Článek
Žena rodila ve 41. týdnů těhotenství, dítě nepřežilo. Od soudu odešla matka i dula s podmínkou. Šlo dokonce o prvorodičku, a vzhledem k císařskému řezu nerespektovala zdravotní doporučení lékařů. Ale neměla by si tohle žena dovolit až ve chvíli, kdy takovým rozhodnutím ohrožuje jen svůj život? Proč je v poslední době o domácích porodech slyšet čím dál více?
Můj první porod byl otřesný zážitek
Rozumím tomu, že je to pro spoustu lidí kontroverzní názor, ale skutečně jsme natolik pošetilí, že si stěžujeme na kvalitní zdravotní péči, kterou nám naše nemocnice umožňují?
Rozumím ženě, která se rozhodne, že péče u porodu nemusí být podle jejích představ. Ze svého prvního porodu jsem se dlouho vzpamatovávala, byl to naprosto otřesný zážitek, nepříjemné sestry, ztracené dítě, stesk, pláč… Ale pořád tam byl ten lékař, který ve chvíli, kdy mi docházely síly, věděl, co dělat, aby dítě přežilo. A za to jsem vděčná, ačkoliv se tam děly věci, které bych si klidně odpustila.
Celebrity domácí porody propagují
Problém je, že domácí porod je jakýsi nový druh lifestylu. Mluví o něm stále více celebrit, které v něm vidí nadpozemský zážitek a novou dimenzi spojení s miminkem. Omlouvám se, ale já s vámi tak nesouhlasím a rozčiluje mě, že se od vás nějaká žena může inspirovat k tomu, aby vědomě ohrozila své dítě ve víře, že si zajistí fajn zážitek.
Doma rodila například Aneta Krejčíková, Lejla Abbasová, Pamela Anderson, Cindy Crawford nebo Kristýna Leichtová. Já vím, že se tu vyrojí komentáře, že v minulosti to bylo naprosto normální a žena ví nejlépe, co má dělat. Ale vážně? Já u prvního porodu nastupující porod skoro nepoznala. Pak se z toho stal porod překotný, který byl šílený kolotoč. Svému tělu jsem mohla věřit jak jsem chtěla, ale jediné, co jsem si přála, byla v tu chvíli záchrana dítěte. Neumím si představit, že ho ohrozím tím, že si budu dokazovat své ženství doma v bazénku.
Jistě mi také někdo napíše, že v zahraničí je to naprosto normální. Někde třeba legální. A já tomu rozumím, ale proč vědomě nevyužíváme moderní doby, která se nám nabízí? To je ta otázka. Když mám k dispozici víc, než podle svého mínění potřebuju, není to naopak výhoda - a ne důvod bojovat se systémem? Vždyť v takové chvíli už nejde jen o mě…
