Článek
Máma mi vždycky říkala, že mám štěstí. A já jí to chvíli věřila. Jenže kdykoliv jsme se s Vojtou pohádali, byl neuvěřitelně zlý. Zkrátka měl potřebu shodit vše, jaká jsem byla - najednou jsem pro něj byla nedostatečná. Neuklízela jsem, nevařila jsem dobře, nebyla jsem dobrá milenka. To vše uměl říct, já jsem si na to zvykla a nepřikládala tomu důraz. Jenže pak začal dělat něco dalšího.
Ztrácela jsem jistoty
Kdykoliv jsme se pohádali, sbalil se a odešel. A to klidně na několik dní! Psal mi zprávy, že se rozcházíme, je mezi námi konec. A pak se zase vrátil a dělal, jako že nic. Kolikrát už jsem nevěděla, kde mi hlava stojí, ztrácela jsem jistotu. Kde vlastně celé ty dny je?
Říkal, že si v tu chvíli chce prostě odpočinout, srovnat si hlavu. To bych respektovala, ale proč je pryč několik dní? Nechtěla jsem se vyptávat, ale zdálo se mi, že něco tají. A tak jsem jednou vyvolala takovou hádku, po které bylo jasné, že se sbalí a zase na pár dní zmizí. A pak jsem ho sledovala.
Tajemný byt
Došla jsem až k nějakému bytu, kde si Vojta odemykal a mířil dovnitř. Přijde nějaká dáma? Podvádí mě? Opravdu má dva životy? Napadaly mé různé věci. Nikdo ale nepřišel, a to jsem zůstala dlouhé hodiny. Přišla jsem si jako špión.
Záhy mi však došlo, že asi platíme za nájem dalšího bytu? Nebo snad Vojtovi tento patří a jen se chová jako "chudý příbuzný"? Měla jsem tolik otázek, že jsem měla pocit, že mi musí bouchnout hlava. Dodnes jsem se ale na žádné nezeptala. Napadlo mě dalších stovky scénářů, co se může v tajemném bytě dít. Nahání mi to strach. Stojí mi naše láska vlastně za tohle všechno?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Kateřinou J. (29)
