Článek
Jiří Sobota přináší v článku Americká vzpoura (Respekt č. 24/2020) zajímavé informace k současným americkým nepokojům a pokouší se i o vyvážený přístup. V klíčové fázi se bohužel autor uchyluje k selektivnímu výběru faktů, aby odpovídaly zvolenému jednostrannému narativu.
Autor píše, že „američtí policisté usmrtí každým rokem tisíc Američanů“. Správně při tom zmiňuje, že v mnoha případech je to v sebeobraně či při pronásledování, a též připomíná skutečnost, že v USA je držení palných zbraní mnohem častější než v Evropě. Z výše uvedeného vyplývá, že tedy případy odporu proti zadržení, sebeobrany a pronásledování atd. jsou v amerických podmínkách podstatně náročnější než třeba v českých. Autor v této souvislosti správně připomíná i vysoký počet amerických policistů zabitých ve službě. Později však navazuje: „V kontrastu se zhruba tisícovkou policií zastřelených Američanů stojí skutečnost, že za pochybení bývá ročně obviněno okolo stovky příslušníků policejních sborů a většina navíc stejně vyvázne bez úhony.“ Z textu není zřejmé, zda ona stovka obvinění se týká pouze uvedené tisícovky zastřelených či jiných případů.
Do očí bijící nepoměr?
Z logiky věci předpokládejme, že první varianta je platná. Nicméně bez bližšího kontextu uvedené srovnání stále nepřináší žádnou objektivní informaci kromě vágně postaveného porovnání 100 versus 1000 spolu s názorem autora, že navzdory výše uvedeným skutečnostem je střelba ze strany policie v principu špatná a měla by být v co největší míře potírána, přičemž „důkazem“ zlepšení by, bez ohledu na ostatní skutečnosti, mělo být splnění arbitrárně stanovené vyšší kvóty odsouzených policistů. Tento popis působí v lepším případě jako nazírání na uvedený americký problém „evropskou optikou“ doplněnou snahou o řešení sociálním inženýrstvím, v horším pak jako účelové použití z kontextu vytržených údajů ve snaze pomocí zdánlivě objektivních důkazů zvýšit váhu předem zvoleného a subjektivně preferovaného pohledu na věc.
Odpovědí je v tomto ohledu další část textu, kde autor používá statistické údaje a píše: „Když se ale počet mrtvých přepočítá na etnické poměry společnosti, vynikne do očí bijící nepoměr. Z každého milionu bílých Američanů jich ročně kulkou policie zahyne 12, zatímco v případě Afroameričanů to vychází na 30 z každého milionu. Policisté také míří podstatně častěji na americké Hispánce, těch ročně kulkou policisty zemře 23 z milionu.“ Tímto izolovaně vybraným vyjádřením autor poměrně explicitně deklaruje, že američtí policisté mají sklony zabíjet více černochy a Hispánce než bělochy. Z daného kontextu pak vyplývá a sám autor to dále v textu potvrzuje, že hlavní příčinou tohoto nepoměru je prý převládající rasismus na straně policistů, přičemž autor pomíjí skutečnost, že v řadách policie slouží i „nebílí“ Američané, a to v počtech relativně odpovídajících demografickému složení obyvatelstva, tj. mohou tvořit i většinu (například v okrscích Los Angeles v 2013 bylo 35 procent bílých policistů a 65 procent Hispánců, Afroameričanů a Asiatů).
Jak to tedy je?
K autorem uvedeným číslům by při snaze o objektivitu bylo vhodné doplnit následující údaje. Podle Wikipedie byl v roce 2017 celkový počet obyvatel USA 325,7 milionů, podle tamtéž citovaného censu z toho vychází přibližný počet bílých nehispánských Američanů 200 milionů (61,5 %), hispánských Američanů 57 milionů (17,6 %) a Afroameričanů 40 milionů (12,3 %).
Podle tvrzení autora tedy americká policie zabije ročně 2400 (12×200) bílých nehispánských Američanů, 1311 (23×57) a 1200 (30×40) Afroameričanů. I při nezahrnutí usmrcených z ostatních etnických skupin tato čísla naprosto neodpovídají autorem správně uváděnému počtu přibližně jeden tisíc ročně (například celkem 1002 případů v roce 2019). Je smutné, že tento do očí bijící nepoměr zcela devalvuje jedinou empiricky se tvářící část článku, na které autor staví svou další interpretaci událostí.
K příčině tohoto zásadního rozporu se může objektivně vyjádřit pouze sám autor. Nicméně považuji za zajímavé, že autorem chybně uvedená čísla pro jednotlivé etnické kategorie výrazně odpovídají číslům uváděných v oblíbené databázi Washington Post, kde je uvedeno ve třech výše zmíněných kategoriích: 2476 případů ze 197 milionů (tj. uvedeno jako 13 na milion), 902 z 39 (sic!) milionů (tj. uvedeno jako 23 na milion) a v případě Afroameričanů 1298 z 42 milionů (tj. uvedeno jako 31 na milion). V této souvislosti je zajímavým detailem uvedení relativně nízkého celkového počtu Hispánců v rámci obyvatel USA, což je patrně zapříčiněno obtížnou a kolísající definicí této kategorie obyvatelstva, která se částečně prolíná s kategorií bílých Američanů a v menší míře možná i s kategorií Afroameričanů. Z výše uvedeného lze tedy oprávněně předpokládat, že autor přejal údaje za období od 1. 1. 2015 dále a prezentoval je jako údaje za jeden rok.
Manipulace?
Vzhledem k dlouholeté tradici a deklarované integritě časopisu Respekt a profesionalitě jeho pisatelů se mi nechce věřit, že by se jednalo o úmyslnou manipulaci takto primitivním způsobem, nicméně ze stejných důvodů je pro mě obtížně přijatelné i vysvětlení, že se jedná o autorem i ostatními členy redakce nepostřehnutou chybu.
Autorem prezentované statistické údaje, tj. počet osob zabitých policií ročně podle etnických kategorií, je možné srovnat s narrativem článku. Podle autorem samým použité databáze Washington Post bylo v roce 2019 americkou policií zabito 1002 osob, z toho 404 bílých, 250 černých a 163 hispánských, 41 ostatních, 144 neznámého původu (názvy jednotlivých kategorií přejaty doslova z uvedené databáze). To je 40,3 procent, 25 procent, a 16,3 procent, což je v nepoměru v procentuálním zastoupením v počtu obyvatel, 61,5 %, 12,3 % resp. 17,6 %. (Údaj o Hispáncích je nutno brát s rezervou vzhledem k rozporům v definici této kategorie mezi censem citovaným ve Wikipedii a databází Washington Post).
Druhá strana mince
Tento nepoměr mezi bílými Američany a Afroameričany zdánlivě podporuje autorovu tezi. Nicméně jeho objektivní posouzení vyžaduje znalost kontextu, ze kterého tato čísla vychází. Zajímavé jsou v tomto směru počty zatčení. V roce 2018 činili Afroameričané 33,7 % zatčených za závažné napadení („aggravated assault“), 54,2 % zatčených za loupež a 53,3 % zatčených za vraždu. Podobná čísla lze dohledat i pro předchozí roky na webových stránkách amerického ministerstva spravedlnosti.
Kromě těchto celostátních údajů jsou k dispozici i lokální údaje. V této souvislosti jsou zvláště zajímavé údaje z velkých měst, v nichž dochází k výrazně více zločinům než ve zbytku státu (například v roce 2014 došlo k 54 % vražd v pouhých 2 % policejních okrsků). V případě Minneapolis v letech 2009-2014 Afroameričané představovali 69 % zatčených v případech vraždy, loupeže, znásilnění a závažného napadení. Policejní souhrnná zpráva z New York City za rok 2019 uvádí zatčené pro jednotlivé zločiny rozdělené podle etnické příslušnosti. Konkrétně uvádí následující hodnoty pro Afroameričany, bílé Američany a Hispánce: vražda a zabití – 58 %, 3,3 % a 35,3 %; loupež 59,4 %, 5,2 % a 32,2 %; použití střelné zbraně (v originále „shooting incident“, míněno použití palné zbraně pachatelem vedoucí ke smrti či zranění oběti) 71,6 %, 2,7 % a 24,1 %. V této souvislosti lze doplnit, že podíl těchto etnických skupin v obyvatelstvu New York City činí podle údajů z roku 2018: Afroameričané a ostatní černoši 24,3 %, běloši 42,7 % a Hispánci 29,1 %.
Autor správně zmiňuje, že ve službě je zabito přibližně 170 policistů ročně, konkrétně v letech 2010–2018 se toto číslo pohybuje v rozmezí 127 až 185 mrtvých. Bohužel autor tento údaj dále nerozvádí ani nezasazuje do kontextu. V této souvislosti poskytuje cenné informace webová stránka FBI, která mimo jiné eviduje počty a etnickou příslušnost pachatelů podílejících se na těchto incidentech. V letech 2010 – 2019 se podíl Afroameričanů mezi těmito pachateli pohyboval v rozmezí 49–72 %, v posledních 4 (tj. za prezidentství Donalda Trumpa) pak v rozmezí 57–59 %.
Trochu jiný nepoměr
Lze tedy shrnout, že autor staví svůj článek a v něm deklarované rozhořčení na nepoměru, kdy Afroameričané představují 12,3 % obyvatelstva, ale v roce 2019 zároveň 25 % osob zabitých policií (v letech 2015–2019 se podle databáze Washington Post tento podíl pohybuje v rozmezí 22,9–26 %). Nicméně současně autor vůbec nezmiňuje nepoměr, kdy Afroameričané představují 12,3 % obyvatelstva, ale 33,7 % zatčených za závažné napadení, 54,2 % zatčených za loupež, 53,3 % zatčených za vraždu a 57,1 % pachatelů vražd policistů.
Pokud výše uvedené procentuální nepoměry zabití policií či trestné činnosti v zájmu snazšího srovnání přepočteme na 1 % obyvatelstva v rámci dané etnické skupiny, vychází následující výsledky: V případě údajů z předchozího odstavce, kdy na základě dostupných dat jsou srovnáváni pouze na jedné straně Afroameričané a na druhé bílí Američané společně s Hispánci a ostatními etnickými skupinami, vychází pro případ zabití policií tedy 2,84krát vyšší pravděpodobnost na straně Afroameričanů. Pro případy páchání závažného napadení, loupeží a vražd je na straně Afroameričanů pravděpodobnost vyšší 3,5krát, 8krát a 7,8krát. V případě zabíjení policistů je ze strany Afroameričanů tato pravděpodobnost vyšší 8,9krát.
Tento nepoměr je zvláště výrazný, vezmeme-li v úvahu, že v tomto srovnání jsou bílí Američané řazeni v jedné kategorii společně s Hispánci, ačkoli mezi nimi existuje značný rozdíl v míře kriminality. Tento rozdíl potvrzují například výše zmíněné údaje o zatčeních z New York City, kde jsou údaje pro Hispánce a pro bílé Američany vedeny odděleně. Na 1 % obyvatelstva je tedy u Hispánců v případech vražd a zabití podíl vyšší než u bílých Američanů 15,7krát, loupeže 9,1krát a střelby („shooting incident“, viz výše) 13,1krát. U Afroameričanů ve srovnání s bílými Američany jsou výsledky srovnání následující: vraždy a zabití 30,9krát, loupeže 20,1krát a střelba („shooting incident“) 46,6krát.
Při vzájemném srovnání těchto nepoměrů, kterým autor zjevně nechtěl čtenáře „zatěžovat“, se naopak nabízí otázka, zda není procentuální podíl Afroameričanů zabitých policí spíše nečekaně nízký. To by ovšem naznačovalo za daných okolností nadprůměrnou neochotu policistů použít proti Afroameričanům smrtící sílu, což však ukazuje výrazný rozpor mezi empirickými údaji a prezentovaným narrativem článku.
editační poznámka:
V zájmu přehlednosti byl text rozdělen na dvě poloviny. Druhá část k Respektem prezentovanému tvrzení o údajném „systémovém rasismu“ přidává kontext oblíbených progresivních protiargumentů snažících se vysvětlit rozpor plynoucí ze statistik zločinnosti a doplňuje ještě jednu feministickou analogii.
