Článek
V předchozích textech jsme si připomněli, že ve Švédsku vládne netypická vláda, jež vznikla po prolomení tamní „protipožární zdi“ v roce 2022 a jež je v médiích manipulativně představována jako odstrašující příklad spolupráce s „nesprávnými“ stranami v souvislosti například s volbami ve Francii a v Německu. Scestnost tohoto srovnání vynikne již při letmém pohledu do textu, kde jsme si představili výsledky jejího vládnutí, jakož i situaci jejího hlavního vyzyvatele. Vláda se opírá o zlepšení ekonomické situace a solidní výsledky v oblasti migrace a bezpečnosti, což však nemusí stačit proti tradičně velmi silné levici, jež přirozeně nabízí více všemožných benefitů.
Netradiční vláda a pestré koalice
Vládní tábor tvoří premiérská Umírněná strana (něco jako ODS u nás), Liberálové (podobní TOP 09), Křesťanští demokraté (jako KDU-ČSL, ale bez progresivních experimentů a s předsedkyní, která i v tamní převážně propalestinské atmosféře má odvahu požadovat přesun ambasády do Jeruzaléma) a Švédští demokraté. Poslední jmenovaná strana nemá v české politice přímý ekvivalent a určitě jím není (navzdory mediálnímu zjednodušování) SPD, protože v případě Švédských demokratů se jedná o politickou stranu a nikoli o byznys model pro svého předsedu. Proto také Jimmie Åkesson ze strany vyloučil extrémisty a dovedl ji k pozici nejsilnější strany vládního tábora, zatímco Tomio Okamura se ve své „firmě“ obklopoval hrstkou bizarních kývalů, jejichž jedinou kvalifikací byla loajalita, a následně musel s prosíkem postoupit podíly ve svém podniku dalším partnerům podobného ražení, aby se zachránil před pádem do bezvýznamnosti (blíže viz zde). Na straně opozice je Sociální demokracie (něco jako ČSSD v době své slávy či ANO, ale bez Agrofertu a dotací a naopak s ochotou nevykašlat se na obranu), Strana středu (něco jako STAN, včetně jeho příklonu progresivním směrem), Zelení (jako jejich český jmenovec, včetně antipatie k NATO) a Levice (kříženec Pirátů a KSČM).
Průzkumy dlouhodobě favorizují opoziční tábor. Prakticky všechny jejich výsledky letošní i loňské potvrzují jeho převahu, a to v rozsahu od 4 do 11 procent. Nicméně za poslední měsíc se rozdíl poněkud snížil do rozmezí od 2,5 do 8 procent, k čemuž patrně přispívají i nedávno odhalené kauzy, které potvrdily nejen značné sympatie Levice k islamismu a palestinskému terorismu, ale dokonce i personální propojení a konkrétní kroky v tomto směru (viz výše citovaný předchozí text). Podle agregovaného průzkumu jsou preference následující: Umírnění 17%, Švédští demokraté 20%, Křesťanští demokraté 6%, Liberálové 4% versus Sociální demokracie 28%, Strana středu 8%, Levice 8%, Zelení 6%.
Liberálové jako slabý článek
Slabinou vládního tábora je však strana Liberálové, která se v minulosti nejvíce z vládní koalice vymezovala proti spolupráci se Švédskými demokraty, což vedlo uvnitř strany v posledních letech k názorovým střetům a přesunu voličů částečně ke Křesťanským demokratům a částečně k (opoziční) Straně středu. Lze v tom spatřovat i určitou podobnost s neschopností současného vedení TOP 09, které napřelo své úsilí k tomu, aby svou stranu změnilo v progresivně-moralizující bezvýznamný přívěšek. V důsledku toho se Liberálové propadli v preferencích pod čtyřprocentní volební klauzuli a hrozí jim, že se ocitnou mimo parlament. Tedy přetrvávající kus „protipožární zdi“, která tak dlouho držela pravicové strany mimo vládu (viz seznam premiérů a v něm například 40 nepřetržitých let vlády Sociální demokracie) může navzdory dosaženým úspěchům jejich vládu opět ukončit.
Noví zájemci o vládu
Speciální náboj dodává volebnímu klání jeho posun na vyšší úroveň. Švédští demokraté, kteří si udrželi svou pozici nejsilnější vládní (byť ne premiérské) strany, se již nechtějí spokojit pouze s nepřímou podporou vlády a deklarují zájem převzít přímou vládní odpovědnost. To zvyšuje tlak na kolísající Liberály a poskytuje opozici větší možnosti mobilizovat se proti vládě. Na druhé straně i Levice by chtěla se účastnit vlády přímo, což dosud Sociální demokracie vzhledem ke své historické dominanci neměla zapotřebí, ale v současnosti je situace již odlišná. Levice je z pohledu Sociální demokracie problematická nejen kvůli svým progresivně-islamistickým tendencím, ale zároveň její silně levicové recepty v ekonomické politice představují problém i pro jinak flexibilní Stranu středu, což nevěští nic dobrého pro případné skládání koalice.
Trumfem pro opoziční strany jsou však muslimští voliči. Těch je překvapivě mnoho, 600-700 tisíc, což je významná skupina v zemi, která má celkem 10,5 milionu obyvatel. Takto vysoký počet voličů souvisí s prakticky nijak nepodmíněným udělováním švédského občanství nelegálním migrantům v letech 2014 – 2020 (viz úvodem citovaný text). Nepřekvapivě cca 85 procent z tohoto voličského bloku volí levicové strany - Sociální demokracii (63 % oproti 28% u všech voličům), Levici (18 % oproti 8% celkově) a Stranu zelených (4,9 % oproti 8% celkově).
Možné varianty po volbách
Přes značné obtíže na konci předvolební kampaně nejpravděpodobnější variantou povolebního vývoje se zdá být pokus Sociální demokracie o vytvoření jednobarevného menšinového kabinetu. Taková vláda by se mohla opírat o podporu Strany středu, Strany zelených a Levice, anebo eventuálně Křesťanských demokratů. Předsedkyně Křesťanských demokratů však uvedla, že by podporu středo-levicové vládě zvažovala pouze po předčasných volbách a že jde do stávajících voleb s jasnou vizí vítězství pravice. Druhý nejpravděpodobnější scénář představuje vznik menšinového koaličního kabinetu Sociální demokracie s přímou účastí Strany zelených, Strany středu a s tichou podporou Levice. Třetí a nejméně pravděpodobný scénář představuje vznik středopravicové menšinové vlády Umírněných, Švédských demokratů (otázka v jaké pozici) a Křesťanských demokratů a eventuálně Liberálů, s možnou podporou Strany středu.
Uvidíme, jak to dopadne. Možná úrodu sklidí ti, co zaseli. Ale voliči nebývají spravedliví, takže spíše můžeme čekat, že se po volbách dočteme o „odmítnutí fašismu“, což bude v praxi znamenat větší nadšení pro boj s klimatem, menši pro podporu Ukrajiny, větší odsuzování Izraele a menší striktnost vůči migraci a jejím důsledkům. Útěchou nám muže být skutečnost, že Švédsko není Německo a že „protipožární zeď“ se jen tak znovu nepostaví.
