Článek
Dříve i teď jsme se vždy snažili svou práci dělat co nejlépe, to se nezměnilo. Občas je ale těžké stíhat tu „moderní dobu“. Řeknu to tak, jak to je.
Dříve ženy porodní plán neměly
Když se mi sejde v jeden den či noc deset porodů a každá maminka si přinese plnou A4 porodních přání, zorientovat se je těžké. Některá chce vyšetřit novorozence na těle matky, některé je to jedno. Další chce podávat vitamín K na lžičku, jiná zase trvá na aromaterapii, napářce nebo odmítá klystýr.
Je toho mnoho, co dnes ženy určují nebo preferují. Dřív si každá přála jen porodit nebo to přežít. A já tleskám tomu, že doba jde dopředu. Víte, co je ale pro mě těžké?
Mnoho přání, málo hlav
Pro nás, porodní asistentky, je někdy zkrátka šílené pamatovat si, která rodička má jaké přání. Snažíme se vše splnit do posledního detailu, ale pokud se nám něco nepovede, na něco se dostatečně nezeptáme nebo nesplníme, hned se to na internetu hemží stížnostmi, výkřiky o tom, že nejsme nemocnice, která podporuje respektující porod.
Přitom to není pravda, ale některá přání rodiček jsou tak rozličná, že snadno zapomenete, jakou preferovanou polohu má v porodním plánu uvedenou. Tím spíš, když v poslední době porodní doporučíte jinou, protože jste přesvědčení, že právě tahle pomůže.
Za každou chybu tvrdý bič
Dnes existuje tolik skupin, které jsou připraveny vám okamžitě pomoci se žalobou nebo stížností, abychom dostali co proto, když nejsme stoprocentní. A my se ze všech sil snažíme být, protože nejsme nepřátelé pacientů. Jenže ten tlak okolí je tak obrovský, že člověk se už dopředu bojí, že nějakou chybu udělá.
Chodím do práce už kolikrát se strachem, co se zase může dít… Jako by nemocnice teď neustále bojovali s pacienty a snažili se jim jen ublížit. Přitom to vůbec není pravda.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Věrou J.
