Článek
Po zahajovací sekvenci, která spočívala z Trumpovy strany ve vytrvalém přísunu lákavých příslibů do Moskvy a hrozeb do Kyjeva přišel čas sklidit první „ovoce“ tohoto diplomatického úsilí. Kdo si však na něm pochutnal?
Příměří je tu, ale pro koho?
Výsledkem Trumpova úsilí bylo ono pompézně ohlašované třicetidenní příměří už v polovině března. Celou tu slávu však od začátku zkalily podivné rozdíly v tom, co o příměří říkal Trump a co Putin. První jmenovaný ohlásil vzájemné zastavení útoků na „energetiku a infrastrukturu“, což by z ruské strany vylučovalo prakticky veškeré bombardování nevojenských cílů na Ukrajině, jelikož i takové oblíbené cíle jako domy, nemocnice, supermarkety, parkoviště, dětská hřiště atd. patří do kategorie „infrastruktura“.
Něco takového by ale zjevně zásadně narušilo ruskou touhu po „spravedlivém trestání“ a „vychovávání mladších bratrů“ (blíže k podrobnostem tohoto v ruské společnosti pevně zakořeněného fetiše viz zde), takže Putin po vzoru chytré horákyně Trumpovo vyjádření lehce modifikoval a ohlásil zastavení útoků na „energetickou infrastrukturu“, což je podstatně výhodnější pro Rusko. Nadále to ruskému bombardování přenechává široký výběr civilních cílů a pouze to vylučuje útoky na ukrajinské elektrárny a jejich příslušenství, což není zase tak velký ústupek, jelikož zima a topná sezóna už v březnu končí. Naopak ale příměří mohlo ulevit Rusku, pro které jsou ukrajinské útoky cílené specificky na jeho energetickou infrastrukturu, rafinérie atd. značně nepříjemné, jelikož jsou prováděny v rozsáhlém prostoru, který se ruské protivzdušné obraně nedaří pokrýt, což zkouší maskovat ony časté zprávy ve stylu: „Všechny drony se nám podařilo sestřelit, ale jejich úlomky způsobily drobný požár (který jen čirou náhodu hořel několik dní.“ (podrobněji viz zde a zde)
Kromě toho se příměří mělo týkat už pouze bojů na moři, což je zvláštní, protože toto je válečná fronta, kde Ukrajina v uplynulém roce zaznamenala největší úspěchy, ačkoli prakticky nemá žádné válečné námořnictvo. V důsledku toho byly ruské lodě, které ještě v roce 2022 se ostentativně chystaly na výsadek u Oděsy, většinově vyhnány ze Sevastopolu a nyní jsou zalezlé v přístavech na východě Černého moře a k ukrajinskému pobřeží se nepřibližují. (podrobněji viz zde.) Naopak pro Ukrajinu má příměří na moři malý význam. Ukázkou toho je stav ukrajinského námořního exportu. Ten původně spoléhal na Black Sea Grain Initiative (tzv. Grain Deal) z července 2022, díky kterému jej ruské námořnictvo mělo nechávat na pokoji. Rusko v červenci 2023, po vícero výhružných etudách, od dohody dramaticky odstoupilo, ale nedokázalo z toho získat očekávané výhody a naopak objem ukrajinského námořního exportu, navzdory ruským snahám o jeho narušování, se od té doby zvýšil (podrobněji viz příslušná část zde).
Putinovo fackování Trumpa
Zatím tedy výsledky Trumpovy vyjednávací ofenzívy byly spíše chabé a není překvapivé, že z březnových „kompromisů“ bylo nadšeno pouze Rusko (viz třeba tato zpráva z Moskvy) To však Putinovi nezabránilo toto příměří průběžně porušovat, takže vůbec nevstoupilo v platnost. Putin si Trumpovo podlézání nepřekvapivě vyložil jako slabost (blíže o postoji Putina k Trumpově návrhu viz zde) a navzdory jednoznačné výhodnosti navržených podmínek pro Rusko chtěl další výhody, samozřejmě jako závdavek předem a bez jakékoli protihodnoty ze své strany, a to změkčení sankcí (ano, těch, které „vůbec nefungují a Rusko díky nim jen vzkvétá“).
Putin tedy vůči Trumpovi zaujal arogantní postoj ve stylu „Musíte se více snažit, pane správče.“, a hodlal mu jasně ukázat, kdo je tu šéf. Proto se rozhodl dát najevo Trumpovi svou dominanci. Sice předmětem dohodnutého příměří mělo být zastavení útoků na „infrastrukturu“, ať už jakoukoli, avšak tento proces byl z Trumpovy strany provázen ostentativním rozněžňováním se nad civilními obětmi a tím byl zdůvodňován jeho tlak udělat příměří co nejrychleji. A s tím související jednosměrné podlézání Rusku bylo prezentováno jako součást snahy zabránit úmrtím nevinných civilistů (přičemž bylo samozřejmě vynecháno, že naprostá většina těchto obětí umírá v palbě ruských zbraní na Ukrajině a nikoli naopak).
Nicméně vzápětí se Rusům 4. dubna 2025 povedla další „trefa“ na Kryvyj Rih (neboli Krivoj Rog s obyvatelstvem cca ze čtvrtiny ruskojazyčným) s výsledným „skóre“ 19 mrtvých, včetně 9 dětí (viz třeba zde a zde). Toto není nic nového a stejně jako v předchozích případech můžeme spekulovat, zda šlo z ruské strany o záměr „ukázat sílu a zastrašit změkčilého protivníka“ (v duchu klasické ruské tradice pocházející od Zlaté hordy, viz příslušná část zde) či o prostou lhostejnost k civilním obětem ve smyslu: „Nemíříme sice přímo na dětské hřiště, ale prdneme do města na základě nějaká vágní zprávy, že se tam v okolí mají sejít banderovci a vojáci NATO, starou raketu, která má přesnost v řádu stovek metrů, a buď se trefíme, nebo ne, stejně řekneme, že ano, a civilisté kolem mají smůlu, protože stejně nás nemají rádi, tj. to jsou nacisté.“ Každopádně, ať už to byl záměr či lhostejnost, to byla větší „trefa“ než obvykle (jen v tomto městě to bylo od roku 2022 cca 16 podobných případů – viz přehled), a proto byla tato události i netypicky zmíněna v ruských médiích. Samozřejmě to bylo podáno v podobě klasické sebechvály jako: „Rusové jsou tak skvělí a mají tak něžnou duši, že když zabijí ukrajinské děti, tak je jim to i líto.“ Ovšem nevypadalo to hezky v kontextu právě uzavřeného Trumpova „humanitárního“ příměří.
Standardním ruským postupem ve velkém množství podobných případů v minulosti bylo celou situaci „vymlčet“, tj. tvářit se, že se nic neobvyklého nestalo, případně v kombinaci s krátkým prohlášením, že vše proběhlo „podle plánu“, pak počkat na opadnutí mediální pozornosti a pak případně akci opakovat. Ovšem tentokrát to bylo jiné a relativně brzy poté, 14. dubna 2025, proběhla další „trefa“, tentokrát ve městě Sumy (36 mrtvých, 119 zraněných – tj. nejvyšší „skóre“ od října 2023, kdy ruský Iskander vypálený na pohřební shromáždění „zlikvidoval nacistů“ rovnou 59, zatímco v dubnu 2022 další „přesně cílený“ úder na nádraží během evakuace civilistů v Kramatorsku má na kontě 63 mrtvých a 150 zraněných). Zejména je zvláštní, že to proběhlo tak brzy znovu a během Trumpova „krásného“ příměří. Tím se Putin zjevně pokusil dát Trumpovi nepřímo najevo, co si o jeho příměří myslí a kdo z nich má mít ve vyjednávání hlavní slovo (viz příslušná část zde, zejména 05:00-10:00).
Samozřejmě to vše je „zdůvodňováno“ tím, že útok ze 14. dubna byl údajně cílený na jakési předávání medailí v objektu, na který Rusové prý mířili a který tak úplně přesně nezasáhli. A zasáhli mimo jiné kolem jedoucí trolejbus, což jim přirozeně nebránilo opakovat standardní hlášku, že šlo „chirurgicky přesný útok na vojenský cíl“. I kdyby to byla pravda, argument je to poněkud bizarní, protože pouhá přítomnost vojáků ve městě, zejména pokud neprovádějí bojovou činnost, sotva opravňuje „volnou ruku“ v palbě na ono město, zvláště pak s „ruskou přesností“ a během „krásného“ příměří.
A co udělal Trump? Ten Trump, jenž má údajně tak křehké ego, že je potřeba s ním jednat „v rukavičkách“, neustále mu dávkovat lichotky a hlavně mu v ničem neodporovat? Ten Trump, který je prý mistrem vyjednávání, nenechá se zastrašit, dovede si získat respekt a nebojí se tvrdě zasáhnout? Naštval se, ukázal Putinovi, že si na něj nemůže dovolovat, přitlačil na něj v otázce sankcí (čímž už do té doby čtyřikrát vyhrožoval) nebo možné podpory Ukrajině? Nic z toho. Pouze si na sociální síti postěžoval, jak je z této situace frustrovaný a smutný, a to bylo všechno. Následně se pokusil „trefu“ v Sumách bagatelizovat ve smyslu, že tedy šlo ze strany Ruska o nějaký omyl a nezáměrný útok (výstižné Trumpova postoje viz zde). Poté mu však Putin vrazil další facku, když se vyjádřil, že útok byl cílený a záměrný (viz třeba zde).
A co dál?
Trumpovo slavné příměří neslavně vypršelo v půlce dubna po deklarovaných třiceti dnech a poté, co ho prakticky nikdo nedodržoval, a poté, co Trump dostal od Putina „výchovně naplácáno“, aby se více snažil. Tak nějak se znovu a znovu ukázalo, že dávat Rusům předem vše, co si zamanou, a tím se zbavovat možných trumfů při vyjednávání, není úplně nejlepší cesta, jak je přimět ke spolupráci. A pokud by se Putin obával, že fackování Trumpa a ostentativní kašlání na jeho návrhy, by mohlo vést k tvrdé odvetě, tak by to přirozeně nedělal. Nicméně Trump zjevně zvolil postup ve stylu: „Budeme Putinovi lichotit a předem mu dáme, co chce, on bude okouzlen a bude nám to chtít oplatit.“ Ale kdo ví. Možná to vůbec nebylo tak naivní, jak to vypadá. Možná to to je jen součást rafinovaného a nepředvídatelného plánu.
A opravdu. Trump se nenechal rozhodit a na konci dubna vytáhl těžký kalibr…
