Článek
Byli jsme tehdy na prodlouženém výletu v Krkonoších, do zdejšího hotelu jsme se vraceli opakovaně. Dceři Mie byly tři roky a vlastně sem jezdila odmala. Měli jsem to tu moc rádi - hlavně proto, že tu dělali báječné snídaně. Jenže tu poslední nám narušila jedna zvídavá babička.
Dcera je prý roztomilá, říkala paní
Úplně náhodou jsem si všimla, že si Miu fotí na telefon. Nechtěla jsem hned vyskočit jako čertík z krabičky, tak jsem se nejdřív slušně zeptala, zda si opravdu fotí mé dítě. Nadšeně přitakala, že ano, že je holčička roztomilá, a jak krásně papá. Prý si jí moc oblíbili.
Ten rozhovor mi byl nepříjemný, ale poděkovala jsem a požádala, aby fotografii smazala. Řekla jsem, že si nepřeju, aby kdokoliv fotil mé dítě nebo ho dával na internet. „Já žádný internety nemám, milá dámo, a můžu si fotit, co chci,“ vyštěkla po mně najednou. „To můžete, ale ne mé dítě, smažte to, prosím,“ zopakovala jsem svou prosbu. „Vy mi nebudete říkat, co mám dělat!“ začala na mě křičet, a to už se do toho vložil otec Mii Adam.
Hádka na celou restauraci
Chvíli paní opakoval, že tu fotku musí smazat, protože my jsme rodiče, paní si ale trvala pořád na svém. Už přišel i personál restaurace, všichni koukali. Bylo to neskutečně nepříjemné. Nakonec Adam usoudil, ať to nechám být. Jenže já už jsem z principu nechtěla odejít. Jak mám dceru ochránit, když to vzdám?
Nakonec se nestalo vůbec nic. Paní fotku nesmazala, já jsem podle ní hysterka, protože co by kdo s těmi fotkami někde dělal, a dokonce se mi smála, že se těší, až se potkáme v bazénu, protože tam si pár fotek udělá také. Mně se z toho udělalo tak zle, že jsem nás do hodiny sbalila a odjeli jsme domů, ačkoliv jsme měli hotel zaplacený. Dodnes vlastně nechápu, co se té paní honilo v hlavě a bojím se, že se situace bude někdy opakovat.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Karolínou N.
