Článek
S Ondřejem Neffem (Astonem) sdílím rozčarování ze společné kandidátky SPOLU do evropských voleb. Popsal to v komentáři Spolu bude spolu. Jsem toho názoru, že varianta společné kandidátky pro všechny tři členy SPOLU není pro evropské volby optimální.
Čtenáři mající sloní paměť si možná vzpomenou, že v předchozích letech, konkrétně v roce 2020, jsem tu opakovaně podporoval variantu spojování menších stran do předvolebních koalic. V té době šlo zejména o TOP 09 a STAN. Spojení těchto dvou subjektů se stalo tématem mých článků proto, že právě v jejich případě byla větší šance na dlouhodobou udržitelnost tohoto projektu na základě názorové a hodnotové shody, tj. že se nebude jednat o nějakou jednorázovou a zjevně účelovou akci před volbami. Nicméně k tomuto spojení nedošlo, a to zejména díky odporu STAN. Zatímco TOP 09 tomu byla nakloněna a chtěla navázat na předchozí spolupráci, STAN to více či méně otevřeně odmítal a toto odmítání vycházelo z vysokých ambicí a z partikulárních zájmů středních a vyšších kádrů STAN, jakož i z jejich přehnaného sebevědomí. K výraznější spolupráci tedy, navzdory mementu parlamentních voleb v roce 2017, nedošlo ani v krajských volbách 2020.
Kdy má spolupráce smysl…
Ovšem představa udržitelnosti případné spolupráce TOP 09 a STAN zjevně nebyla tak úplně mylná, protože alternativy se ukázaly být málo životaschopnými. Příkladem toho byl projekt Lidovci a starostové, jenž navzdory velmi dojímavému, skautsky laděnému videu tehdejších předsedů Gazdíka a Bělobrádka ztroskotal na vzájemné nedůvěře. Následoval projekt Pirátostan, jenž opět byl velmi vehementně prosazován vedením obou stran, avšak velmi brzy po volbách došlo v důsledku legendárního „kroužkovacího masakru roku 2021“, kdy Piráti jen těsně unikli osudu Slavníkovců z roku 995 (z nichž tehdy přežili pouze tři), k výraznému a potlačovanými emocemi nabitému rozchodu, jenž fakticky vyloučil budoucí opakování tohoto projektu (blíže k ambicím STAN v letech 2019 a 2020 a k negativním důsledkům jaké měly viz zde a zde).
Jelikož spolupráce se STAN se ukázala být slepou uličkou, tak pro TOP 09 a i pro KDU-ČSL se stala druhou nejlepší možností jejich společná kandidátka. Vzhledem k jejich větším názorovým rozdílům (oproti ideově nevyhraněnému STAN) byla zásadní role ODS jako faktického „pojítka“, kdy TOP 09 zaujala pozici společensky liberálního křídla a KDU-ČSL pozici křídla společensky konzervativního a ekonomicky středového. Výsledkem byl subjekt SPOLU, jenž zvítězil v klíčových parlamentních volbách v roce 2021 (známých pod mobilizačním sloganem hnutí ANO – „Poslední šance zvolit Andreje Babiše“).
Zde je fér si přiznat, že tato spojovací operace, navzdory vnitřním sporům, navzdory problémům s ideovou čistotou a navzdory nutností uzavírat neatraktivní a nepříjemné kompromisy, byla zásadním faktorem, jenž způsobil, že po volbách v roce 2021 v České republice již nevládne premiér Babiš. Jakkoli je plně legitimní aktuální vládu kritizovat za její zjevnou neefektivitu či neúspěchy, ať již komunikační nebo reálné, stále je vcelku snadné si představit, jak by v právě uplynulých dvou letech od minulých parlamentních voleb vypadala vláda Andreje Babiše a jak by si tato vláda počínala obtížných výzvách, například v souvislosti s válkou na Ukrajině. Vzpomeňme na účelovou skepsi vůči pomoci ukrajinským uprchlíkům, na návrhy na „řešení“ inflace směřující k přídělovému systému a vzpomeňme si na Babišovy „mírové“ snahy a deklarace během prezidentské kampaně, v rámci nichž přímo deklaroval své zpochybnění vzájemné vojenské pomoci mezi členy NATO.
… a kdy ne
Vznik SPOLU tedy byl jednoznačně pozitivním faktorem, neboť zabránil pravděpodobnému propadu hlasů pro TOP 09 nebo KDU-ČSL. Nicméně v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu je situace odlišná. Zatímco ve vnitřní politice a ve vnitropolitických otázkách jsou třecí plochy mezi jednotlivými členy SPOLU relativně omezené, v rovině evropské politiky a vztahu k EU jsou názorové rozdíly podstatně výraznější.
Proto mi dává smysl, aby jednotlivé subjekty koalice SPOLU ve volbách do Evropského parlamentu kandidovaly odděleně, buď na třech oddělených kandidátních listinách, anebo samostatně TOP 09 a společně ODS s lidovci, mezi nimiž jsou názorové rozdíly v tomto směru o něco menší. Navíc, ačkoli TOP 09 se v preferencích pohybuje kolem osudové hranice pěti procent, tak v případě voleb do Evropského parlamentu historicky TOP 09 mívá lepší výsledky, protože tento typ voleb je velmi motivující pro kmenové voliče této strany a zároveň v těchto volbách obvykle bývá nižší celková volební účast, což snižuje v jejím případě riziko nepřekonání pěti procent. Zároveň lze konstatovat, že i případný, byť nepravděpodobný neúspěch TOP 09 v evropských volbách by nebyl, vzhledem k jejich podpoře pro Zelený úděl a jiné sporné politiky EU, nutně negativní.
Jenže vedení SPOLU se rozhodlo „hrát na jistotu“ a vyhnout se riziku, že členové SPOLU budou stát ve volbách proti sobě a vzájemně se proti sobě vymezovat (což je činnost bezpochyby lákavá i snadná a hlavně je obtížné s ní přestat). Z toho vyplývá, že za prioritu nejsou považovány nadcházející evropské volby, nýbrž až parlamentní volby v roce 2025, ve kterých bude udržení SPOLU naprosto zásadní, neboť lze reálně očekávat velký nápor ANO nabuzeného pobytem v opozici. A pokud by v té době zároveň propadla část hlasů nebabišovského tábora (TOP 09, KDU-ČSL), tak by mohly nastat opravdu „zajímavé časy“.
Současné vedení ODS dost možná chápe, že samostatně by do Evropského parlamentu mohli získat více mandátů, ale také, že pokud by k tomu došlo, mohlo by to posílit vnitrostranické odpůrce SPOLU v ODS (a dost možná i podobné jedince v mezi topkaři a lidovci, kteří už zapomněli, kam vedlo jejich dřívější „budování samostatné značky“). Ti by pak tento dosažený výsledek využili jako argument proti pokračování SPOLU v roce 2025. To by z jejich strany byla přirozeně demagogie, neboť volby do Evropského parlamentu a do Poslanecké sněmovny se liší jak účastí a složením voličstva, tak i svými dopady. (Zjednodušeně a subjektivně řečeno – pokud někde mají sedět zástupci SPD, anoisté a komunisté, tak ať sedí raději v EP než v PS.)
Proto respektuji tuto obavu, byť ji osobně považuji za přehnanou a domnívám se, že i při nespolečných seznamech kandidátů do Evropského parlamentu by v roce 2024 byla ještě příležitost opětovně utužit spolupráci v krajských volbách.
Co s tím dělat?
Odpověď na tuto otázku je stejná, jako rada, kterou dal před minulými volbami Aston své manželce, když váhala nad svým záměrem volit Pirátostan: „Tož króžkuj, ženo!“
ODS má podle průzkumů dlouhodobě větší podporu než TOP 09 a KDU-ČSL dohromady, tudíž by neměla ztrácet odvahu, zda její kandidáti mohou uspět i v rámci konkurenčního vnitro-SPOLU kroužkovacího souboje. Jistě, uznávám, že lidovci jsou v této disciplíně tradičně silní, ale zrovna v tomto případě by to vadilo spíše méně, jelikož u nich má být v čele Tomáš Zdechovský, jehož opětovné proniknutí do EP by vzhledem k jeho názorům na Zelený úděl a na migraci bylo spíše pozitivní. Oproti tomu TOP 09 má podstatně menší členskou základnu i méně pevné voličské jádro a navíc její eurofilní voliči budou čelit silnému vábení od Nerudostanu, potažmo od Pirátů, tudíž Luděk Niedermayer má podstatně menší šanci stát se „skokanem roku“.
A co nedělat!
Stejně tak je evidentní, co nedělat – trucovitě naplnit Astonovu obavu a jít volit Babiše, což je vskutku „konzervativní“ volba dotačního čerpače a bruselského přikyvovače, anebo nevolit vůbec a tím přenechat pole v lepším případě lidovcům a v horším pak podstatně exotičtějším uskupením. Je nutno nezapomínat, že nižší účast ve volbách do EP dává šanci i subjektům, které by si ve volbách do Sněmovny neškrtly – kdysi takto uspěli Svobodní a v současnosti může uspět i nějaká kombinace SOCDEM, komunistů, Zelených, Budoucnosti, Idealistů atd. Obojí by byla zbabělost a z hlediska deklaratorně pravicových voličů by to byla i podivná nechuť ke svobodné soutěži.
Jakkoli s aktuálním rozhodnutím vedení SPOLU osobně nesouhlasím, oceňuji snahu o dlouhodobé uvažování a ochotu ke kompromisu. Jejím konkrétním příkladem bylo vyřazení „paleoklausovce“ Zahradila, jenž bohužel mívá nutkání vydávat se za konzervativce, zatímco levicoví liberálové a „probuzení“ progresivci s chutí předstírají, že mu to věří, aby si mohli dopřát svou „denní dávku mravního pohoršení“. Proto doufám, že navzdory emotivním výkřikům na sociálních sítích se nenaplní dětinská varianta ve stylu „Jsem volič SPOLU, ale nebudu je volit, protože je tam Niedermayer/je tam Vondra/je tam Zdechovský.“ Mezi sympatizanty Pirátů a STAN jsou tyto výkřiky sledovány s radostným tetelením se nad šancí zvýšit počet svých zástupců v Evropském parlamentu a opravdu nerozumím, co je pravicového či konzervativního na udržení či dokonce početním posílení týmu „Kolaja – Gregorová – Peksa“ (viz proslulá návštěva ruské ambasády).
