Článek
Tři měsíce jsme se vídali tajně, chodili na obědy, na procházky po práci, psali si dlouho do noci. Tvrdil, že je čerstvě po rozchodu a nechce, aby nás ve firmě řešili. A já mu věřila…
Proč ji líbá na tvář?
Když jsem přišla ten večer do sálu, už dávno tam byl. Smál se, držel v ruce skleničku… Na tom by nebylo nic divného, ale vedle něj stála žena. Krásná. Upravená. A naprosto jistá sama sebou. V první chvíli jsem si myslela, že je to kolegyně, kterou mi ještě nepředstavil. Ale pak ji objal kolem pasu. A políbil na tvář.
Otočil se mi žaludek. On mě uviděl. Ztuhl. A pak se usmál tak, jako by se nic nestalo. Přistoupil ke mně: „To je moje přítelkyně. Ještě jsme to nikomu neříkali.“
Přítelkyně. Ne bývalá. Ne komplikovaná situace. Ne rozchod. Stála jsem tam jak opařená a věděla, že jediná, kdo žil poslední měsíce ve lži, jsem já. „Chtěl jsem ti to říct už dávno, ale nebyla možnost. Tak alespoň jsme se tu všichni potkali,“ byl úplně v klidu. Přišlo mi, že snad špatně slyším.
Došlo mi, že jsem byla jen zábava
Zvládla jsem se tvářit, že jsem v pohodě, a celou dobu jsem se snažila nedívat jejich směrem. Ale jednou jsem to nevydržela. Viděla jsem, jak se k ní naklání, jak ji hladí po zádech, jak ji drží častěji než skleničku. A mně došlo, že já byla jen krátké zpestření.
Když se večer chýlil ke konci, chtěla jsem se tajně ztratit. Nechtěla jsem se s nikým loučit. Jenže on mě doběhl na chodbě. „Musím ti to vysvětlit,“ začal. Ale já už nepotřebovala slyšet jediné slovo. Odpověděla jsem jen: „Nemusíš. Stačí mi, co jsem viděla.“
A odešla jsem. Doma jsem si pustila koledy, zapálila svíčku, udělala čaj a snažila jsem se to pochopit. Pak mi došlo, že muž, který lže od začátku vztahu, za to stejně nikdy nestál. A to asi mluví za vše. Možná, že tohle byl můj nejlepší vánoční dárek. Jen si asi budu muset najít novou práci…
Zdroj: Tereza A., Praha
