Článek
Jakkoli to může pro mnohé znít poněkud kontroverzně, tyto volby dopadly relativně dobře. Přirozeně to je míněno v rámci reálných možností. Sen o pokračující většině pro dosavadní vládní strany do těchto reálných možností nepatřil, maximálně jen teoreticky. Reálně ve volbách šlo jen o to, jak moc vyhraje ANO a s kým bude moci poskládat vládní většinu (viz zde).
Nejhorší varianta, z mého subjektivního pohledu, ale dost možná i z Babišova, vypadala asi takto: ANO vyhraje, ale s relativně slabým výsledkem, Motoristé se nedostanou, komunisté a SPD se dostanou s dobrými výsledky a tedy budou mít silné pozice pro vyjednávání, zatímco Babiš nebude mít na výběr a bude se muset dohodnout s oběma a nabídnout jim značné ústupky. Aktuální výsledek, tj. silný výsledek ANO, úspěch Motoristů, komunisté se nedostali a SPD se dostala, ale značně oslabena, je proto daleko lepší. Zajímavé je, že tento výsledek byl relativně neočekávaný a průzkumy předpokládaly úspěch komunistů a více procent pro SPD. Jak tedy k tomu došlo?
Skvělý plán zleva
Nutno uznat, že plán komunistů a jejich mentora Zemana nebyl špatný a měl značnou šanci na úspěch. Komunisté si změnili jméno, do čela „nového hnutí“ posadili bývalého zaměstnance Agrofertu, Daniela Sterzika, jenž o sobě tvrdí, že není komunista, nýbrž jen malý zemědělec a levicově orientovaný „konzervativec“ (blíže viz zde). Tento manévr vypadá primitivně a nezdálo by se, že prostá výměna názvu na voliče zabere, ale opak je pravdou a komunisté ze svých sotva tří procent se zvedli. A když jejich oscilování v pásmu pět až sedm procent se začalo nebezpečně blížit těm pěti, tak zasáhl bývalý hradní rezident Zeman, přesvědčil cukající se SOCDEM, která měla tehdy dvě až tři procenta, aby se vrhla do komunistického objetí. A bylo vymalováno a preference se vrátily opět k sedmi procentům a Sterzik mohl vesele básnit o nadcházejícím Stalingradu.
Motoristický obrat
Ale pak se to začalo kazit. Nejdříve Motoristé, byť se zpožděním pochopili, že podpora seniora Klause je do Sněmovny nedostane, jak ukazuje jeho dřívější podpora pro Hlavu vzhůru (která se proslavila svou volební písní ukradenou dvojici Smoljak-Svěrák) a Trikoloru a naopak, že je tento proruský důchodce dostává do pozice, kdy se stávají zaměnitelnými s komunistickým „Stačilo!“. Proto se navzdory Klausově nespokojenosti vymezili proti ruské agresi na Ukrajině a deklarovali, že nebudou ve vládě s komunisty, ani takovou vládu nebudou podporovat z opozice.
Do té doby se potáceli kolem pěti procent, protože díky zastydlému klausismu byli přijatelní primárně pro voliče, kteří zároveň zvažovali SPD či „Stačilo!“, a ti celkem logicky raději než k motoristickému kováříčkovi mířili ke komunistickému či „vlasteneckému“ kováři. Poté však, co Motoristé vystoupili ze stínu, otevřela se jim možnost (jako jediné z opozičních stran) překonat zdánlivě neprostupnou hranici mezi oběma hlavními voličskými bloky a zalovit alespoň trochu mezi zklamanými vládními voliči, zejména pak těmi od ODS. Tímto způsobem se Motoristům podařilo odlepit se od pěti procent. To přirozeně mohlo být pro komunisty a SPD nemilé, jelikož by tím přišli o bonus z eventuálního propadnutí motoristických hlasů, ale nebyl to pro ně fatální problém. Hlavní úder přišel od ANO.
Nastupuje šéf
Andrej Babiš se zjevně poučil ze svého neúspěchu v roce 2021, kdy se nechal unést a ve volební kampani nechtěně vysál hned tři své potenciální koaliční partnery (SOCDEM, KSČM, Přísaha a Motoristé) a zbyla mu jen SPD, s níž navíc na většinu nedosáhl. Tentokrát si byl vědom, že jeho potenciální koaliční nevěsty, Hodná (Motoristé), Zlá („Stačilo!“) a Ošklivá (SPD), sice nejsou dokonalé, ale že je bude potřebovat. Tak na ně neútočil, naopak je chválil, povzbuzoval a podporoval jejich růst skrze spojení komunistů se SOCDEM a (neúspěšně) Motoristů opět s Přísahou.
Ovšem Babišův altruismus není neomezený a má své pevné hranice, zatímco jeho nezkrotný narcismus mu nedovoluje, aby někde jen „hrál druhé housle“. O tom by mohl vyprávět například „stínový premiér“ Karel Havlíček. Proto se Babiš pro volebně „přestěhoval“ z Ústeckého kraje do Moravskoslezského. Tento kraj dlouhodobě volí výrazně levicově, a tak si zde vládce hnutí ANO zjevně hodlal pojistit svůj osobní rekordní výsledek, aby jej nikdo z jeho politických zaměstnanců ani vzdáleně nezastínil. Číselně to dává smysl, i když pocitově to vypadá zvláštně. Vyvolává to totiž otázku, zda voliči z Ostravy a dalších měst tohoto specifického kraje na severu Moravy opravdu potřebují, aby jejich hlavním zástupcem byl de facto Pražák Babiš (z Průhonic u Prahy). Ačkoli možná to s tamním odporem k Pražákům není až tak žhavé, jak se říká…
A-tým v akci
Na první pohled tento manévr vypadá vcelku nevinně, jelikož je naprosto logické snažit se co nejlépe pokrýt ty největší a tedy volebně nejvýnosnější kraje, kde pět procent opravdu fakticky garantuje zisk mandátu (jak se přesvědčila třeba aktuálně SPD s výsledkem 5,2 procenta za pouhých 33 tisíc hlasů v Praze), zatímco v těch malých (jako Karlovarský či Liberecký) nemusí stačit ani deset procent. A kolik existuje opravdu známých politiků ANO kromě pana majitele? Málo. Ještě tak Karel Havlíček, ale ten měl za úkol v Praze předstírat, že je umírněný liberál. A pak už jen „zralá žena z Tiktoku“, Alena Schillerová, pokrývající jižní Moravu. Středočeský kraj, bývalá bašta STAN, tak dostal „jen“ Roberta Plagu. Ten sice nepatří do elitní triády, ale jako bývalý ministr školství byl posílen nepřesvědčivým výkonem ministra školství současného (Mikuláš Bek za STAN).
Možná by bylo férovější nasadit největší eso (Babiše) do nějakého náročnějšího kraje podle logiky, že v levicovém Moravskoslezském by za ANO dokázal vyhrát fakticky kdokoli. Na druhou stranu však může být efektivnější (zejména při hře na jistotu) nasadit nejlepšího těžaře na to nejvýnosnější ložisko. A tato možnost zjevně převládla.
Logika těžby
Ložiska levicových voličů v Moravskoslezském kraji jsou opravdu bohatá. Proto také právě zde vykvetla „rudá růže“ Konečná. A proto Lubomír Zaorálek se po úspěšném prodeji SOCDEM komunistům tvářil tak spokojeně. Dostal sice jen místo dvojky na kandidátní listině, ale tento kraj je dost velký na to, aby při překonání pěti procent nabídl alespoň dva mandáty. To jeho obchodní partnerka Jana Maláčová dopadla hůře. Sice dostala pozici jedničky, ale musela se spokojit s více nehostinným lovištěm v Praze.
Ze stejných důvodů se v Ostravě chystal těžit i Jindřich Rajchl (loni v dresu „PRO Jindřicha Rajchla“, nyní draftován v týmu SPD). Ten se dokonce pokoušel drze krást hlasy komunistům tím, že zpochybňoval jejich schopnost dostat se do Sněmovny a vyzýval voliče, aby své hlasy dali na tu „větší hromadu“. Sice se nakonec ukázalo, že ta hromada SPD nebyla zase tak velká, ale svou roli to mohlo sehrát.
Právo velké hromady
Nicméně zásadní úder levicové harmonii zasadil právě Andrej Babiš. A nejen tím, že se usadil v moravskoslezském těžebním revíru. Zjevně také došel k názoru, že lepší, než být slabý a tančit se třemi partnerkami, je být silný a tančit se dvěma. Takže ta nejproblémovější musí z kola ven. Proto Babiš oznámil, že s komunisty by raději nevládl (a zůstává otázkou, do jaké míry šlo z jeho strany o dravou improvizaci, anebo či o delší dobu plánovanou akci). Tím naznačil těm voličům, kterým jde více o rozdávačku na dluh než o podporu pro Rusko, aby své hlasy dali na jeho „větší hromadu“. A ta hromada byla opravdu velká, protože levicovou bonanzu, na kterou si dělali zuby Rajchl i Konečná se Zaorálkem úplně vybrakoval. ANO získalo v Moravskoslezském kraji 43,4 procent, zatímco „Stačilo!“ jen 5,5 procent. Navíc mělo toto rozhodnutí efekt i v ostatních krajích, a tak celostátní výsledky byly 34,5 procent pro ANO a 4,3 procenta pro „Stačilo!“. Proto jsme mohli sledovat, jak Kateřina Konečná s pláčem na krajíčku oznamuje, že skrze ANO bude vládnout „pravice s lidskou tváří“. A jak Sterzik u svých fanoušků žebrá o peníze na uhlí.
Podobně jako v závěru proslulého westernu Hodný, zlý a ošklivý i tentokrát ten zlý byl střelen a skončil v díře, ten hodný odjíždí do dáli, zatímco ten ošklivý sotva přežil a se závistí to pozoruje.
Závěrečná poznámka finanční:
Daniel Sterzik přirozeně netrpí hmotnou nouzí, i když odhlédneme od jeho miliardářského kamaráda ze Slovenska, který mu platil dovolenou v tropech. Za dluhy z volební kampaně ručí svými nemovitostmi KSČM, zatímco hnutí „Stačilo!“ je psané na Sterzika, takže on bude rozhodovat, kam půjdou i peníze za získané hlasy. Ale jistě, proč by trochu nepodojil své věřící, když je ten „zemědělec“.
