Článek
Nepřijde mi, že bych nakupovala něco extra. Naopak. Snažím se koukat po slevách, začala jsem teď v Praze jezdit například do Sapy. Tam mi přijde, že člověk může pořídit něco za dobrou korunu. Nemáme se špatně, nepočítám u pokladny, jestli mám na zaplacení. Ale vždy, když padne konec měsíce, sahám po kreditních kartách. Mám jich hned několik, protože jsme často brali něco na splátky. A tak vám rovnou otevřou i účet, kde máte určitou částku k čerpání.
Maso máme od tchyně
Nejdřív jsem to nepotřebovala, ale časem jsem si rychle zvykla, že mám kam sáhnout. Byla to má rezerva. Jenže v poslední době to prostě nejde. Kolikrát mám na účtu týden před výplatou 200 Kč. Máme malou čtyřletou dceru, a ta potřebuje kvalitní jídlo, ovoce, zeleninu.
Tchyně nám sice dává maso, protože žijí na statku a mají dost. Ale co ten zbytek? Píšu, že to máme na jídlo, ale pochopitelně z toho platím i drogérii. Prací gely, prášek, aviváž. To všechno něco stojí. Přítel se často rozčiluje, že moc utrácím, protože mi posílá k mé výplatě navíc 10 tisíc korun, abych měla dost. Těch 22 tisíc mám dohromady i s tím, co pošle. Občas ale říká, že zbytečně utrácím a dávat mi nic nebude. A já vím, že pokud bych pro nás pro všechny měla vyjít jen se 12 tisíci, tak nemám zkrátka šanci.
Jak to dělají druzí?
Je mi naprosto jasné, že někteří mají na měsíc daleko méně. Ale sakra, jak to dělají? Já to opravdu nechápu, protože jsem v poslední době naprosto zoufalá. Chtěla bych něco ušetřit, chtěli bychom vlastní bydlení. Věčně se hádáme kvůli penězům, a to podle mého máme dost.
Toužím přijít na způsob, jak žít trochu skromněji, jak někde ušetřit. Ale už jsem zoufalá. Nevím jak. Mám pocit, že jestli to takhle půjde dál, tak snad brzy půjdeme od sebe, protože nákladů jen přibývá…
