Článek
Dnešním dnem zřejmě skončila politická kariéra Tomia Okamury, stálice protestní a antisystémové scény. Lidé zřejmě pochopili, že za 12 let od Okamurova vstupu do Poslanecké sněmovny nebyla žádná z jeho partají ani jednou součástí vlády a neprosadila ze svého programu zhola nic. Oznámení široké národovecké koalice s Trikolorou, Svobodnými a stranou PRO Jindřicha Rajchla nebylo Okamurou realizováno z pozice síly, ale jako reakce na tristní výsledky v eurovolbách a padající preference SPD.
Právě Okamurovi partneři nyní lídra SPD potrápí nejvíce. Jak praví známé pořekadlo, krysy opouštějí potápějící se loď jako první a jinak tomu nebude ani po přelomovém fiasku SPD v letošních volbách.
Okamura nemá co nabídnout. Babiš není blázen, aby se nevyzpytatelným SPD nechal vydírat
Prvně je třeba si říct, že SPD přestalo existovat momentem oznámení volebních výsledků. Okamurova partaj získá méně mandátů než v minulých volbách, ale navíc je třeba počítat i s lídry menších partnerů nepřiznané koalice, kteří tento nízký počet mandátů ještě více nabourají a z originální SPD nezbývá zhola nic. Lídři v Praze a dalších pěti krajích vytvoří nesourodý mix poslanců, jejichž vlastní zájmy převáží nad zájmy potápějící se Okamurovy strany. Jindřich Rajchl nebo Zuzana Majerová rozhodně nebudou loajálními, natož věrnými partnery svému chlebodárci, ale ani potenciálnímu koaličnímu partnerovi v podobě Andreje Babiše, jehož vládu chce lídr SPD podpořit nebo se stát i její součástí. Druhá možnost ale vzala za své a politický matador Babiš rozhodně raději upřednostní komplikované povolební vyjednávání s dalšími partajemi, než aby podporu svého kabinetu stavěl na nesourodém chaosu.
Vzájemná nevraživost mezi Okamurou a Babišem je navíc dlouhodobě zřejmá a lídr hnutí ANO si raději počká gradující vnitřní rozkol uvnitř Okamurovy SPD a může v budoucnu svůj poslanecký klub obohatit o ty, kteří SPD opustí ať už z ideových, nebo také ze sobeckých důvodů. Lídři Svobodných, Libor Vondráček a Markéta Šichtařová, mohou po volebním propadáku raději přilnout k silnému ANO, než pokračovat po boku Okamury. Síla poslaneckého klubu SPD je tak pouze imaginární a ve skutečnosti jsou poslanci rozdělení již dnes a Okamura nemá nic, co by Babišovi mohl nabídnout.
Okamurův konec, Fialova příležitost
Andrej Babiš zná vnitřní situaci SPD velmi dobře. Náklonnost mezi lídrem hnutí ANO a Radimem Fialou, místopředsedou strany, může stranu rozetnout vedví a oddělit umírněnější poslance od těch radikálních. Fiala má před sebou nelehkou volbu, při započtení mandátů Motoristů sobě, kteří by byli pro Babiše nejvhodnějším partnerem, může místopředseda SPD spojit síly například se Svobodnými a Babiše otevřeně podpořit, čímž by došlo k poskládání potřebné většiny poslanců. Tento krok ale zkázu SPD dokoná a z partaje se stane pouhý Babišův vehikl pro udržení moci. Radim Fiala je ale známý pragmatik. Volba mezi čtyřmi pohodlnými roky a místy v dozorčích radách podniků nebo jmenování do štědře placených funkcí, například ve výborech a předsednictí sněmovny, je lákavější nabídkou než loajalita k Okamurovi, který politicky padl.
Motoristé sobě a umírněné zbytky SPD pod vedením Radima Fialy jsou pro Babiše dostatečně slabými, ale zároveň předvídatelnými partnery. Lze ale důvodně spekulovat, že Babiš může podmínit koalici nebo toleranci menšinové vlády odchodem Okamury z pozice předsedy SPD nebo jeho vytěsněním. Žádná z výše uvedených variant není pro současného lídra SPD příjemná, pro výrazně umírněnějšího Radima Fialu jde ale o možný kariérní postup.
Selhání SPD a Stačilo! vytvořilo extrémistické vakuum. Vyplní je Rajchl, Ševčík a další političtí nováčci?
Kombinace národovců a komunistů v podobě hnutí Stačilo! selhala ještě více než SPD a Kateřina Konečná skoro až s brekem voličům poděkovala za účast a Daniel Stezik, předseda hnutí, nabídl svou funkci k dispozici. Konečná by ale voličům měla spíše poděkovat. Návrat do Bruselu nabízí lepší finanční benefity než tuzemská Poslanecká sněmovna a šéfka komunistů tak odchází za lepším. Extrémisté ale nezmizí, ba naopak. Volební porážka SPD a Stačilo! nevykoření nálady protivládních voličů a neumenší množinu těch, kteří by bažili po návratu ke starým pořádkům nebo po změně směřování republiky. Některá osobnost jistě vycítí příležitost a po zklamaných a ještě více naštvaných voličích sáhne a osloví je.
Nejextrémnější rétoriku v kampani vedli kromě Daniela Sterzika zejména Jindřich Rajchl, Miroslav Ševčík a Jaroslav Foldyna, ale poslední jmenovaný nedisponuje dostatečnou politickou obratností k tomu, aby zvládl novou partaj řídit, natož pak zorganizovat. Na pádu SPD vydělali nejvíce právě menší partneři Okamury, kteří jsou ale taktéž ideově a lidsky rozdělení. Pokud bych měl jmenovat jednoho zvoleného poslance, který má kapacitu extrémistické vakuum vzniklé volebními fiasky Stačilo! a SPD uchopit, je jím dozajista Jindřich Rajchl. Inteligentní, nebezpečný a rétoricky schopný předseda strany PRO - ze které po odchodu předních členů taktéž téměř nic nezbylo - je nejpravděpodobnějším kandidátem na nového lídra českého „hnutí odporu“. Jak ukazuje příklad slovenské extrémistické Republiky, radikálové nezmizí, jen se přesouvají napříč partajemi podle toho, kdo je zrovna osloví. Stačilo! a SPD sice mohou zmizet z politické scény, rozhodně je ale některá známá či nová partaj okamžitě nahradí.
Tomio Okamura letošní volby drtivě prohrál lidsky i politicky. Sjednocená národovecká partaj se prokázala jako pouhá iluze a radikalizace rétoriky naopak přetáhla umírněné voliče k ANO Andreje Babiše. Je ale až obdivuhodné, jak Tomio Okamura zvládal bezmála 13 let voličům předkládat iluzorní a nesplnitelné sliby, zatímco nikdy neprosadil jediný bod svého programu a i navzdory tomu SPD stabilně ve volbách získávala mandáty v Poslanecké sněmovně, Evropském parlamentu, krajích i obcích.
Tomu je ale po letošních volbách zřejmě konec. SPD jako hnutí přestalo po letošních volbách existovat a Okamurova sázka na směsici nesourodých a radikálních kandidátů končí historickou porážkou lídra SPD i její ideologie. Nelze ale vyloučit, že se nám v blízké budoucnosti bude po často bizarním a neautentickém Okamurovi stýskat, protože přijde někdo schopnější, uvěřitelnější a daleko nebezpečnější.
