Článek
Parlamentní volby roku 2025 jsou dávnou minulostí a nová vláda usilovně pracuje na tom, aby všem „bylo líp“ (a vskutku, podle ekonomických ukazatelů tomu tak bylo ještě dříve, než se stihla ustanovit – viz třeba zde a zde). Všechny atraktivní příběhy byly vyprávěny v oněch bouřlivých podzimních časech. Ten o pádu „Stačilo!“, o částečném pádu SPD, o údajných či skutečných kroužkovacích atentátech ve SPOLU. Ovšem v pozadí za nimi tak trochu zapadly dvě strany, které sice byly v minulé nepopulární vládě, ale zároveň se jim dlouhodobě dařilo předstírat, že jsou tak trochu i v opozici., Využily tak skutečnosti, že největší hněv nespokojených vládních voličů, jakož i hlavní nápor Babišovy marketingové mašiny se snesl na premiérské SPOLU, které se pod tíhou porážky fakticky rozpadlo. S blížícím se výročím loňských voleb si tedy můžeme připomenout ty, kteří jimi propluli relativně úspěšně a od té doby se pokouší expandovat v uvolněném prostoru a optimisticky (přinejmenším ve srovnání s bývalými spojenci ze SPOLU) pohlížejí na nadcházející senátní a obecní volby.
Jsou to „úhlavní přátelé“, Piráti a Starostové, kteří ukazují, jak lze různými způsoby dospět k překvapivě podobným výsledkům. Už jsem psal o dynamickém dění u Pirátů, kteří jsou ze své podstaty více viditelní a více vnímáni jako předvoj „pokrokových“ trendů. Ale v pozadí za nimi se skrývá, už zase, jeden potenciálně více důležitý a zároveň konstantně zakřivený příběh, příběh ambiciózního účastníka letošních senátních i obecních voleb – příběh Starostů.
Kdysi dávno se hnutí STAN nechalo vyvézt z nižších politických pater volebním připojením se k tehdy velice výrazné TOP 09, jež po svém založení legendární dvojicí Kalousek-Schwarzenberg byla velmi viditelná a jedno volební obdobní dokonce držela pozici hlavní pravicové strany. Když však kouzlo TOP 09 začalo slábnout, stejně tak začala slábnout i loajalita Starostů ke společnému projektu. Sice to pro ně představovalo příležitost, jelikož TOP 09 se postupně stahovala do velkých měst a oni tak mohli postupně převzít hlavní roli ve vzájemně výhodné a programově kompatibilní symbióze. To by však vyžadovalo strategické uvažování a trpělivost, čehož se však v kádrech STAN, na rozdíl od přehnaných ambicí a neochoty dělit se o místečka na svých krajských písečcích, silně nedostávalo.
Velké ambice malého STANU
Proto STAN celý projekt opustil a vydal se „budovat vlastní značku“. První příležitost byly krajské volby v roce 2016. Obě strany v nich kandidovaly proti sobě v 11 z 13 krajů. A výsledek? Velké množství propadlých hlasů. Z těchto 22 oddělených voleb v 9 případech nebyla překonána hranice 5 % a v dalších 5 byla překonána pouze těsně, tj. v rozmezí 5-7 %. Nejvýraznějšími pomníky tohoto „taktického mistrovství“ se staly kraje Moravskoslezský (STAN s 4,29 %, TOP 09 s 3,43 %) a Ústecký (STAN s 4,04 %, TOP 09 s 3,91 %).
Tento „strategický majstrštyk“ Starostů, kteří „odhodili přítěž TOP 09“ vyvrcholil v parlamentních volbách roku 2017, kdy se původních společných téměř 12 procent podařilo rozdělit v poměru 5,18 pro STAN a 5,31 pro TOP 09. Tyto výsledky (v součtu 10,49) vedly k zisku pouze 6 a 7 mandátů, což vynikne například ve srovnání s tehdejším výsledkem SPD - 10,64 procent a 22 mandátů. STAN tak proklouzl do Sněmovny s velmi odřenýma ušima a chybělo málo, aby velké propadání hlasů z voleb 2021 mohlo přijít už o čtyři roky dříve a na opačné straně politického spektra. Ilustrativní však je, že zatímco Miroslav Kalousek za tento výsledek obratem rezignoval na předsednickou funkci, stanistický „budovatel značky“ Petr Gazdík v poklidu dovládl až do řádného sjezdu, kde obdržel na rozloučenou potlesk ve stoje a uchoval si v hnutí i nadále významnou pozici.
Hezká slova a krajská praxe
V čele jej však vystřídal Vít Rakušan, jenž deklaroval ochotu poučit se z málem fatálního propadnutí pod pět procent. Jednou z možností byl návrat k předchozí spolupráci s TOP 09, jež vzhledem programové podobnosti a teritoriální synergii představovala dlouhodobě stabilní alternativu. Vedení TOP 09 o to velmi stálo a vyšlo vstříc Starosty deklarovanému požadavku, že už nechtějí být jen „s podporou“. V roce 2018 proběhly obecní volby, kdy hlavním bojištěm byla Praha, kde TOP 09 byla znatelně silnější než STAN. Přesto zde TOP 09 nepřišla s pokusem o „TOP 09 s podporou Starostů“ a naopak obě strany ještě s účastí KDU-ČSL šly do voleb na společné kandidátní listině s neutrálním názvem Spojené síly pro Prahu a získaly rovnocenný výsledek s hlavními opozičními stranami a s celostátně dominujícím ANO. Tato rovnoprávná pozice se, tentokrát již na celostátní úrovni, opakovala v evropských volbách 2019 v rámci subjektu Spojenci pro Evropu, který dosáhl, navzdory tomu, že šlo o narychlo vytvořené jednorázové spojenectví, relativního úspěchu.
Zatímco v pražských i evropských volbách byl přínos TOP 09, vzhledem ke specifické skladbě jejích voličů, rozhodující a tedy STAN za těchto okolností neměl problém přijmout rovnocennou pozici, v roce 2020 přišly na řadu krajské volby, v nichž měl pro změnu výhodnější pozici STAN. A obratem se ukázalo, že za těchto okolností už Starostům rovnocenná spolupráce navrhovaná Topkou nevoní a dělit se nechtějí. To však poněkud neladilo s předchozím voláním po spolupráci. Nicméně předseda Rakušan se alibisticky skryl za nespokojenost krajských kádrů, jejichž mluvčím byl agilní Věslav Michalik. Ten úhořovitě argumentoval ve smyslu, že TOP 09 mimo Prahu „fakticky neexistuje“ a že by spolupráce s ní pro údajně konzervativní stanistické voliče byla většinově nepřijatelná (podrobněji viz tento rozbor na základě přímé komunikace s krajským předsedou Michalikem mapující předvolební vyjednávání STAN ve Středočeském kraji).
Hledání vhodného hostitele
Tyto argumenty zaváněly účelovostí a realita jim také příliš neodpovídala. V předchozích krajských volbách z roku 2016 proti sobě kandidovaly oba subjekty v 11 krajích, přičemž v 7 z nich byl náskok STAN před TOP 09 méně než dvě procenta. V parlamentních z roku 2017 tento méně než dvouprocentní rozdíl existoval dokonce v 11 krajích ze 14 (a ve 4 z nich byla silnější TOP 09). A hlavně namísto údajně příliš liberální TOP 09 předseda Rakušan již před krajskými volbami 2020, navzdory skutečnosti, že značná část STAN neměla námitky proti obnově spolupráce s TOP 09, oznámil spojenectví s Piráty, které bylo promptně otestováno v Olomouckém kraji a mělo být celostátní strategií i pro sněmovní volby v 2021. Zjevně tedy, navzdory vyjádřením představitelů STAN, šlo méně o obavy z liberalismu a spíše o hledání více bonitního hostitele (a Věslav Michalik byl po krajských volbách za úspěšně provedenou akci zvolen v roce 2021 místopředsedou STAN a měl našlápnuto k ministerskému postu).
V důsledku toho pak TOP 09 byla donucena okolnostmi zvolit záložní možnost, kterou byla koalice SPOLU s ODS a KDU-ČSL a za níž byla následně pranýřována kvůli „účelovosti, nepřirozenosti a programové nekompatibilitě“. Ve stínu toho se hladce rozjel projekt Piráti a Starostové, jenž sice nakonec ve volbách, navzdory původnímu optimismu, na první místo nedojel, ale pro STAN byl přesto velmi výnosný. Jeho výsledkem bylo „oškubání“ Pirátů při dělení kořisti v poměru 33 ku 4 a konec tohoto jednostranného spojenectví, po němž se Starostové opět hrdě profilovali jako „silná a samostatná značka“.
Dlouhá anabáze tak dospěla na vrchol a pozici třetího největšího poslaneckého klubu ve Sněmovně. A v roce 2025 bylo nutno najít způsob, jak tuto pozici obhájit a zabránit odvetě svých předchozích hostitelů. Předseda Rakušan dokonce v této souvislosti deklarovat ochotu stát se premiérem (i když sotva mohl zapomenout na osud Ivana Bartoše, jenž se tak prezentoval ještě v první polovině roku 2021) a postavit STAN do rozhodující pozice v budoucí vládě, což vyjádřilo turisticky laděné video obsahující sdělení „Jdeme příliš dlouho po fialové, uděláme to po našem a postavíme se do čela.“ A kromě osvědčeného vymezování se proti vládě přišlo vedení STAN pro tento účel s riskantní a zdánlivě neproveditelnou strategií, jež však přinesla nečekané ovoce a hnutí výrazně proměnila.
