Článek
Jednou z výsad české povahy je neustálé stěžování, že nás zaměstnavatel špatně platí. Už jste si toho také všimli? Úmyslně píšu zaměstnavatel, protože podnikatelé obvykle vědí, že si za svůj neúspěch mohou sami a mají zkrátka smůlu. Zaměstnanec ne, ten zodpovědnost za svůj výdělek hravě svede na zaměstnavatele. Nahrabe si miliony a mně nic nedá!
Prostor pro změnu? Ten tu zatím není
Zároveň si ale stěžujeme, že živnostníci i produkty zdražují. Jaký paradox! Pokud chci, aby zaměstnanci vydělávali více, musí společnost generovat větší zisk. A ten získá tím, že obvykle zdraží nabízené služby nebo výrobky. Případně ji k tomu vede zdražení vstupních surovin. Za to ale už nejsme ochotni platit. Tak jak tu chceme něco změnit?
Je jedno, že jeden má moc, důležité je, kolik mám v tomhle státě já. Nejlépe dostávat 100 tisíc na účet, nemuset hnout brvou a rohlík? Ten, aby stál znovu třicet haléřů! Na pohovor ale půjdu s tím, že si řeknu rovnou o 200 tisíc měsíčně. A kde na to společnost vydělá, to je mi jedno. Naše mentalita je vážně obdivuhodná.
V Česku lidi neumí makat
Je úplně jedno, jestli si těch 100 tisíc vydělá kdejaký pisálek, jak psala jiná paní. Je jedno, na kolik se nadře. Protože je to jen naše přesvědčení, které tkví v tom, že peníze si zaslouží jen ten, kdo pro ně cedí krev. Sami to ale dělat nebudeme, my je chceme mít snadno a nejlépe bez práce. A když nám zaměstnavatel nedá tolik, aby se nám žilo bez starostí, cítíme se ublížení. To je další čecháčství. Většinu to neponoukne k tomu, aby hledala jiný zdroj příjmů, naučila se investovat nebo zhodnotila stav svých financí. My si stěžujeme, fňukáme a obviňujeme druhé. Tak to máme, role oběti jak vyšitá.
Jsme zvyklí fňukat. Že bylo lépe, v Čechách je zle. Porovnejte si naše zdravotnictví, délku rodičovské dovolené. Takže - když budu vydělávat já 100 tisíc, je to v pořádku. Ale běda, jak si tolik vydělává soused! A hlavně, ať to mám bez práce, samozřejmě. A ostatní, ať padají na h… pusu. U nás vážně není chudoba. Tak proč se tak pořád tváříme? Protože kdyby byla, nepraskaly by před Vánoci obchoďáky ve švech.
Zdroj: úvaha autorky
