Článek
Ze strany některých zastánců budování „sjednocené konzervativní fronty“, kterým nevadí pojmová inflace a kteří jsou ochotni z taktických důvodů podporovat rozdávání nálepky „konzervatismu“ rozličným subjektům, přirozeně mohou zaznít výhrady proti označování účastníků Konzervativního kempu za komunisty. Tato akce je marketingově prezentována jako „velké setkání českých konzervativců a dalších přátel svobody“, a proto přirozeně nepůsobí dobře, když nikoli mezi řadovými účastníky, ale dokonce mezi přednášejícími se objevují špičky hnutí „Stačilo!“.
Komunisté v novém kabátě
Loni to byl bývalý Pirát, Ondřej Dostál, a letos dokonce sám šéf hnutí, Daniel Sterzik, jenž se označuje za soukromého „zemědělce“, což marketingově prodával na svém blogu pod autorským jménem Vidlák. Uvozovky v tomto případě jsou zcela na místě, protože pan Vidlák již nějakou dobu neopečovává zemědělské plodiny a užitková zvířata, nýbrž přešel na dojení EU (částečný úvazek) a svých čtenářů z blogu (plný úvazek). Inu, uspěl tam, kde nešika Láďa Vrabel pohořel. A brzy už bude dojit i národní erár.
Základním argumentem stoupenců „národního konzervatismu“ je skutečnost, že Daniel Sterzik o sobě říká, že není komunista. To bývá prezentováno jako důkaz, že jím vedené „Stačilo!“ není komunistické. Ovšem komunisté jsou zdaleka nejsilnějším subjektem v rámci této marketingové značky, zatímco další členové koalice (zde a zde) jsou prázdné skořápky s voličskou podporou blížící se nule, k nimž se aktuálně přidaly trosky ze zoufalé SODCEM. Reálně však komunisté, momentálně mimoparlamentní, ale stále bohatí nemovitostmi získanými v rámci své předchozí existence coby dominantní státostrany, „Stačilo!“ z podstatné části financují. A tomu odpovídají i deklarované cíle, byť samozřejmě adekvátně zabarvené, aby to vypadalo lépe – něco jako ve filmu Obecná škola: „Jsme proti zavádění kolchozů a proti jakýmkoli formám násilného združstěvňování. Komunisté jsou pro zdravý rozvoj řemesel, živnosti a maloobchodu.“(vzor zde).
A se starými nápady
Přirozeně to neznamená, že se historie bude zcela opakovat. Dokonce i komunisté jsou schopni určitého vývoje, zejména pokud z toho pro ně plyne prospěch a alternativou je úpadek do bezvýznamnosti. V praxi to tedy znamená, že revoluce, znárodňování a další komunistické klasiky nebudou na pořadu dne. Tedy světovou revoluci proletariátu v jejich programu přirozeně nenajdeme. Přesto však „hnutí“ plně souzní s dlouhodobými prioritami KSČM ve vnitřní politice a nepostrádá ani tradiční podlézavost vůči Rusku, čemuž odpovídá i aktivita jeho předsedy (viz zde).
Podpůrný tým ANO zleva i zprava
Na místo toho komunisté (pod maskováním „Stačilo!“) fakticky představují něco jako „béčkový tým“ pro hnutí ANO. Jeho úkolem je ulovit ty voliče, kteří objektivně tíhnou k levicovému programu ANO, ale zároveň touží „bojovat proti systému“ a Andrej Babiš je pro ně málo „revoluční“. Reálně to je však pouze vějička, jak ukazuje agrobyznysové propojení „Stačilo!“ i Daniela Sterzika osobně s jistým slovenským miliardářem, jenž pana „zemědělce“ průběžně dotuje. Skutečnost je taková, že majitel ANO (taktéž miliardář), poučen ze svého přehnaně vysávacího postupu ve volbách 2021, si tímto způsobem pěstuje budoucího koaličního partnera. Tomu rovněž nasvědčuje jeho úspěšná snaha skrze lobbování bývalého prezidenta (a ruského rezidenta) Zemana prosadit posílení „Stačilo!“ pohlcením zbytkové SOCDEM.
Podobně to má Babiš pokryté i z druhé strany prostřednictvím Motoristů (taktéž účastníků Konzervativního kempu a happeningových partnerů Sterzika). Tento „céčkový tým“ má za úkol ulovit ty voliče, kteří si dají říct ke spolupráci s ANO, ale zároveň mají vnitřní potřebu se prezentovat jako „pravicoví“. I zde se snaží pan majitel svým budoucím partnerům pomoci v přelezení pětiprocentní laťky, chválí je, kudy chodí, ale jeho snahy o jejich opětovné připuštění k Přísaze narazily na odpor dříve odkopnutého expartnera Šlachty. Vše navíc z pohledu pana majitele zkomplikovala čerstvá snaha Motoristů odlišit se od „Stačilo!“ i SPD a pokusit se ulovit i některé voliče vládního tábora deklarací, že nevstoupí a nepodpoří žádnou vládu s účastí komunistů.
Babišova hra
To pro budoucího premiéra vytváří zajímavé zdroje obav. V jednom případě hrozí, že ani s jedním z partnerů nesloží většinu a bude se muset domluvit s více ambiciózní SPD, jež se sice také dá koupit, ale přeci jen představuje ve větší míře „neřízenou střelu“, respektive zásobník čtyř takových „střel“ rozdílného kalibru. To může být ještě zhoršeno, pokud se ani jeden z podpůrných týmů ANO nedostane do Sněmovny a SPD tak bude v monopolní pozici umožňující mu prodávat svou podporu za vyšší cenu.
V opačném případě by se mohlo (byť s nižší mírou pravděpodobnosti) stát, že se oba podpůrné týmy dostanou do Sněmovny, ale jen těsně, takže většinu bude možné získat pouze s účastí obou zároveň. To by vytvořilo pikantní situaci, kdy by se při podpoře vlády (či přímo v ní) měli sejít komunisté a „jediná opravdová pravice“ (jež to aktuálně odmítá). Vypadalo by to zvláštně, ale marketingové oddělení ANO by jistě dokázalo zdůvodnit, proč je to něco naprosto jiného a samozřejmě mnohem lepšího než „nepřirozené“ SPOLU, které je samozřejmě „podvod na voliče“ (blíže viz zde).
V tomto marketingovém počinu může pomoci například úspěšný únos pojmu „konzervatismus“ (blíže viz zde), který se může stát užitečnou zástěrkou a společným jmenovatelem. V návaznosti na jeho kreativní využití ve volební kampani se můžeme dozvědět, že od komunistů, přes ANO až po Motoristy jsou všichni „národně konzervativní“, takže jejich koalice je vlastně zcela přirozená a žádoucí. A celé se to prodá voličům jako „konzervativní revoluce“.
Inu, má to Andrej hezky rozehrané.
