmluvy (viz zde). Navzdory svému progresivnímu signalizování byl v parlamentních volbách sestřelen v Praze z lídrovské pozice až na třetí místo, protože podobně jako u Pirátů i u STAN převládlo kroužkování podle kritérií, jako jsou věk a pohlaví, takže zjevně se pro něj hledá pohodlnější místečko v Senátu, kde by se mohl věnovat potírání tamního reakcionářství. A je to právě ODS, jež to drze sabotuje a postavila zde vlastní kandidátku podporovanou ještě lidovci.
O podobný manévr se pokouší ODS s podporou lidovců i v Kladně proti jednomu z mála pirátských mandátů v Senátu, ale na rozdíl od Hradce zde chybí silný lokální spoiler, takže pirátská senátorka, za níž se sešikovaly TOP 09, STAN, Zelení, LES a Volt, může být v klidu.
2. Láska naplno
SEN21 má však hlavní bojiště na Praze 5, kde své křeslo brání jeho vůdce, senátor Láska. Ten ho dříve vyhrál s podporou Pirátů, ale tu už nemá. Nyní čelí útoku ze dvou směrů – ODS s podporou STAN a lidovců na jedné, a TOP 09 s Piráty a LES na druhé. Láska však hraje tvrdě, postavil kandidátní listinu i do voleb na pražský magistrát, čímž si značně zvýšil finanční limit na kampaň a zároveň tím ohrozil volební zisky právě Pirátů a podobně klimaticky uvědomělého Praha sobě (jehož šéf Jan Čižinský se zároveň zkouší stát senátorem za obvod Praha 1, kam spadá i jeho Praha 7, ale kde proti němu stojí kandidát STAN s širokou koaliční podporou, viz výše). Oba subjekty se následně pokoušely Lásku od toho odradit, ale marně.
3. Mohykáni a nová krev
Dále může být zajímavé sledovat osudy posledních Mohykánů. Jedním z nich je první (a patrně poslední) senátor zvolený za Svobodné v Pelhřimově, a to tehdy, než se z nich stal přívěšek SPD, tedy s podporou ODS. Nyní už tu podporu nemá, takže ho čeká těžký boj. Podobný osud má i poslední předmaláčovský předseda SOCDEM, Michal Šmarda, jenž se po zániku své strany v komunistickém objetí (oslavovaném jako “národně konzervativní revoluce”) pokouší uchytit v Senátu za obvod Žďár nad Sázavou. Z druhé strany tu máme veterána SPD, který dezertoval ke „Stačilo!“ a nyní to zkouší pro změnu v Lounech. Lepší šanci má Šmarda, protože v jeho obvodě překvapivě nekandiduje ANO a nejvýraznějším vládním zástupcem tam je hvězda SPD, Radek Koten.
V neméně složité situaci jsou ambiciózní nováčci, kteří však mohou natropit více škody než užitku. Ukázkou toho je obvod Trutnov, kde jediný opoziční kandidát (samozřejmě za STAN) má proti sobě hned 3 vládní (ANO, SPD a PRO), což tamní první kolo činí spíše méně zajímavým. Naopak více osvěžující je účast Kubova Nového česka. To má jednoho obhajujícího senátora (zvoleného za ODS) ve Strakonicích, kde čelí na jedné straně lidovcům se STAN a TOP 09 a na druhé Svobodným s SPD a Trikolórou. Hnutí má i dalšího kandidáta v Chebu, kde ale má malé šance proti stávajícímu zástupci STAN majícímu širokou koaliční podporu.
Závěr – Přízrak minulosti a vize budoucnosti
Ambiciózní strategie STAN z parlamentních voleb v roce 2025 stojí na zdánlivě nemožném balancování, kdy STAN se prezentuje jako rozumní a neideologičtí starostové z malých měst, pro které TOP 09 byla příliš liberální a kavárenská, a zároveň jako nová progresivní, klimaticky uvědomělá a eurooptimistická síla, jež pomůže vybudovat novou spravedlivou společnost plnou sociální spravedlnosti a harmonie. Úhelnými kameny celé konstrukce jsou tedy myšlenková setrvačnost a povrchní vnímání většinového, o politiku se nezajímajícího, voliče, jejichž pojítkem je propracovaný marketing.
Z výše uvedeného kontextu vyplývá, že tato strategie v aktuálních volbách ještě přinese bohaté ovoce a že taktická skromnost ve vyjádřeních, podle nichž STAN bude považovat za úspěch 15 procent v Praze a 8 obhájených senátních mandátů z 11, je možná až příliš opatrná (i když nízko nastavená laťka pak umožní o to hlasitější oslavu a snáze vytvoří dojem nezastavitelné síly na vzestupu).
Základy tohoto úspěchu však nejsou pevné a zůstává otázkou, zda se STAN povede etablovat se jako hlavní opoziční síla a jako strana „první volby“ dříve, než se její rozpory stanou viditelnými i pro běžného voliče. To však závisí na pokračování stavu, kdy ostatní opoziční strany budou i nadále STANu poskytovat prostor a nahrávat mu svými neumělými pokusy o nápodobu. Navíc snaha prezentovat se progresivně a eurooptimisticky je návyková, má značnou setrvačnost a může fungovat jako šikmá plocha, na níž je těžké zastavit. Existuje tedy reálná šance, že STAN nevydrží nepřitvrzovat v tomto směru, zvláště pak v kontextu voleb do Evropského parlamentu, které jsou v tomto směru velmi svůdné. Ovšem ty budou zrovna krátce před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2029.
Tedy stanistický Ikaros nyní ještě padat nebude, ale jeho touha letět výše a výše k progresivnímu slunci se mu nakonec může stát osudnou.
